Melinda a Melinda

„Ale když jsi někdo, kdo je nikdo, nechceš mít kolem sebe nikoho, kdo je někdo“ Unavená komedie unaveného režiséra, která bude svým pozvolným tahem na bránu vyhovovat postarším divákům. Je zvláštní, že jsem instinktivně napsal „komedie“, neboť by mělo jít o dvě verze (komedii a tragédii) téhož příběhu, jež si – po vzoru Dannyho Rose z Broadwaye – vypráví u stolu v restauraci partička newyorských intelektuálů. Jenže čára dělící komedií a tragédií není dost výrazná, v obou příbězích jsou momenty vtipné i méně vtipné (ty především) a momenty zcela vážné. Už samotná struktura vyprávění je pochybná a občasné stmelování jednotlivých scén za využití komentáře „vymýšlejícího“, působí zoufale. Myšlenka o vzájemné determinaci tragického a komického a jejich neoddělitelnosti by jistě šla odprezentovat šikovněji. Občasné úvahy nad životem, který je krátký a o ničem, jsou příliš násilné, jen aby se neřeklo, že Allen natočil banální vztahovou (dvoj)historku. Kdyby to natočil jiný režisér, méně zvučného jména, do kin by to nejspíš šlo pouze kvůli hereckým výkonům. Radha Mitchell zde poprvé dostala roli rozsahem odpovídající jejímu talentu a z příležitosti, která by se nemusela opakovat, vytřískala maximum. Obě Melindy dokázala řadou jemných nuancí odlišit, je přirozená, vtipná, milá… no prostě úžasná! Miniskupinu pohledných hereček doplňuje francouzsky půvabná (to není urážka) Chloë Sevigny a Amanda Peet. Roli, na kterou je sám již příliš starý, svěřil Allen Willu Ferrellovi a také v tomto případě měl šťastnou ruku. Scény s Ferrellem, jenž vystřídá podstatně míň šklebů, než je u něj obvyklé, patří k těm zdaleka nejzábavnějším z celého filmu. S trochou nadsázky, dalo by se napsat, že je Allenem lepším než Allen. Melinda a Melinda, ač není prostá pár pěkných momentů, v mých očích do puntíku naplňuje hlášku ze sebe samé: „Nemohla jsem se rozhodnout mezi klavírem a cellem, takže hraji mizerně na obojí“. 65% Zajímavé komentáře: nunka, Wormboy (03.09.2007)

To paralelní vyprávění jednoho příběhu ze dvou perspektiv, respektive ve dvou odlišných verzích, je asi filmařsky zajímavé a opět potvrzuje, že Allenova kreativita měla vždy bezedné zdroje, nicméně přesto si vlastně nejsem jistý, jestli se mi to líbilo nebo ne. Už ta výchozí nepravděpodobná situace (respektive rámování celého filmu metodou příběhu v příběhu) mě poněkud iritovala, protože si nedovedu představit, že by si někdo u večeře dokázal takto odvyprávět souvislý příběh (a ještě u toho vést  hlubokomyslné diskuse o tom, zda je podstata života tragická nebo komická), a považuji to pouze za tradiční literární techniku (Dekameron, Canterburské povídky), kterou si zde Allen jen vypůjčil a o kterou vlastně zas tak nejde, protože stěžejní je zde využití jedné postavy - ztvárněné stejnou herečkou - ve dvou odlišných příbězích, z nichž jeden má být tragický a druhý komický. Osobně by mi to takto napsané bez znalosti filmu asi přišlo jako docela působivý nápad, ale v tomto konkrétním zpracování musím říct, že mi to přišlo bohužel divácky docela odtažité, a osobně jsem se dost ztrácel v té změti postav (k obsazení ale výtky nemám, vadil mi tam snad jen krajně nesympatický zjev Brooke Smith), jejich nezapamatovatelných jménech a nepřehledných motivacích - dokonce jsem měl problém se vůbec orientovat v tom, zda zrovna sleduji komickou nebo tragickou část (!), což je možná moje chyba, ale fakt je ten, že film to svému divákovi skutečně nijak neulehčuje. A když si člověk odmyslí všechny ty blbinky s formální stránkou, zůstanou mu vlastně jen notoricky známé Allenovy motivy, servírované zde ve stopadesáté variaci, což se někomu může stále líbit, ale mně osobně to v tomto případě spíše jen nudilo, a vybavovaly se mi jiné Allenovy filmy, které osobně považuji za zdařilejší. Titulní postava mi navíc nebyla moc sympatická a už jsem u Allena zažil mnohem hezčí herečky v hlavní roli, takže hlavně to srovnání s jinými Allenovými filmy je pro mě asi hlavním zdrojem přesvědčení, že už jsem od něj prostě viděl lepší věci, byť možná odvyprávěné zcela konvenčně. (11.07.2021)

Z devětadvaceti filmů Woodyho Allena, které jsem zatím viděl, je Melinda a Melinda rozhodně nejslabší. Vleče se to, nápad s komediálním a dramatickým příběhem by bylo opravdu lepší pojmout jako dvojí vyprávění téhož, než jako dva odlišné příběhy se stejnou ústřední postavou, a nad vodou to celé drží akorát Will Ferrell, jemuž Allen napsal to nejlepší. Ano, potěšily mě role Steva Carella, Amandy Peet a Joshe Brolina, jenže... Jenže takhle moc jsem se zkrátka u Woodyho Allena ještě nenudil. Ani při Interiérech. (26.12.2014)

Radha Mitchell je fajn v obou případech, nikoliv přímo Allen, který pořádně nerozvine ani jeden z nich a nejen kvůli tomu se divák cítí o něco ošizen. Z komediální alternativy předchozí tragédie Allen těží jen zpočátku a pak už se žádné překvápko nekoná, i když o svůj standard prosycený typicky vytříbenými dialogy fanoušci nepřijdou. P.S. Will Ferrell je Allenovy lepším alter egem než Jason Biggs a Scarlett Johansson dohromady, originál je ale bohužel stále jen jeden. (07.11.2008)

Sebekriticky přiznávám, že mě ten ukecanej Žid zase dostal a jeho vztahová konverzačka mě uspokojila mnohem víc než většina jeho v poslední době zhlédnutých filmů snad s výjimkou Vicky Cristiny Barcelony. Melinda mi přijde zajímavější a sympatičtější než např. Cokoliv, Sólokapr nebo Stíny a mlha. Patří do skupiny snímků, kde režisér experimentuje - tak, jako ve Stínech a mlze experimentoval s atmosférou, tady si hraje se žánrovými základy a konfrontuje přístupy uplatňované v žánru komedie a tragédie. Jeho Melindy nejsou totožné ženy a v jejich příbězích nevystupují totožné postavy, jen výchozí modelová situace je stejná. Zatímco "tragická" Melinda je ukázková hysterka, jakou ve svých publikacích vymodeloval doktor Plzák a jako taková za sebou vzhledem ke svým nerealistickým představám o milostných vztazích zanechává jen požáry a spáleniště a je odsouzena k neustálým neúspěchům v budování vztahů ke svému okolí, její komediální protipól je podstatně sympatičtější a realističtější. Díky tomu, že nejde o totožné příběhy, je film zajímavější i z dějového hlediska. Na čtvrté hvězdičce se významnou měrou podílí i půvabná Australanka Radha Mitchell. Její dvojrole je jednou z největších hereckých příležitostí v její dosavadní kariéře. Celkový dojem: 75 %. (15.06.2010)