Morien

Morien

Dagmar Pokorná

okres Třebíč
Mumie s pozlacenými víčky spí v muzeích a to je láska

homepage
Instagram: dagmarversus1001movies

192 bodů

Moje oblíbené filmy

  • poster

    Célina a Julie si vyjely na lodi (1974)

    (1001) Jedna z nejkrásnějších filmových odměn, jakých se mi kdy dostalo. Jak se občas říká, že každý hledá film, který by chtěl vidět znovu poprvé, tak pro mě by to byl tento. Tak promyšlené a přesné vyprávění musím obdivovat. Mnoho scén je postavených tak, že kdyby byly z filmu vyňaty, fungovaly by jako absurdní groteska i samostatně, zároveň je vše provázané a navzájem se doplňující. Líbil se mi kontrast civilnosti hereček s neobvyklou normalitou nastolenou jednáním jejich postav. I když směr vývoje děje nebyl nijak překvapující, přece bylo velmi zábavné ho sledovat a objevovat. A když konečně přišla na řadu ta loď, zůstala jsem němá. Podle mého se tak povznášející pocit s mnoha superlativy nesnese, takže už radši skončím. ♥♥♥

  • poster

    A sedmnáct jim bylo let... (1965)

    Ráda bych učinila patetické a oficiální vyjádření, že toto je jeden z filmů, díky kterému jsem ráda, že jsem naživu. Nejenže jsem se kvůli němu zase začala do kina šňořit, jako kdybych šla na rande, ale zároveň jsem ještě mnohem intenzivněji začala vnímat filmové řemeslo jako takové. Tento jediný film katapultovat režiséra do desítky mých oblíbených. A díky Ponrepu za ohromnou příležitost vidět to na plátně. Chci umět maďarsky. ♥♥♥

  • poster

    Pod vlivem lásky (2008)

    Značkuji si teritorium. ♥♥♥ Do kina chodím ráda a snažím se to provozovat často, i když distributoři se mnou zatvrzele bojují a k nám na venkov pouští jenom samé sračky. Jsem přesvědčená o tom, že právě na takovýhle film by se mělo chodit do kina. Japonština je opravdu krásný jazyk. Ještě jsem radostí vyskakovala do stropu, když jsem mezi řečí našla notoricky známé fráze z Kill Billa (Podívej se mi do očí! Lžeš!) Líbily se mi pasáže, které přehrávaly do absurdity, vybavuju si například bandu blbů vrhajících se na Yoko, jak pronáší své repliky unisono. Opakování záběrů zase evokovalo dojem básně, no dobře, tak lyrizované prózy, vytvářelo dojem rytmické lyrizované prózy, když už to musíte vědět. --- Hodnocení by dnes bylo čistých pět hvězdiček, ale ze sentimentu nechávám původní odpad, který jsem napálila po prvním shlédnutí.

  • poster

    Malá mořská víla (1976)

    Moje nejoblíbenější pohádka a vlastně i nejoblíbenější příběh... o holce, které jsou všechny její dobré vlastnosti k ničemu, protože všichni lidé na světě nemohou být šťastní. Kachyňa skvěle pracuje s hudbou i obrazem a přímo mistrovsky nabízí sestry Šafránkovy... jak jsou stejné a zároveň každá jiná. A ten konec... ten konec je prostě skvostný. ♥♥♥ "První kámen bílý s její dlaní srůstá... Druhý kámen rudý, zamyká jí ústa... Třetí kámen černý, ten jí v srdci zůstal... A v tom třetím kameni sama navždy zkamení."

  • poster

    Kairo (2001)

    Pro mě to byl film o lásce. A ona uteče. Nejsem sama. ♥♥♥

  • poster

    Žízeň (2009)

    Muhaha, love is all you need. ♥♥♥

  • poster

    Stranou Satana (2011)

    "I shot without looking." Říká muž. Když jsem si film pouštěla poprvé, přišla za mnou kočka a dívala se se mnou. Zjišťuji, že je pro mne velice těžké popsat slovy, co všechno tento film znamená. Možná na to časem přijdu. Možná to jde říct jenom obrazem, zvukem, střihem. There's no point, I don't have any feelings. Whatever you say, you smell like love. ♥

  • poster

    Pečeť vraha (2003)

    Uživatel Marigold ve svém komentáři použil slovo podvratný a já musím pokorně přiznat, že tentokrát nic lepšího nevymyslím. Do puntíku to sedí. ♥

  • poster

    Slon (2003)

    (1001) Některý z uživatelů zde v komentáři psal, že kdyby Johnovi nebyly vidět odrosty, tak dá plné hodnocení. A já si právě myslím, že o těch odrostech to je. Gus je génius a ještě se to rýmuje. A jeho filmy jsou důkazem toho, že sebevědomí je klíč k filmu, ale pouze v případě, pokud člověk zůstane pravdivý a nepodlehne svodům. A slovo pravdivý používám ve smyslu "dobrý", nikoliv jako odpovídající faktům. A slovo "dobrý" používám v křesťanském smyslu hodný, čistý, čestný a nikoliv jako měřidlo úspěchu. "A person's mind stretched by a new idea can never go back to its original dimensions."

  • poster

    Terče (1968)

    (1001) Při úvodní sekvenci, kdy sledujeme "archivní" záběr Borise Karloffa v historických/hororových kulisách a přes to se objeví název filmu TARGETS, automaticky získávám dojem, že sleduji moderní (= inovátorský + reflektivní) film. Absence podkreslující hudby dělá velmi mocný dojem a spolu s (bezohledným) střihem myslím nejvíc podtrhuje tu absolutní nekompromisnost celého výtvoru. Fascinuje mě ten totální odstup zkombinovaný s různými úrovněmi a dávkami emocí v jednotlivých scénách i v celku jako takovém. A možná právě proto, že se film neobtěžuje nic komentovat nebo vysvětlovat, zůstal nepochopený/nedoceněný. Když pominu velké finále (které je tak výmluvné a zároveň pohádkové, že vlastně dodnes nechápu, jak to udělali, aby to fungovalo, a to už je to tři roky, co jsem film viděla poprvé), tak se ve filmu nachází spousta krásných dílčích kousků, jako když třeba střelec přijde domů, je tam sám a prohlíží si relikvie svého vlastního "života" a z vedlejších místností mimo záběr jsou slyšet hlasy jeho rodiny. Jsou tam i momenty jakési naivity nebo neumělosti z nevypracovanosti/nedostatku praxe nebo jak bych to nazvala, ale to mi ve výsledku nevadí, protože respekt před historií, který Bogdanovich ukazuje, ho dokázal dostatečně vykoupit. -"I was astonished to see him here in Baghdad, for I have an appointment with him tonight... in Samarra."