Radek99

I velký Mistr musel nějak začínat... Slaboduchý scénář a příšerná country hudba předznamenávají fakt, že tenhle film skutečně nebyl jedním ze Scorseseho uměleckých vrcholů, spíše průměrný až podprůměrný odlesk zašlé slávy velkého gangsterského opusu Bonnie a Clyde a možná i variace na nějaký western, třeba Butch Cassidy a Sundance Kid... Scorsese akcentuje sociální dobový rozměr a odborového předáka vykresluje coby morálně slabé individuum pouštějící se na dráhu zločinu. Ústřední ikonou filmu je železnice a vlak, který tu sehrává téměř úlohu žánrové definice - železniční road-movie s mírně romantickým nádechem... Sociálně těžká 30. léta v USA jsou v pozadí reflexe jako velmi nešťastná a drsná doba pro život... Nejsilnější je závěrečná ,,biblická" scéna, při které Martin Scorsese využil v plné míře svůj velmi hodně osobitý vztah k filmovému násilí... Bertha z dobytčáku je bohužel snímkem, který neurazí, leč zřejmě brzy na něj zapomenete...

Taková průměrná britská komedie stojící rozkročena nad dvěma filmovými světy - tím právě přicházejícím světem bláznivé crazy komedie a před nedávnem odešlým světem staré němé éry - americké grotesky. Z obou čerpá něco, bohužel ne to nejlepší, hrdina je správně potrhlý, několik gagů je skutečně povedených, ale takovýchhle filmů byly a jsou tucty... Zajímavý je černobílý obraz, úsměvné naivní vypodobnění šikany u britského námořnictva, hodně ruší dobově příznačné zpětné projekce... Prostě průměrná film s průměrnou porcí zábavy - ani dieta, ani vepřové hody...

O trochu méně povedená adaptace povídky z Nerudova cyklu Povídek malostranských než tomu bylo v případě Doktora Kazisvěta, volně sdruženého v televizní minisérii inscenací na motivy Nerudovy povídkové knihy, režírovaných Pavlem Hášou...

Průměrná lidová normalizační komedie, chvíli zábava, chvíli moralitka o tom, že Naši furianti na vesnici ještě tak úplně nevymřeli a že život si stejně najde své cestičky navzdory předpřipravenému betonovému korytu absolutistické rodičovské výchovy... Potěší vydařený casting a plejáda známých českých herců (zvláště prostořeký děda Vlastimila Brodského), celkem vtipné a trefné dialogy, méně už propagandisticky idealizovaná dokonalost kolektivizované vesnice a okresní přebory v orbě...

Takový malý filmový důkaz o tom, že ani v období české Nové vlny se netočily jen samé filmové skvosty a že kvalitní herecké obsazení ještě nutně nemusí znamenat kvalitní film. Zdeněk Podskalský zfilmoval námět manželské herecké dvojice Vlastimil Brodský a Jana Brejchová, které do své komedie také obsadil...a bohužel jen potvrdil, že to byl takový Zdeněk Troška své doby...(který točil především ,,pro diváky"). Místy hodně laciné, místy bez humoru, on ani sám scénář není bůhvíjak nosný a silný - připomíná mnohdy ozvěny dobově populární české crazy komedie a spoléhá především na obsazení osvědčených tváří, které zřejmě všechno zachrání... Mnohé se jim ale zachránit nepodařilo... Zdeněk Podskalský však někdy dal vzpomenout i na to, že natočil i geniální filmy (Světáci, Bílá paní...) - aluze na modrpartu rady Vacátka (pánové z ,,pětky", Mrázek a Bouše, se osobně ve filmu také objevili), reflexe politických procesů padesátých let (,,dostanete provaz, ale než vás rehabilitují, budete již dávno z kriminálu zpátky...") či hudební stránka filmu s několika ,,živými" písněmi Václava Neckáře. Ďábelské líbánky zkrátka nejsou až tak úplně ďábelské, jak by se podle doby vzniku a hereckého obsazení dalo čekat...

Tomuhle filmu hodně uškodil novácký dabing, myslím... Není to sice žádné objevné dílo, ale fakt, že hlavní hrdina i jeho okolí jsou černošští vězni, trochu pootáčí rastr vnímání zobrazované skutečnosti... Schémata obdobných vězeňských filmů dobře čitelná, hlavní hrdina hájící svoji nevinu, trocha toho nezbytného hollywoodského klišé, ale přesto docela obstojná podívaná... Pro jednou, bez vyšších ambicí, nenudí, nenadchne... Ale neotráví... (a nebýt toho dabingu, kdo ví...)

Průměrný duchařský horor pro náctileté, při jehož sledování člověk pochopí, jak skvělý byl tvůrčí a režijní počin M. Night Shyamalana, který se tímto hororem nechal volně inspirovat při natáčení svého Šestého smyslu - to posunutí významových rovin v struktuře vyprávění ze vztahu partner - partnerka do roviny dospělý - dítě, vznikající vztah - rozpadající se vztah, levná duchařská zápletka - psychologický ponor hlavních postav atd. se při srovnání s inspiračním zdrojem ukazuje jako geniální tvůrčí tah. Oko vyznívá totiž levně - nefunguje ani jako horor (tu trochu strachu, co zažijete v první polovině filmu, spolehlivě přebije nudná romantika druhé poloviny), ani jako psychologický snímek (i když se mnohé věci přímo nabízí...). Navíc to neúnosné množství ,,náhod", které svědčí o špatné práci scénáristů a o vykonstruovanosti scénáře - mladá žena je operovaná a její rekonvalescenční lékař je,,náhodou" mladý pohledný model, který se do ní brzy zamiluje, tenhle hongkongský doktor se svou pacientkou přijedou do Thajska a první lékař v nemocnici tam hned ,,náhodou" mluví nejen anglicky, ale i mandarínsky, mandarínsky mluví ,,náhodou" rovněž i žena, za kterou jedou, ta je nechá bez jakýchkoliv námitek přespat přímo v pokoji její mrtvé dcery atd. atd. Navíc mi silně vadila ta romantická poloha, režisér jakoby chvílemi nevěděl, co chce vlastně točit. Nebo to možná věděl - romantický fantasy tedy duchařský horor pro náctileté, kde většina věcí je tak lehce předvídatelných...

Takový nepodařený televizní experiment... Sice velmi zajímavé ,,angažované" sociologické téma, solidní psychologický ponor, ale forma televizního zpracování byla tak zmatená, že rušila percepci a odváděla pozornost k nepodstatným detailům... Příznačná je absolutní hodnotová negace - všechny postavy mají silné problémy a jejich meze normality jsou poposunuty, všem chybí silný hodnotový žebříček, lidé v rastru tohoto filmu nahradily víru konzumem a chrám hypermarketem, jistě tenhle fenomén ve společnosti cítit je, ale takováhle plošná paušalizace je až příliš jednoznačná. Silný je příběh bývalého příslušníka Stb, jeho závěrečná konfrontace s dcerou neakceptovatelná... Experiment se tvůrcům sice tak úplně nepovedl, přesto díky za něj. Alespoň měl snahu na něco poukázat a cosi odkrýt a pojmenovat...

Americký remake filmu Interview podle van Gogha, to nezní jak úplné terno. Mám ale rád Stevea Buscemiho a tak jsem se na jeho film těšil. Divadelní půdorys, jednota místa, času a děje, klasické konverzační drama, spíše divadelní než filmový zážitek... Jenže některé scénaristické finesy jsou tak předvídatelné, odchody Pierra z bytu Katjy nedůvěryhodné, erotické dusno až neuvěřitelné... Pierre je prototyp životem unaveného intelektuála a jeho přetahovaná s Katjou docela zajímavá, v závěru nečekaná, ale není skoro až zbytečná? Je to takové deja vu... Hra kočky s myší, přičemž dlouho se zdá, že myš je kočka a kočka zas myš. Mám konverzační dramata rád, ale na klasiku (Kočka na rozpálené plechové střeše třeba, když jsme u těch koček...) to ani zdaleka nemá... Steve Buscemi tentokrát s divákem uhrál jen plichtu... Ale to je podivný výsledek, vždyť už přímo ve filmu zazní: ,,Vždy je jen vítěz a poražený..."

Těžko se k tomuhle něco píše, toto je v pravém smyslu slova kontroverzní film, jen tedy poddotek pro diváky, co tomuhle dílu dali odpad a dívají se na něj jen v rovině konkrétního vjemu, jistě, jako významově mnohovrstevnaté dílo může být Saló jen řetězec kontroverzních a nechutných obrazů. Už názvem je zjevná inspirace (ne přímo adaptace) pornograficky pokleslým literárním textem markýze de Sade. Součástí onoho názvu je ale i slovo Saló... Měli jste někdy tu snahu zjistit si, co ono tajemné slovo znamená? Jasně nás odkazuje k tomu, že jde o uměleckou alegorii, tedy o skrytí skutečného významu a vytvoření jakéhosi podobenství. Saló je totiž jméno pomístní - název italského městečka, kde sídlila Mussoliniho vláda Italské sociální republiky, jež vznikla po obsazení Itálie vojsky Wehrmachtu a SS v roce 1943. Tahle loutková vláda dosazená na příkaz samého Hitlera měla za cíl zastřít skutečný stav věcí ve fašistické Itálii - Němci obsadili Itálii, popravili kliku vládnoucí v období po Duceho svrhnutí a nastolili v zemi krutý teror, na jehož základě mučili, týrali, popravovali i brutálně zabíjeli nejen partyzány, ale i nevinné lidi z řad široké masy civilního obyvatelstva... Právě kvůli tomu se zohavená těla Duceho i jeho milenky později houpala na traverze jedné milánské benzínové stanice... Stále ještě vám alegorický význam tohoto snímku uniká? (Každopádně i pro mne tenhle snímek jde za hranice toho, co jsem v umění ještě schopen akceptovat...) Podobné filmy: Vepřinec