waits

Joey na to byl, chudák, sám a to prostě nemohl utáhnout. Navíc, už to nebyl úplně Joey z Přátel, co si budeme povídat..

Zase jedná zabitá komiksová příležitost. Temná postava Punishera, která si to u Marvella po vyvraždění vlastní rodiny rozdává se všemi myslitelnými mafiemi a kriminálními skupinami, umožnovala vybudovat silnou atmosféru založenou na pomstě muže, u kterého byla překročena snesitelná mez, kdy je člověk ochoten přijímat svět kolem sebe s porozumněním. Misto toho se divákovi dostalo tuctové podívané bez výraznější hlavní postavy (Thomas Jane, jakoby tušil, že to nebude to pravé, nabízenou roli nejprve dvakrát odmítl) s bezduchými řečmi a se záporákem Travoltou, který hraje, jako když je v rauši. Pochybuju, že se tohle autorům předlohy líbilo, včetně Garha Ennise. Zvláštní je distributorský titul Kat. Odpovědna osoba zřejmě nebyla obeznámena s tím, že jde o komiksovou adaptaci. Tak aspon, že v jiných případech se to ví. Nerad bych do kina vyrážel na Netopýřího a Pavoučího muže, Odvážlivce, Kazetele nebo Hlídače.

Prostý příběh s hrdinou, který jde proti násilím násilnými metodami. Zvláštní, u Belmonda je to legrace, u Stalollna je to chlapáctví, u Johnsona je to prostě jen násilí. Na tak triviální film jsem se ani nedokázal nadchnout pro boj hrdiny se zlem. No, a u akčního filmu by asi člověk ke konci neměl usnout, že?

Něco sem o tomhle dílku napíšu, ale jen pro to, že toho ještě nikdo neujal. Splácanina bez prvku originality (začátek viz obsah filmu), která dále pokračuje nesmírně nudným střílením po napadených členech své jednotky, přičemž vykrádá známá žánrová klišé, včetně závěru. Kdyby mi to nepřišlo hloupé, vypsal bych děj detailněji, aby se na to už nikdo nemusel dívat, ale třeba existuje někdo, kdo chce vidět Lorenza Lamase v protichemicke masce a potěší ho pohled na trikové efekty z roku raz dva, nevím. Rozpočet jistě nebyl přehnaný, možná by se na něj složili režisér s herci, protože ve snímku se neutrácelo prakticky za nic - čistá levná interiérová práce s množstvím rozhovorů, u kterých padá hlava. Film jsem viděl na Horror Channelu, což mělo nevýhodu (nechytil jsem některé dialogové jemnůstky) i výhodu (v reklamních blocích běžela upoutávka na Frightfest v londýnském Empire Cinema koncem srpna, takže alespon některé strašidelné záběry byly ten večer k vidění)

Krásně stylizovaný, atmosférický, ponuře vyprávěný příběh s parádním obsazením a případně švihlými dialogy/monology. Sebekriticky doznávám, že jsem tuto obrazovou variaci na Burtona docenil až na třetí shlédnutí.

Málokterý film Allena nechci vidět podruhé, ale Melinda a Melinda je zrovna ten případ. Allen o filmu říká: "Ten film byl taková malá hezká hříčka.Při natáčení jsem se dobře bavil, ale když o tom ted přemýšlím, asi jsme měl udělat film jenom z té vážné části. Všechen zápal a zanícení bylo v dramatickém příběhu". No, možné to je, ale mě popravdě neuchvátila ani vážná verze a její postavení vedle té komické mi přišlo samoúčelné (kontrast mezi oběma verzemi ostatně není veliký) a nikterak zajímavé, spíš jako závěrečné cvičení studenta filmové fakulty. Jistě, studenta kvalitního (jednoho z nejlepších co kdy studoval:)), s dobrými herci (Will Ferrell, Amanda Peet z komické verze se mi líbili, Randa Mitchell mi úplně nesedla, vlastně mi byl protivná), ale snímek samotný jakoby by byl bez náboje, občas nudí a působí trochu unaveně.

Hele, běhá tam zase Chandler, ale už vůbec není vtipný. Zoufale nevtipný je taky Willis a za hranicí parodie skupinka padouchů včetne totálně nevýrazného šéfa. U Willisova "Drž hubu" a varování, že manželku zastřelí, jsem málem vypnul, ale ovladač byl kdesi pod gaučem, vydržel jsem tedy až do konce. Škoda, že jsem ho tam pohodil až během filmu a ne před zapnutím. Ztráta času.

Není pět trochu moc? Ale na druhou stranu, klasická O Henryovka je podaná tak, jak být podána měla a já jsem si každou vteřinu s Donutilem, Zedníčkem, Somrem a Bohdalovou užil. Komu se líbilo doporučuji i jiné O Henryho povídky, nezklamou!

Zpočátku se mi líbil vlastně jen Hanák (Úvaha, Musíme si pomáhat) , zbytek na mě neudělal valný dojem. Po bedlivějším průzkumu ovšem musím přiznat, že vedle notné dávky šmíry, trapností nebo jen prosté nevtipnosti se tu najde i dost zábavy. Nenajdete jí u některých provařených bavičů, jejichž výkony považuji za méně povedené (nebudu jmenovat,i oni se snažili). Na druhé straně Václav Koubek svým parádním způsobem vypráví povídky, známé z jeho vystoupení a knížek (Bůček, Tao, Dva jeleni), Iva Pazderková předkládá svou tupou blondýnu (Politika, Casting), za poslechnutí stojí Miloš Knor (Pohádka o 13. důchodech, Poprvé,Podruhé) nebo Robert Nebřenský (Superstar fanclub, Parkování, Bulsara, Jsme tým). Největším překvapením pro mě ale je Daniel Čech (Dobrej hardware, a co software reklamy Vodefone), především v IT, Fotbalistech - i když s dikcí sklepáckého Jana Slováka, Kabelech, Řeči zvířat. Prokousejte se slabšimi scénkami a průměrem, budete nakonec odměněni. Na you tube to všechno je.

Velmi slušný remake. Nad americkou překopávkou čehokoliv z neamerické produkce by se jistě každý slušný intelektuál hodný toho označení poušklíbnul a poukázal by na zkomerčnění a zničení díla, dopněné několika poznámkami o nepochopení originální kultury. Jakožto standardní divák mám ovšem remake japonských duchařin radši než originály. Hlavním rozdílem je styl vyprávění. Původní pomalý styl je působí na západního diváka poněkud nudně, střihy jsou často trochu zmatené, tempo vyprávění rozvláčné. Často opěvovaný (a dobrý!) původní Kruh mě zdaleka tak nevyděsil jako jeho remake, to samé platí i pro Nenávist. U remaků se daří atmosféru originálu udržet a napětí solidně dávkovat. Rada pro některé přispěvatele: Pokud se na horror nedíváte v noci, sami, při dobrém ozvučení a nejlépe na samotě v lese za skučícího větru za okny, pak má hodnocení vážné nedostatky!