Axident

Špatné to nebylo, obsazení skvělé, ale divácky přeci jen přespříliš akademicky nudné...

Nepíše se mi to lehko, protože tenhle film asi pro mě mohl být silným zážitkem, stejně jako pro larelay (díky za titulky), což jsem i očekával. Ostatně předchozí režisérovi kousky (Hodiny, Billy Elliot, Předčítač) byly safra moje gusto. Kdyby stejné téma natočili třeba ve Švédsku a hlavní roli nehrál chlapec, který mi byl po celý film (s výjimkou asi poslední čtvrthodiny) extrémně nesympatický. Což bylo z části v rámci role (na svůj věk extrémně inteligentní a nadaný, ovšem velmi nestabilní, afektivní, k lidem se ne úplně hezky chovající a... prostě děsně otravný spratek) a z části prostě výběrem typu a způsobem hraní. Stručně: Labilní Oskar má hravého otce, na nějž je fixován (Hanks). (Má i matku, Bullock, ale ta se jen tváří ztrápeně a je hodně upozadněná a dostane prostor naopak až posledních deset minut). Ten, jaksi mimoděk, v desáté minutě zahyne při pádu dvojčat. Oskar nalezne v jeho šatníku modrou vázu s obálkou, nápisem Black a klíčem. Zbylé dvě hodiny se snaží najít zámek, do nějž patří a tajemství, které ho po nalezení jistě čeká a pomůže mu vyrovnat se s otcovou ztrátou. Pomáhá mu v tomhle dobrodružství z neexistence se vynořící dědeček (velmi starý Max von Sydow) (a tamburína, kterou neustále nosí a chrastí s ní, coby uklidňovačem své neurotické povahy a nervovačem mě). Všechno to hledání a Oskarovo počínání mi přišlo silně křečovité, neautentické, nepříliš logické a prostě jsem ho nepřijal i přes vědomí, že Oskar nemá být normální kluk! (Opakuji - vše jen díky nesympatiím k hlavnímu představiteli) Na konci čeká všechny očistné sblížení a pokání (a vyvrcholení celkem prvoplánovitě citové vydíračky, která, bohužel, na mě v tomto případě, výjimečně, nefungovala). Škoda (pro mě), ale tady jsme se s jistě šikovným režisérem Daldrym vůbec nepotkali...

Hmno, rozhodně jsem se nenudil, Liam mě potěšil, dokonce jsem si nemalou část filmu myslel, že budu moci napsat hodně pochvalná slova, ale finální dojem je velmi rozpačitý...

Tak především a na úvod: mozek a přemýšlení musíte při téhle kombinaci Over the Top/ Transformers/ Rocky a E.T. zcela odložit a prostě si tu pohádku přeslazenou jak metrák povidel užít, zubit se od ucha k ucha, jak k posraní roztomilý je ten přemoudřelý klučina, jak dobrý je Jackman a Lilly a rádi odpustíte i tu megamega dávku klišé, kýče a emoční ždímačky, až to smrdí. Malinko ubrat by dost pomohlo, proto nedám plný počet, abych neztratil soudnost. Ale pravdou je, že jsem si tuhle odlschool standartku užil jedna báseň :o)

Třetí sérii už ke konci přeci jen znatelně docházel dech, šmrnc a švih, neměla takovou konzistenci, co se sympatické kvality týče, dialogy už jsou protahované a ne tak přirozené, na úkor jiskry a spádu, ale v rámci konkurence stále dobré, oproti prvním dvěma skoro bezchybným řadám, musím ale dát 3.5.

Skvělé.

Woody je kapitola sama pro sebe, mnozí ho mají dost rádi, ještě četnější je asi skupina těch, kterým neříká vůbec nic nebo je přímo irituje. Ta první skupina bude celé Midnight In Paris sledovat s pobaveným úsměvem a potěšením z faktu, že ani skorem v osmdesáti ještě Allen není mimo hru a dokáže svoje permanentní téma recyklovat dál a dál a nebýt trapný. Pro mě velmi (!) milých 94 minut, jazzově nostalgická pocta Paříži a překvapivě velmi padnoucí Owen Wilson v hlavní roli klasického allenovského hrdiny .o)

Pro me znacne zklamani, ale i tak vcelku prijemna, prastena komedie, trochu moc dlouha na vydatnou zabavu. Nemalo povedenych vtipku a narazek je dosti rozmelneno a ve finale zbude dojem z zabavneho mimozemstana a nic vic.

Malicka jsem doteď neznal a po The Tree of Life smekám a klaním se. Je to silné jako život a smrt sama! Tohle není film pro každého (viz procenta a hvězdy napravo) a dokáži si velmi dobře představit mnoho znuděných diváků, nechápajících ten povyk pro nic, ale ten, kdo zažil a pochopí, bude uchvácen Malickovým mistrovstvím. Víra, Bůh, pochyby, radosti, deprese, nejistota, každé stéblo trávy, každý záběr obličeje, každá animace, má v tomto eposu své pochopitelné místo. všechno je to tak důvěrné známé, tak obyčejné a přesto tak zázračné. K tomuto vnímání je ovšem téměř nezbytně nutné, aby divák měl partnerskou a především rodičovskou zkušenost... (To Cloud: Nevím, možná jsem to viděl jinýma očima, ale to mělo do reklamy na Boha hodně daleko, šlo právě především o tápání a hledání a chtění odpovědí, než o reklamu na Boha...)

U mě 100% dotažená pocta mistrovi Spielbergovi, která mě svou čistokrevností a držením se sveřepě "E.T. retro lajny" nenudila ani sekundu + výborní dětští představitelé!