Morien

(1001) Hehehe, za to, jak mě rozesmálo, když mu motorkář vytrhl kufřík z ruky, jim velmi ráda odpustím, že to hrají i na nás. Bezodpadková dramaturgie.

Nevím, co jsem čekala, ale takhle amatérské béčko teda ne. Největší chyba je obsazení ústřední role. Všechny scény, ve kterých je "zmítaná emocemi" jsou velmi nepřesvědčivé až směšné, a zbytek filmu pak toto naladění ochotně přebírá. Tempo je taky celé divné. Film sice nemá přepálenou stopáž a traumat se tam postavám stane možná až moc, zejména že na to vůbec nevypadají a se vším se zřejmě vyrovnají bleskově, ale stejně jsem při sledování měla plíživý pocit, že se tam "nic neděje". Z herců byl trochu zajímavý jen Michael Greyeyes, ale bohužel taky neměl nic moc co dělat. Po krátkém zvažování přidávám jednu hvězdičku za soundtrack.

(1001) Předem jsem se trochu bála, protože většina filmů s podobnou tématikou ukazuje školy dětí chudých imigrantů jako doslovné peklo na zemi. I Rocks si sáhne na dno, ale jiným způsobem, a co si budeme povídat, brečela jsem. The power of friendship. Mladé herečky byly úplně fantastické (a malý bratr samozřejmě též), spolu s režisérkou a scenáristkou se jim povedlo vytvořit něco tak přesné, citlivé a civilní, že to skoro bylo jako sledovat "opravdový život". Ode mě to bude nejspíš něco jako ultimátní pochvala, protože "sociální" žánr a filmy hrající si na realitu obvykle nevyhledávám, právě proto, že málokterý tvůrce (v mých očích) zvládá vybalancovat fakt, že to někdo navzdory všemu cíleně vyfabuloval, jistou míru amaterismu díky často nehereckému obsazení, a vybrání si pozice na cestě mezi empatií a exploitací. Tady ovšem štáb odvedl skvělou práci a ani jedna z těchto možných námitek mi během sledování nepřišla na mysl. A ne že by ty dva filmy šly stylisticky porovnávat, ale trochu mi to pocitově připomnělo Fish Tank.