Radek99

Mám pořad Na stojáka rád, na jejich stand up tour jsem osobně byl, ale tenhle ,,dokument" je naprosto zbytečný. Vyjma záznamů ze stand up vystoupení v něm totiž chybí to nejpodstatnější - chybí tu humor...

Americký Jiří Wolker řidičem autobusu. Odkazy na Williama Carlose Williamse a teď už i Patersona. Jim Jarmusch měl poezii ve svých filmech vždycky, tady je to poprvé napřímo přiznané, a je to příjemné osvěžení. Paterson není asi zásadní snímek, v tvorbě JJ jakýsi úkrok, asi jako když David Lynch zčistajasna natočil Příběh Alvina Straighta, prostě takový obyčejný nenápadný film...Alvin Straight jel napčíč Amerikou na sekačce a pozoroval mlčky svět kolem, Paterson jezdí autobusem a pozoruje tiše Pateson v New Jersey...a přitom holduje civilismu, vitalismu a volnému verši... Milý film...

Tak to je kafkárna...opravdu česká cesta...sexuální asistentka pro hendikepované vozíčkáře a ona ta paní nemá doma (respektive v místě, kde své služby vozíčkářům poskytuje), bezbariérový přístup! Vozíčkáře je tam nutné složitě přenášet. A školitelka sexuálních asistentek je...chvilka napětí...Němka! Služba je to jistě záslužná, ale točit o tak tabuizovaném fenoménu takto koncipovaný dokument, to nevidím jako progresi...

Film natočený se stejnou lehkostí, s jakou žijí jeho hlavní hrdinové... Mohla by to být stejná cool stylová jízda jako legendární Guy Ritchieovský Podfu(c)k, Michael Fassbender má dokonce stejně neodolatelné charisma jako mladý Brad Pitt, ale narozdíl od figurky kočovného boxera Mickey O'Neila je jeho Chad Cutler opravdový...civilní...naprosto uvěřitelný... Fassbender je skvělý herec a je hodně znát, že si tuhle roli cíleně vybral, ten archetypální model střetu s dominantním otcem, vůdcem klanu, patriarchou, se nedá jen tak odbýt, je to radost sledovat, jak funguje chemie mezi ním a Brendanem Gleesonem. Film navazující na onu předlouhou tradici britských sociálních dramat, který je ale ještě trochu navíc dramatem otce a syna. Snímek o tom, že ze sociálně vyloučených lokalit se neodchází. Proti vlastní krvi...

Jsem jen cizinec, který přinesl katastrofu.

V první půli víceméně příjemná americká indie komedie, v druhé půli, poté, co se dostalo ke slovu ,,vtipné násilí", je to v podsatě jenom ulítle bizarní slasher...

Nestává se často, aby remake nějakého filmu/seriálu byl kvalitativně lepší než původní předloha, aby převzatý nepůvodní formát byl posunut k něčemu hlubšímu, zásadnějšímu, ovšem v tomto případě se taková výjimka stala - motiv cestování v čase a mysteriózní linie z původního britského seriálu nabyla hloubky naší temnou socialistickou minulostí a návratem hlavního hrdiny do všeho toho normalizačního marasmu a šedi. Svět pod hlavou není pouhé slepé napodobování současných trendů, ale pokus o vypořádání se s vlastní temnou minulostí! Výborná hutná atmosféra, dobře vykreslené postavy, skvělé herecké výkony, postupně temnější a temnější ladění, antiVyprávěj, ten totalitní hnus z toho doslova sálá... Víc takových projektů, které naruší naši plíživě nastupující národní autosugesci projektovanou rastrem falešné (či cílené?) ostalgie! Socialismus vypadal přesně takhle...přesně takhle jsem ten normalizační hnus a šeď tehdy vnímal...to bolševický panoptikum...svět fízlů, bafuňářů, Šejbičů, veksláků, kovaných bolševiků, soudruhů, milicionářů, esenbáků - zelených strašidel...

Nestor britské kinematografie Ken Loach natočil další své typické sociální drama a mne nezbývá než konstatovat - je to opět silný film. Pohled na odvrácenou stranu jedné z nejbohatších částí světa, pečlivě utajovaný obraz pyšné Evropy hrdé na svůj vyspělý sociální systém...a v podstatě také odpověď pro všechny ty, kteří nechápou, kdo mohl hlasovat pro Brexit, kdo u nás volil Miloše Zemana...a přeneseně v USA Donalda Trumpa... Sociálně nesmírně kritický Ken Loach ovšem v ničem nelže a nemanipuluje se skutečností, pouze nastavuje zrcadlo Evropě, v níž se povážlivě rozevírají sociální nůžky, kde velká část těch šťastnějších obyvatel nesmírně bohatne a ta druhá zákonitě chudne a propadá se na hranici existenčního minima. Evropa úspěšných a Evropa sociálně vyloučených. Evropa luxusních vilových čtvrtí a Evropa sociálních ghett. Já, Daniel Blake je dokonale civilní film, který je pro mne jako diváka nesmírně tíživý, tohle je pohled do sousedství, před kterým ve svých sociálních bublinách podvědomě zavíráme oči...

Je škoda, že se tyhle kostýmové výpravné velkofilmy z období druhé světové války pomalu (v západní kinematografii, v Rusku to samozřejmě neplatí) přestávají natáčet, neboť tohle neustále opakované variování historie, jak ji napsali vítězové, je místem, kde svět je příjemně černobílý, Němci jsou ti zlí a Spojenci ti správní hrdinové. Řečeno reklamním sloganem řetězce Globus Tady je svět ještě v pořádku. Tak to vidí i Robert Zemeckis a servíruje romantiku uprostřed Bitvy o Anglii, stejně jako variaci na slavnou Casablanku.

Vladimír Paskvil Hron