Miluj mě, jestli to dokážeš

Tak to je kafkárna...opravdu česká cesta...sexuální asistentka pro hendikepované vozíčkáře a ona ta paní nemá doma (respektive v místě, kde své služby vozíčkářům poskytuje), bezbariérový přístup! Vozíčkáře je tam nutné složitě přenášet. A školitelka sexuálních asistentek je...chvilka napětí...Němka! Služba je to jistě záslužná, ale točit o tak tabuizovaném fenoménu takto koncipovaný dokument, to nevidím jako progresi... (21.03.2017)

Paní režisérka zviditelňuje u nás přehlížené téma, ale po filmové stránce mi to prostě nepřišlo žádná sláva. Mladík s Downovým syndromem miluje paní z Mostu, která vypadá jako profesionální podvodnice. Tahle linie je díky viditelně opravdovým emocím nejlepší. Tetraplegik se snadno nedostane ani do tramvaje, takže ho asi nepřekvapí, že vyškolená sexuální asistentka nemá bezbariérový přístup. Nijak mu nezávidím, ta ženská mi připadala víc mimo, než všichni tři postižení dohromady. Takže klikařem filmu se stává vozíčkář se vzácným genetickým onemocněním, který je schopen si najít prostitutku, která se k němu chová jako k normálnímu platícímu zákazníkovi. Výsledek: všechno funguje lépe, když se do toho nepletou „odborníci“. (21.03.2017)

V době vzniku dokumentu velmi aktuální téma, vhodní respondenti, dobře naročené i sestříhané, ale ten konec přišel nějak moc brzy..? Pocity před "akcí" režisérka s aktéry promrskala do nejmenších podrobností, mně by ale zajímalo, jak se všichni zúčastnění cítili po tom. Co se jim honilo v hlavě? Je to to ono? Stálo to za všechny ty útrapy a peníze? A co na to protistrana? Dá se tento druh "asistence" vůbec vyvážit penězi? Těch nezodpovězených otázek je na dokument nějak moc? Má snad vzniknout nějaké pokračování? (08.09.2017)

A ono je zase hezký, že si nechali udělat plakát od aktéra Tomáše, tč. s downovým syndromem. Také mě těší, že osobě s největším handicapem, tedy té nesnesitelné esoterické pizetce, film nevěnoval zase tolik prostoru, aby mi honila žilku na skráni. Jinak obvyklý soc náhled dokument pro lidi, kterým doteď nedocházelo, že i postižení to chtěj taky. Je to poměrně citlivé, zajímavé, hodně osobní a chvalitebně krátké. A také filmařsky naprosto neinvenční s vizuálem jak z mobilu. Televizní dokument, který by v kinech neměl co dělat, kdyby se alespoň po projekcích nedaly dělat přednášky. "To není nemoc. Bejt tetraplegik je životní styl." (28.03.2017)

Super, že o sexuálních potřebách hendikepovaných vznikl dokument, ale tohle téma mělo fakt na víc. Zasekává se na zbytečných detailech ze života, postrádá jakýkoliv pokus o hlubší vhledy a z mě naprosto nepochopitelného důvodu se nevěnuje žádné hendikepované ženě. Slečna (dle svých slov sexuální průvodkyně) skoro tři roky neměla pohlavní styk a považuje se za prostitutku. Je to dar, nadání. Asi nějaká neotantrička. Vůbec nechápu, proč tam exhibovala a co to mělo společného s tématem dokumentu. Ale taky nechápu, proč je tu tolik kritiky na to že nemá bezbariérový byt. A když přišlo na věc tak ani nevíme co bylo. Paní se ptá vozíčkáře, jestli chce pomoct, když potřebuje pomoct překonat schody. Fakt to museli natočit takhle? Tomášek přijede za asistentkou co kouří, říká divný věci, dá mu mejdlíčko a pak mu řekne že má krámy a může mu dát masáž zad. To je tak uvěřitelnej scénář asi jako Čau lidi. To, že tetraplegie je nemoc, si v rozhovoru na začátku myslí autorka dokumentu, nebo to je pořád její konfrontace tetraplegika s tím co si podle ní myslí normální lidi? Mám z toho dokumentu fakt divnej pocit. Je fakt strašně natočenej a nudnej. 2011 (Austrálie) a 2015 (ČR) vznikly lépe hodnocené dokumenty, tak radši kouknu na ně a vám doporučím to samé. (30.01.2022)