Radek99

Evropsky se tvářící mystifikačně-historizující crazy komedie, která je rozkročena mezi dvěma (pro ni poněkud ideálními) světy - světem filmů Létajícího cirkusu Montyho Pythona ve své intelektuální tématice, parodizující tendenci, sklonům udělat z francouzské revoluce frašku nemluvě o karikování právě a jen Francouzů (snímek je navíc parodií hlavně francouzské kinematografie a jejích kostýmních velkofilmů), svém absurdním rámcovém ukotvení (vypravěč, závěrečná střelba...) a světem inspektora Clousea a jeho absurdních gagů i humoru. Filmu se dá jistě mnohé vytknout a místy je skutečně až nepřehledně šílený, přesto jde svého druhu o unikát. O chytrou komedii, která předpokládá chytrého a poučeného diváka, který má alespoň paušální přehled o evropské historii (a dějinách filmu - viz Orson Welles v roli vypravěče). S tím už většina dnešní americké mainstreamové produkce bohužel nepočítá... Podobné filmy: History of the World: Part I, Kšeft za všechny prachy, Co dál, doktore? Být či nebýt, Závrať (1978),

Možná nejlepší film z herecké filmografie Alaina Delona. Ozvěny atmosféry noir detektivek s retro usazením do poválečné Paříže spolu s až archetypálně rozehranou dualitou dvou nesmiřitelných, ale přesto se navzájem respektujících a něčím si rezonujících ústředních postav... Delonův inspektor Borniche, tak znaven úmornou prací byrokrata a zjevně tíhnoucí spíše k pudové práci policisty v terénu (s historií válečného výsadkáře), je velmi úspornými hereckými prostředky (příznakový strnulý výraz obličeje s povislou cigaretou v koutku úst...) pojat jako ilustrace hlubší krize městsky pracujícího člověka - úředníka. Naopak Emile Buisson (vynikající Jean-Louis Trintignant) s absencí jakýchkoliv kulturních zábran žije život Raskolnikovsky svobodného nadčlověka, kteréhož nedostihuje jeho svědomí, nýbrž jen světská spravedlnost. Jeho absolutní moc nad životy druhých mu dává téměř rys osudovosti (hodně se podobá kongeniálně stylizovanému Antonu Chigurhovi z Coenovského opusu Tahle země není pro starý, dokonce i vizuálně připomíná Javiera Bardema). Tenhle film je skutečně žánrová lahůdka a napomáhá mu i vynikající klasický český dabing (ústřední tandem Josef Abrhám - Josef Vinklář), který byl naštěstí na ČT zachován a nebyl (jak je zvykem na komerčních televizích) Nově předabován...

Martin Šulík se od dob magického realismu své Záhrady či Krajinky umělecky posunul k realismu skutečnému a s důrazem na sociální rozměr svého filmu natočil snímek s aluzí na známý utopistický spis Tommaso Campanelly Sluneční stát. Šulíkův název je však dokonalou negací významu filosofického spisu - sociálně spravedlivý stát ležící na rovníku je pravým opakem světa Šulíkova snímku. Film nejvíce připomíná britské sociálně laděné tragikomedie, ona již sama mediální tvář Ostravy je bližší anglickým dělnickým čtvrtím v Liverpoolu či jiném dělnickém městě než ,,typicky" českému prostředí. Šulík také originálně dynamizoval svůj snímek jakýmisi industriálními intermezzy, které podmalované neuroticky působící hudbou vyvolávají zvláštní tlak na diváka. Sluneční stát je osobitou reflexí existenční nejistoty a špatné sociální situace v Česku stále velice silné nižší třídy, kterou většina českých tvůrců okatě přehlíží. Ústředními postavami je čtveřice kamarádů, kteří zřejmě vytunelováním podniku, kde léta pracovali, přišli o veškeré sociální jistoty, které po léta (komunismu) měli. I přes rázovité charaktery je divák nucen s touto čtveřicí sympatizovat, jejich osudy modelují reálné životné peripetie velmi autenticky. Martin Šulík se nebojí rozbít ústřední dějovou linii a spíše figurkaří, množství postav tak ale přispívá k rozmanitosti příběhů... Nestává se často, že film popisuje realitu, kterou víceméně vidím kolem sebe, Šulíkův Sluneční stát to dokázal. Česko nejsou jen satelitní městečka, ale i podnájmy a vybydlené paneláky...žijeme stále v Šulíkově Slunečním státě...ten Campanellův je v nedohlednu... Podobné filmy: Odpískáno, Do naha!, Billy Elliot

Účelové spojení romantické a teenagerské komedie v jeden samorostlý celek, který drží pohromadě hlavně ten docela originální nápad (i když podobnost s filmem Na Hromnice o den více je víc než okatá) se ztrátou paměti. Tam, kde převládá teenagerská složka (především ty pokleslé vtípky založené na souložení, zvracení a homosexualitě), je film na odpad, tam kde převládá vrstva romantická, film funguje dokonale. Adam Sandler je (jak šokující) sympatický a popravdě musím přiznat, že po skončení filmu mám pocit, že to bylo milé setkání právě a hlavně s ním... Příjemné a nečekané překvapení...

Nadstandardně podařená česká televizní detektivka naruby, tedy spíše než detektivní příběh dobré psychologické drama s dobře napsanými (a zahranými) postavami a uvěřitelným příběhem.

Dokonalá parodie klasických noir detektivek a detektivních seriálů 70. let. Je pravdou, že obvykle Leslieho Nielsena zrovna dvakrát nevyhledávám, ale v tomhle komediálním seriálu mne skutečně dostal... Jeho ,,Bogartovské" monology, parkování o stojící popelnice, shánění informací na ulici (moje favorizovaná postava čističe bot coby absolutního informátora), dadaistický humor... Navíc je velmi důležité pečlivě sledovat druhý plán obrazu, jelikož mizanscéna je doslova přeplněna (a právě ponejvíce v pozadí) a platí, co scéna, to několik vtipných propriet. Koncentrace gagů je nebývale vysoká a seriálu zřejmě paradoxně prospělo, že bylo natočeno všeho všudy jen 6 dílů, jelikož nemohl být rozmělněn. Co více si přát od parodie - seriál dokonale vystihující stereotypy detektivních filmů. Police Squad In Color produkovali bratři Zuckerové, kteří výše uvedený tvůrčí postup později reinscenovali v mnohem známější a úspěšnější sérii Bláznivá střela, platí ovšem, že na tento původní seriál ani jedna z Bláznivých střel nemá...

Jeden z nejlepších snímků z žánru teenagerská komedie. Překvapivě vkusný, inteligentní, zábavný, umně estetizovaný... Zprvu lehké a rozverné vyprávění o prapodivné televizní metamorfóze, které se ale postupem času změní v až alegorii temné stránky pohnutých padesátých let americké historie. Ten neotřelý nápad s formátem dobového černobílého vysílání a postupného objevování fragmentů jednotlivých barev zakomponovaných do černobílého obrazu je skutečně originální (i když přesně tuhle tvůrčí metodu použil již třeba Steven Spielberg ve svém Schindlerově seznamu v lyrizaci naturalistické scény likvidace krakovského ghetta) a dovoluje tvůrcům řadu významových a estetických vyznění. Pro mladého diváka bude možná americká historie trochu bílým místem, ale jistě bude korelovat s revoltou proti konzervatismu a tradicionalismu generace sitcomových rodičů. I když jsem měl osobně trochu problém s rámcem celého příběhu (tedy filmovým začátkem a koncem), musím konstatovat - zajímavý a jímavý film...

Že je princip HRY obsažen v jakékoliv mezilidské interakci, to se lze dočíst v kterékoliv učebnici psychologie. Platí to samozřejmě i pro oblast erotiky a sexu. Sexuologové mají zase poučku, že za normalitu lze považovat všechno, s čím dobrovolně souhlasí a co se líbí oběma partnerům. Ideální je tedy (teoreticky!) skloubení například sadisty a masochistky (jsou ovšem různé druhy sadistů - viz pasáž po otištění inzerátu ,,masochistka hledá sadistu"...). Z tohoto příkladu vychází i tvůrci hodně nevšední romantické komedie Sekretářka. Hra má svá pravidla. Pokud na ně přistoupí i divák, dostane se mu vynikajícího filmu. Obohacujícího o nové, překvapivé úhly pohledu. Každý jsme jedinečný, každý jsme jiný, máme svoje specifika, úchylky, někdo je submisivní, někdo dominantní...a tenhle film je výborný... 80% (a pokud vyznáváte S/M praktiky, přidejte ještě jednu poslední * k absolutnímu hodnocení... :-) )

Dedication je americký nezávislý film...a ještě navíc stoupenec dosti osobité linie american romantic freak comedy, tedy hodně zvláštního pohledu na žánr romantiky, jdoucím proti mainstreamovému hollywoodskému proudu romantických komedií vystavěných na sladkobolných klišé. Stejně jako Michael Gondry ve Věčném svitu neposkvrněné mysli a Nauce o snech či Marc Forster v Horší už to nebude i Justin Theroux zkouší oslovit náročného diváka, tam kde Gondry oslňuje svou surreálnou fantazií a Forster naplňuje kritéria postulátů postmoderního filmového vidění, tam Theroux ctí zákony žánru a filmového cítění, předkládá však před diváka téměř antitezi romantického filmu svou záměrnou snahou zobrazit vztah bizarní, navíc vztah psychicky narušeného člověka (i když vyvarovat se úplně předpokládaných klišé se mu zvláště ke konci filmu úplně nepodařilo). Svět umělecky orientovaných jedinců navíc skýtá možnost satirického přesahu směrem k fungování amerického systému vydavatelských domů a nadstandardního života ,,umělců". Snímek sice není ničím novátorský a pouze volně rozvíjí již dříve objevené, ale dělá to způsobem nanejvýš sympatickým a s jistou obtížně definovatelnou grácií a šarmem - tak jako jsou svým způsobem bizarně krásné písně Joanny Newsom (jejíž skladby ve filmu zazní), tak je bizarně krásný i tenhle zvláštně romantický film... A právě práce s hudební složkou a její volné zakomponování do příběhu je asi největším příslibem tohoto atypického snímku. Justin Theroux se právem ze své původní profese herecké odhodlal vstoupit do ranku režisérského. Velmi silný debut.

Velmi neotřelé a funkční spojení linie žánrů pokleslých románů pro ženy (červené knihovny) a psychologického dramatu. Čtvrtou hvězdičku dávám po seznámení se s bonusovými materiály na DVD disku, neboť tvůrci si zcela sebekriticky dovedli vybrat ten nejlepší možný scénář a dějové rozuzlení (snímek původně navíc obsahoval ještě linii detektivní a symbolickou, ze kterých nakonec zbyly jen torza a náznaky - např. písně Radůzy, jež v příběhu dříve fungovala jako významový protipól povrchní krásky atd.) a za strhující výkon Jiřího Schmitzera. Jeho postava sebestředného despoty patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo na českých plátnech iniciováno. Je pravda, že zbytek filmu tak unikátní a výjimečný není (zvláště scenáristická složka, některé postavy jednají bez zjevné motivace atd.), ale Hřebejk odvádí svůj vysoký standard, který jednou ocení až zpětný pohled, neboť jeho filmy budou patřit k těm, které budou dlouho cyklicky rotovat na obrazovkách českých televizí a v přehrávačích digitálních médií...