waits

Lokální divadelnictvíi v nesnázích vs pražská namachrovaná hvězda, to celé výtečně podáno. Langmajer!

Málokdy se poštěstí vypálit čistokrevných pět na něco z domácí produkce. Tenhle první díl serie uskupení Tři tygři je právě tenhle případ. Všichni zúčastnění (herci Čuba, Kozub, Ferro, Polák + Langmajer) a scénáristé (Suchánek, Kolečko, Skorka, Šimíček) připravili vskutku parádní zážitek. Vydržet, přátelé!

"RIMMER: Můj život je v troskách. Kariéra, vyhlídky, přátelé, tohle všechno jsem měl a zahodil. To je tragédie. LISTER: Co to meleš? Nic z toho jsi nikdy neměl RIMMER: To je fakt, nic z toho jsem neměl. Neměl jsem vůbec nic a všechno jsem zahodil. To je ještě větší tragédie!"

Celá serie je výtečná, Televize Kryton a Jenom sympatáci dokonce nemají ani jednu slabší glosu, všechno je perfektní. A ten bergmanovský závěr:)

"POLICISTA: Harmony de Gauthierová, To je mi nóbl umělecký jméno, ale mě nevoblafneš, profesorko Baldwinová! To totiž seš! Špinavá laciná vědkyně, co půjde tlachat o teoretický fyzice s každým, pokud se penízky budou sypat! HARMONY: Já už ve vědě nejedu, víme? Nešáhla jsem na Petriho misku měsíce. POLICISTA: Víc blbin už do mě nenahustíš? HARMONY: Vážně to chceš vědět? Vyděl si svou hmotnost objemem." Výtečná epizoda pracující ve své nejvtipnější fázi se stejným přístupem jako ve své detektivní povídce Woody Allen (duševní prostituka). Skvělé

“I feel that life is divided into the horrible and the miserable. That's the two categories. The horrible are like, I don't know, terminal cases, you know, and blind people, crippled. I don't know how they get through life. It's amazing to me. And the miserable is everyone else. So you should be thankful that you're miserable, because that's very lucky, to be miserable.” Esence humoru pro intelektuály starého střihu a mistrně zpracovaný vývoj a rozpad jednoho vztahu, který Allen podává ve skvěle zvoleném formátu Ich formy včetně neustálého se obracení k divákovi. Zlatý fond, i kdyby Allena zatratil celý Hollywood.

Monty Pythoni ve své nejlepší formě. Smršt gagů (včetně vizuálních) gagů, řada nezapomenutelných postav a mezi nimi bloudící Brian, která se své roli ani jednou nepousměje a který míří nezadržitelně na místo, které náleží Ježíšovi. Ten ovšem neměl takové štěstí, aby mu v poslední chvilce někdo zpíval Always look on the bright side of life.

“In three words I can sum up everything I've learned about life: It goes on.” —Robert Frost. Poslední díl se Rickymu povedl, včetně poslední scény. Good.

Gervais přesně balancuje na pozici smutné komedie a dokáže od prvního okamžiku vzbudit zájem o sebe i ostatní. Tony nejde do extrémů, hraje vlastně docela na jistotu, obzvlášt když souhlasíte s jeho (tedy autorovými) názory na svět. Dočkáme se i sarkasmu a cynismu,ale v menší míře, než by člověk čekal,a současně okamžiků smutných až depresivních, hlavně ale těch okamžiků, kdy člověk cítí empatii a sounáležitost, těch, je zase mnohem víc. Příběh, výborně vybraná, vždy jen lehce nahozená, hudba (Daughter, Nick Cave, Bill Withers, Lou Reed aj.) a prosluněné exteriéry dohromady vytvořili skvělý civilní kýč. Kam se hrabe většina rádoby neokázalé produkce!

Už jsem chtěl nad Netflixem zlomit hůl, většinu produkce do druhém díle přestanu sledovat, valnou část vidím jako profesionální,ale unifikovanou podívanou, která ve mě nezanechá žádný dlouhodobější dojem, ničím mě neobohatí. A najednou přijde Ricky Gervais, který vystřihne neokázalou až obyčejnou postavu Tonyho, neschopného se smířit se smrtí svoji manželky a trefujícího se díky tomu svými sarkasmy do svého okolí, někdy vtipně, někdy nevhodně, někdy krutě. Postavy kolem Tonyho jsou životné, zajímavé, lidské, to samé se dá napsat o dialozích. A na mě tohle představení chlápka z maloměsta, co uvažuje o sebevraždě, ale je schopný nalézt ve svém okolí důvod v životě pokračovat působí až dojemně.