Radek99

Komplexní filmový pohled na jednoho z vůdčích literátů dnešní autorské generace třicátníků a tedy Husákových dětí, Jáchyma Topola, syna literárně slavného otce a vnuka ještě slavnějšího dědečka... Dokument jde především po názorech, autorově narativním a myšlenkovém světě, oko kamery nás však nechá nahlédnout i do Topolovy rodiny, poznat jeho manželku (,,Nikdy by mě nenapadlo, že budeme schopni takového exhibicionismu..."), dítě, knihovnu... Leitmotivem filmu je Topolova práce na románu Noční práce. Celým dokumentem se také jako vedlejší motiv proplétá gymnaziální hodina českého jazyka a literatury, ve které studenti pod vedením progresivního pedagoga pečlivě rozebírají jeho básně - je tu paradox, spisovatel a básník Jáchym Topol coby součást osnov zvolna sublimuje v maturitní otázku...

Pod pedagogickým vedením renomovaného slovenského režiséra Martina Šulíka vznikla tento velmi podařený studentský film Mariany Čengel-Solčanské. Alegorický příběh z prostředí české menšiny v rumunském Banátu je umocněn především krásnou vizuální stránkou - tenhle krátkometrážní film má kameru celovečerního... Navíc získal hereckou hvězdu v osobě Pavla Lišky...a tenhle krátkometrážní asi půlhodinový experiment se mu velmi povedl, hraje v něm zase jednu ze svých typických rolí - hrdinu introvertního, vykolejeného, solitérního, podivínského...jehož umně vystavěná Potěmkinovská vesnice si začne neočekávaně žít svým vlastním životem a nakonec se obrátí proti svému stvořiteli... Velmi nadějný režijní debut... Na Slovensku se děje konečně něco (filmově) zajímavého...

Bylo nebylo. Za jedněmi horami a povícero lesy se německý režisér Veit Helmer namísto svých autorských pohádek pro dospělé rozhodl zabývat něčím prapůvodnějším a tak vstoupil do dávno zapomenutých teritorií a natočil báji. Krásně malebnou báji o vzniku řeky. Voda byla totiž vždy stěžejním elementem a jako taková hrála v mýtech důležitou roli. Ta báje sice možná byla o něčem docela jiném - třeba o krizi patriarchálního zřízení a reflexi možné emancipace pohlaví, možná to byl mýtus o zázracích lásky či důležitosti revolty mládí, či o docela jiných věcech, každopádně onen mýtický rozměr je určující - čistě mimočasové vyprávění, které je nelehko a nejednoznačně interpretovatelné, plné nejrůznějších symbolů a zakódovaných ozvěn vypravěčské zkušenosti. V mýtech se totiž transgeneračně předávala nějaká lidská zkušenost a je rozhodně vrcholně zajímavé sledovat, jak fungují mýty moderní (či spíše postmoderní). Veit Helmer přistoupil k filmu v duchu magického realismu, který se světem mýtů úzce souvisí, a vytvořil cosi na způsob balkánské komedie řízlé poetikou ještě více východnějších kinematografií. Schází mu sice Kusturicův humor, oplývá však za to na Západoevropana nezvykle originálním romantickým viděním světa (analogie s Jeunetovou Amélií z Montmartru ale není příliš přesná). Příběh o tom, jak jakýsi mladý muž vrátil lidem vodu, je krystalickým příkladem toho, že se vyplatí experimentovat a pokoušet se vyprávět věci jinak, než jak jsme na to normálně zvyklí. Byla by to jistě krásná love story či dobrodružný film, takhle je to ale mnohem magičtější a záhadnější... Podobné filmy: Krajinka, Underground, Černá kočka, bílý kocour

Expresivní, syrový černobílý snímek Petra Nikolaeva natočený na 16mm kameru je spolu s Tycovými Žiletkami (a zde vlastně jen okrajově příběhem intelektuála mylně se řadícího k undergroundu) jediným českým filmem reflektujícím alternativní kulturu v ČSSR před rokem 1989, což je za 17 let žalostně málo... Zfilmování kultovní knihy Jana Pelce, jejíž téma - asociálně nepřizpůsobivá mládež, obdoba části revoltujících mladých lidí na západě, a její všednědenní koloběh a martyrium při prosazování svého alternativního životního stylu a životních hodnot v prostředí totalitního období normalizace, se oproti knize výrazně neposunulo, pouze se trochu poopravilo (hlavní postava Olin třeba nemá ve filmu deformovanou nohu atd)... Šťastným krokem byla sázka na neokoukané tváře - naturščiky, neherce (především hlavní postava Olin je ukázkou dokonalého castingu - přesně padnoucí výrazový typ) - odkaz někam k Formanovské nové vlně, ale hlavně důraz na autentické vyznění a recepci filmu (rušila mě byť mírná herecká průprava v sklepácké poetice deklamujícího Radomila Uhlíře). Do rámce širšího undergroundového přijetí díla zapadá i herecká účast Vratislava Brabence a Pavla Zajíčka z někdejších Plastic People. Za zmínku stojí jistě i hudební stránka filmu. Použití autentických skladeb Plastic People, DG 307 a dalších písní undergroundové scény silně dotváří celkové vyznění díla. Oproti knize ubyla podle mého názoru expresivita a vulgarita jazyka postav, i když se to možná bude zdát běžnému divákovi (je ale otázka, jestli se k němu tenhle film vůbec dostane) podivné, samotný text knihy na mě působil mnohem vulgárněji (nemluvě o některých vypuštěných scénách z knihy - sexuální styk v období menstruace, lízání pahýlu Olinovy nohy...). Každopádně snímek ...a bude hůř mapuje bílé místo společenského dění v období normalizace a dokazuje, jak složitě byla strukturována (násilně vytvořená) diaspora disidentu, sdružující v sobě jak skutečné disidenty, intelektuály, reformní komunisty, umělce atd, tak příslušníky alternativní kultury (revoltující mládež, punkeři, hippies...), tak i lidi, kteří byli prostě zahnáni režimem do kouta, no a samozřejmě i sociálně nepřizpůsobivé procento populace, které stojí v opozici proti každému režimu...

Evropská, respektive italská Tropa de Elite. Hodně vyhraněný film, hluboká sonda to současného stavu Evropy a západního světa, v níž jde především o nezvládnutí imigrační politiky, frustraci mnoha vrstev obyvatelstva a bludný kruh, ve kterém se právě nyní nejen Itálie nachází. V All Cops Are Bastards jde ale také o postižení toho obrovského tlaku a stresu na příslušníka elitní jednotky, o syndrom vyhoření, který z tak exponované a stresující práce vyplývá, o zmar, který musí zažívat příslušník pořádkové policie. O fotbal tu vlastně nejde ani okrajově. Tvůrci používají klasického modelu příchodu nováčka mezi elitní zásahový sbor těžkooděnců, který postupně projde iniciací a stává se členem užšího jádra veteránů policejního sboru, kteří používají vysoce kontroverzní prostředky berouce spravedlnost do vlastních rukou. Po formální stránce film režiséra Stefana Sollimy nepřináší sice nic nového a coby akční thriller je nanejvýš průměrný (místy má navíc takový ten ,,italský" look), ovšem sdělení zakódované do dějových linií nikoho nenechá na pochybách, že jde o velice silný film, bez ohledu na to, zda s ním ideově souhlasí či nikoliv. Má totiž sílu otevřít diskuzi s politicky většinou tabuizovaným tématem. Vynikající kontroverzní film, pokud to není protimluv...

Podivuhodný (ale místy spíše podivný) povídkový filmový trip... Podobné filmy: Strach a hnus v Las Vegas, Trainspotting, Šňup, Requiem za sen

Hodně zajímavý filmový produkt na pomezí magického realismu a psychologického dramatu, trochu podobný Šulíkově Záhradě, obehraný ve svém biblickém ukotvení a aluzích ke Starému Zákonu, ale novátorský v přístupu a nakládání s odkazy k této látce a motivům, postmoderně rozmáchlý ve výběru hlavních hrdinů (typicky bizarní zrůdy a loseři - přestárlý nácek, obtloustlý pijan, arabský terorista, matka - alkoholička) a naračních peripetiích (odkazy k hororům o příchodu Satana...). Je to zajímavý filmový mix - magický realismus způsobuje, že lidé jsou tu takřka nesmrtelní a přežívají čisté průstřely hlavy a psychologické zrání postav zase dává tomuto filmu neobyčejnou hloubku... Příjemné překvapení... (povzdechy nad úrovní české kinematografie v souvislosti s tímto filmem ale nechápu...)

Klasická poučka praví: ,,žák překonal mistra" - Woody Allen musí dnes Charlie Kaufmanovi závidět jeho neotřelou scenáristickou genialitu plnou intelektuálního pochybování o sobě samém, ironických postřehů a sarkasmu, autobiografické inspirace a umění vyváznout ze zrádných osidel složitě (postmoderně) koncipovaného scénáře s dokonalou a smysl dávající pointou a vyzněním... A navíc - ta absolutní sebereflexe...Charlie Kaufman je buď génius, nebo šílenec... Výjimečný scénář, výjimečné ztvárnění, výjimečná režie, výjimečný film! Podobné filmy: Synecdoche, New York, Věčný svit neposkvrněné mysli

Vizuálně opojné, komorní, psychologické, filosofující, spirituální, křesťanské...ovšem ve finále obyčejný midcult...škoda toho konce, mohlo to být téměř Malickovské sci-fi...

Špička žánru! ... Černočerná komedie jako řemen... Velmi morbidní humor a dokonalá stylizace. Takhle má vypadat černý humor... Hlavně obě Addamsovic děti jsou dokonalé... Co víc může člověk chtít od komedie?