Radek99

Nezaměnitelná a ve své poetice absurdity krásná komedie výrazného ruského režiséra Aleksandra Rogožkina. Trochu podobná těm jihobalkánským, které točí třeba Emir Kusturica, ale oč méně akcentu klade na symbolickou rovinu oproti Kusturicovi, tím více je tu (pseudo)filosofických dialogů a situací vyvěrajících z bodrosti šíré ruské duše, které jsou ze středoevropského pohledu tak absurdní, že jde až hlava kolem a bránice nestačí pracovat... Konfrontace pohledu Západoevropana, v tomto případě finského studenta, který jede v rámci své diplomové práce studovat etiketu legendárního ruského způsobu lovu, a který je ale v praxi konfrontován s hektolitry vypité vodky a gubernátorskými praktikami prominentních lovců, kteří za celou dobu uloví leda tak obyčejnou krávu (ale ještě ji navíc stačí nezapomenutelným způsobem transportovat do jejího chlívku podzvukovým Migem) a většinu času stráví zpíváním (úžasných) ruských dumek a pokuřováním čibuků, s realitou současného ruského způsobu života je dokonalá. Nejlepší na tom celém ale je paradoxní poznání, že finský studentík, zprvu vystrašený a šokovaný, do celé téhle ,,picí" mašinerie a koloběhu absurdit bez problémů zapadne a prolomí všechny, i ty nejhlubší jazykové bariéry (neodolatelně roztomilé rusko-finské dialogy s mou kultovní postavou, s bodře svérázným Kuzmičem). Vždyť vodka (ať už ta finská či ruská) chutná všude na světě stejně...

K dokonalosti dovedený povídkový koncept mexického režiséra Alejandra Gonzáleze Ińárrita, teď již narozdíl od svého debutu Amores perros ve službách Hollywoodu a s jeho hereckými hvězdami. Film o temných zákoutích duše a metafyzických hrách osudu, film o nespravedlnosti sociálního údělu, film o subjektivizaci životního prožitku a existenciálním vnímání v mezní situaci, film o úhlech pohledu... Naprostý vrchol filmového a vypravěčského umění... Vše ostatní najdete v komentáři kolegy Marigolda, asi se to již nedá napsat lépe a jenom bych ho (skoro doslova) opakoval... Dodám jen jedno - z celého filmu jako kolos vyčnívá především strhující a dechberoucí Benicio Del Toro! Jeho nejlepší a možná životní role... Neviděl jsem mnoho lepších kajících se hříšníků...

Nejenom kompozičně, ale i stylově a filmařsky jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy vůbec viděl. Ani se nechce věřit, že jde o úplný filmový debut, mexický režisér Alejandro González Ińárritu tu již naplno a velice zkušeně a rutinérsky nastínil divákovi svého filmařského génia, když do plného světla ho poté o 3 léta později postavil již v Hollywoodu na režijní stoličce zatím svého vrcholného filmu 21 gramů. Amores perros je v té době (asi hlavně díky megaúspěchu Tarantinovského Pulp Fiction) velmi módním filmem povídkovým. A stejně jako v Historkách z podsvětí se všechny tři povídky vzájemně proplétají, doplňují, reflektují a posunují význam a smysl filmu samého. Velmi důležitou roli tu pak hrají psi (už z názvu odkazující ,,psí láska") - oni jsou symbolickými hlavními aktéry filmu, i když je jasné, že o lidi kolem nich jde pak především. Ať už složitý milostný trojúhelník z povídky úvodní, reprezentující sociální dno společnosti, v konfrontaci s ním pak hlavní představitelka povídky druhé, jako kontrast k prvému, a obé shrnující a oba světy (tím, co se o něm v průběhu filmu postupně dozvídáme) prostupující hrdina - nájemný zabiják - ex-profesor (se zneklidňující minulostí revolucionáře) jako nejzajímavější i nejdůležitější postava z povídky poslední. Celý tento složitý konstrukt je jakousi dokonalou metaforou nepřehledné sociální situace v mexické společnosti a především odrazem jejího hlavního města, neuvěřitelné mnohamilionové megapole. Jakýsi novodobý labyrint světa a ráj srdce... (o významový řád výše se režisér pokusil zpracovat toto podobenství i ve svém třetím filmu Babel - Babylon) Ińárritovi se podařilo říci o současné mexické společnosti svým filmem více, než by se možná vešlo do několika knih. Jeho neokázalé výrazové prostředky (tónování filmu, práce s barvami, střih, hudba...) svědčí o promyšlenosti a propracovanosti celého složitého filmového povídkového konceptu a tento mnohorovinatý umělecký útvar cizelují do podoby novodobého Občana Kanea, i když ve zcela jiném a nesouvisejícím kontextu...

Adaptace básnické poémy Vítězslava Nezvala je tak křišťálově čistá, stylově dotažená a esteticky zdařile pojatá, že z jejího černobílého obrazu plasticky vystupuje jen nádherné herectví Petra Štěpánka, čistočistá krása mladičké Jany Preissové, ale hlavně síla neopakovatelných Nezvalových rýmů a krása jeho básnického jazyka. Celá estetika těchhle černobílých televizních inscenací ze šedesátých let je mi nějak velmi blízká. To se ještě v televizi vědělo, jak dělat skutečné umění...

Dokonalý večerníček. Pro mne naprosto bez chyb a možnosti cokoliv udělat lépe. Velká poklona tvůrcům a především naprosto nezapomenutelnému a nezaměnitelnému vypravěči...

Náš nejlepší večerníček, ovšem pouze ten pro ty trochu odrostlejší děti. (Pro ty menší je to Maxipes Fík a pro ty nejmenší asi Krteček...) Ale rozhodně tenhle jediný neanimovaný večerníček patří po třiceti letech od svého vzniku do zlatého fondu českých pohádek. Kupodivu neruší (tedy hlavně mě, dospělého diváka) ani průhledná ideologická dobová premisa o modelově hodných poddaných a zlé (a ještě ke všemu německé) vrchnosti. Škoda jen, že nebylo natočeno více dílů...

Sociálně kritické filmy pocházející z Ameriky mají jeden ze svých vrcholů v Půlnočním kovbojovi, to je bez debat... Nesmírně silný a alarmující naturalistický film...a je to naturalismus ve svém původním (literárním) významu - za vším stojí především sociální determinace... Strhující syrová analýza prohnilosti velkoměsta a jejího dopadu na jedince... Schlesingerova snaha o zachycení nižší vrstvy společnosti sužované destruktivním prostředím je až nesnesitelně otevřená...a pocit odcizení anonymního velkoměsta nezachrání ani stopové množství pozitivních náznaků síly lidského přátelství... Podobné filmy: Bronco Billy, Strašák, Taxikář, Hříšné noci

Tak tohle je opravdu soda!!! Jediná skutečná televizní satira u nás... Většinu věcí člověk už sice zná z původních dílů série, ale stejně je tenhle celovečerní filmový tvar geniální...

Ukázka filmové a televizní profesionality. Kompletní špička české herecké školy plus peníze z tehdejšího Západního Německa spolu dohromady se šťastnou hvězdou udělaly z tohoto seriálu skutečně vrchol žánru. Nevím, co bych téhle ,,detektivní" sérii (Nejde ale spíše o svého druhu hraný dokument? Něco co známe obvykle z produkce BBC?) vytkl. Dá se jen chválit a chválit...

Jeden z vrcholů československé seriálové tvorby paradoxně vznikl na počátku jednoho z našich celonárodních nejtěžších období, období normalizace, kdy cenzura pracovala na plné obrátky a nesmělo se psát a točit skoro o ničem... A možná právě proto sáhl Jaroslav Dietl k adaptaci neškodné knížečky Gustave Flauberta a vznikl tak seriál, jehož moudrost, laskavost, humor, herecké kreace a jakási poučenost životem mu dávají skutečnou nadčasovou platnost. Hovory obou ústředních postav i přes svou zdánlivou pošetilost v sobě koncentrují životní moudro a ústa pana Sováka a pana Horníčka dávají vnímavému divákovi návod, jak prožít šťastný a spokojený život. Jen více takových ,,pošetilých" písařů...