Po životě

Gervais opět dokazuje své mistrovské schopnosti v psaní lidských charakterů a lidských příběhů, které se mohou stát jak vám, tak komukoliv jinému. Opět tence vybroušená hrana mezi těžkou melancholií a výborným humorem. Jedinou škodou je určitá stejnášablona všech sérií, kdy vesměs vždy kráčí o to, aby se z Tonyho kreténa (začátek série) stál vnímavý kamarád (konec série). (02.02.2022)

Gervais hraje ovdovělého publicistu, který píše do lokálních novin, dobrých leda jako podestýlka pro kočku, má pěkného psa a těžkou depresi a cítí se být morálně a intelektuálně nadřazen zbytku civilizace. Vzhledem k nepříliš reprezentativnímu populačnímu vzorku, se kterým se v seriálu setkává, se jeho misantropie a nihilismus zdají být odůvodněné (tzn. vyprávění jeho pičování obvykle dává za pravdu). Ostatní postavy, vesměs prázdné karikatury, pro jeho jedovatou zahořklost, která ho společně s psím pohledem jeho feny drží naživu, navíc nacházejí pochopení, protože mu přece zemřela žena (která mu připomíná, jak byl úžasný, ve videích, jež pro něj před smrtí nahrála).___Zápletka seriálu by se dala shrnout do jedné jednoduché věty, dramatu je zde na deset minut, ne na tři hodiny, na konflikty nebo překážky k překonání zapomeňte (a vážně si nemyslím, že měla být bezdějovost a ubíjející stylistická strnulost - střídá se pár studiově působících prostředí, která jsou skoro vždy snímána ze stejných úhlů - způsobem, jak zprostředkovat omezenou akčnost člověka se sníženou hladinou dopaminu - tohle je Netflix, ne slow cinema).___Vytvořený dějový rámec slouží především tomu, aby Gervais mohl na větší ploše sarkasticky komentovat, co všechno jej na dnešním světě sere. To mu ovšem jde mnohem líp v jeho stand-upech, v nichž se zároveň nesnaží být dojemný a dlouze a pateticky nám osvětlovat, v čem tkví kouzlo života (i když se nenávidíte a obklopují vás samí idioti). Mezi cynickou komedií a (autenticky) citlivým dramatem dokázal Gervais díky přesvědčivější práci s postavami a chápavějšímu vykreslení jejich světa balancovat nesrovnatelně líp v Derekovi (kterého společně s Kanclem stále řadím k vrcholům komediální seriálové tvorby).___After Life budí dojem narychlo splněné zakázky, ne díla, kterým chtěl Gervais něco relevantního sdělit či jím otestovat hranice žánru. Párkrát jsem se pousmál (Gervaisův komediální timing je pořád perfektní) a ocenil občas vcelku přesné vystižení života s depresí (dobrý den poznáte podle toho, že se nechcete zabít), ale celkově jde o scenáristicky i režijně smutně odbytou práci, chudou na nápady, vtipy i emoce, kterým by se dalo věřit. (11.03.2019)

Kdybych měl najít seriálovou definici pro nádherný Hrabalův neologismus Krasosmutnění, vybral bych jednoznačně tuhle Gervaisovu lahůdku, která je smutně krásná, krásně smutná a prošpikovaná originálním humorem, který umí už snad jen on. Mockrát jsem měl pocit, že jsem nervově labilní, protože na záchvaty smíchu bezprostředně navazoval pověstný "knedlík v krku". Dostal mě. (12.10.2020)

Už jsem viděl řádově lepší seriály, s řádově výraznější produkcí, příjemnější na pohled, emočně více vtahující do děje. After Life není na první pohled líbivý ani nechce. Přiznám se ale, že slabost a respekt k umění Rickyho Gervaise vyrábět pro televizi přesně ten obsah, co diváka zaujme a z obrazovky se mu nechce slézt, mě na After Life fascinuje. Jako bych upíjel pomalu koktejl namíchaný přesně z těch přísad, které se normálně přelijí do patosu nebo trapnosti a pomalu zjišťoval až při pátém doušku, že obsahuje přesné příchutě k celkovému dobrému dojmu. Gervais umí už dávno od časů Office balancovat na hraně, překročit tu hranu, zatnout do živého, vystřelit ostrý šrapnel, zase se vrátit, zarovnat do řady a očividně ho takhle manipulativní hra baví. No a mě taky. Vesele si u toho čtu, v některých momentech vzhlédnu, nechám se rozesmát, dojmout, překvapit a přemýšlím u toho, jestli to má za nehet potenciálu Office, že bych se k tomu tak často vracel. Spíše ne. Office měl kapku "sympatičtější" charaktery. (23.11.2020)

Keď uvážim, že všetko to vymyslel, napísal, zrežíroval a ešte si aj zahral hlavnú postavu Ricky Gervais, tak to treba len pred ním sňať klobúk, bravooooo..... Aj keď ide o miniseriálik, tak sa na to kľudne dá pozerať aj ako na jednoliatu ťaživú, smutnú a depresívnu drámu o vyrovnávaní sa so stratou blízkeho človeka. Len tu ešte navyše vás sem-tam prekvapí aj vtipný moment, ktorý vždy do celkovej koncepcie príbehu a myšlienok zapasuje geniálne. A k tomu množstvo skvelých postrehov a presná sonda do duše takto smútiaceho človeka... No perfektné, emočne bohaté, majstrovské... jasný plný zásah a vrelé odporúčanie k tomu. (05.04.2019)