Radek99

Neskutečně bizarní halucinogenní jízda... Podobné filmy: Requiem za sen, Trainspotting, Šňup, Acid House

Steven Soderbergh a jeden z nejlepších filmů o mechanismech globálního přesunu drog směrem z jihu na sever a z východu na západ... Podobné filmy: Kokain, Americký gangster

Strhující filmová adaptace psychologického románu Jaroslava Havlíčka Petrolejové lampy s neopakovatelnou atmosférou a nedostižnými hereckými výkony. Z velmi naturalistické románové předlohy sice udělali tvůrci spíše melodram životním osudem zkoušené Štepy, ale i tak je to jedno z nejsilnějších filmových děl vypovídajících o době přelomu 19. a 20. století, o době zhoubné prudérnosti a (malo)měšťáckého pokrytectví. Dokonalá studie rozpadu lidské osobnosti je gradovaná především fenomenálním hereckým výkonem Petra Čepka, jehož metamorfóza z důstojnického flamendra v syfilitika je doslova famózní. (Již ve stadiu románové předlohy je velmi hluboké významové propojení mezi dobou úpadku, tedy přelomu století - dekadence, a progresivní paralýzou, tedy syfilidou, coby synonymem pro zhýralost a zpustlost.) Hned za ním je ovšem nutno jedním dechem jmenovat Ivu Janžurovou a její mimořádně silný dramatický výkon, kterým potvrdila, že je herecky famózní i ve vážných polohách. Zajímavou paralelu pak s tímto filmem vytváří následující Herzův film Morgiana, stýkající se s Petrolejovými lampami nejen v dosti podobném hereckém obsazení, fenomenální Ivou Janžurovou, ale i secesní stylizací, zvláštní dekadentní atmosférou a temnými proudy lidského (pod)vědomí...

Osvědčené spojení Oldřich Lipský (režie), Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak (scénář) vykrystalizovalo ve své nejhumornější podobě a vznikl komediální klenot, charakterizovaný přímo dadaistickou replikou z filmu „Marečku, podejte mi pero! ... Já jsem Tuček, soudruhu profesore...“ Jeden z nejlepších filmů smutných normalizačních let...a živý artefakt, který tu po (svaté) trojici českého filmového humoru zůstane ještě za desítky a desítky let...

Jestliže měl tvůrčí tandem Hřebejk-Jarchovský tendence idealizovat v Pelíškách dobu komunismu a šedesátá léta, pak léta nacistické okupace a zvláště osvobození vidí naopak bez adorujícího patosu, v celé té cyničnosti mezního období... Musíme si pomáhat - hluboký Hřebejkův film o síle i hlubinách lidskosti a pokřivenosti národního charakteru... Asi jeden z nejlepších porevolučních filmů vůbec. Podobné filmy: Protektor

Byl český národní charakter zlomen padesáti lety komunismu či alespoň nahlodán normalizací? Šabachovsko-Jarchovsko-Hřebejkovská studie je dokonalá - český národ je národem Mílů Břečků, kdežto Márů tu máme hodně poskrovnu... ,,Komunizmus je svinstvo, boľševici jsou svině..."

Peklo.

Znásilnění společnosti totalitní komunistickou mocí je snad nejlépe vidět právě na téhle politicko-sociální alegorické satiře... Všechno to relativizování a překrucování skutečnosti, pravdy, slov, jejich významu... Osobně jsem překvapen, že Zdeněk Podskalský mohl tenhle film natočit již v roce 1965. Postupné uvolňování a tání v éře 60. let bylo zjevné, ale takhle otevřený film bych skutečně čekal až za nějaké dva tři roky. Scénárista Karel Michal se zaměřil na frázovité vyprázdnění obsahu sdělení komunistického newspeaku a všechna ta klišé o budování a pravdě zanesl do kontextu reálného života jednoho typizovaného maloměsta...nestává se často, že vznikne filmové díle, kde doslova co obraz, co replika, to trefné pojmenování skutečnosti. V Bílé paní se tahle premisa naplnila...když si s tím spojíte obsazení téměř celé herecké dobové špičky (casting jak v Majoru Zemanovi:-) ), vyjde vám jeden z úhelných filmů naší filmové historie... a jak typické pro ni - (tragi)komedie... Podobné filmy: Farářův konec

K tomu nejlepšímu, co česká kinematografie vyprodukovala, patří trojice parodií velezkušeného režiséra Oldřicha Lipského a scénáristy Jiřího Brdečky. Vedle Limonádového Joa (parodie na westerny), Tajemství hradu v Karpatech (parodie na románový svět Julese Vernea) vznikla jako druhá v pořadí právě Adéla ještě nevečeřela, parodie na levné ,,šestákové" detektivní romány. Spolu se stylizací zrychleného světa němé grotesky, plné gagů a situačního humoru, se ústředním leitmotivem a hlavní estetickou složkou filmu stává dokonalé napodobení dějových klišé brakových detektivek i přidružených pokleslých žánrů (červenou knihovnu například paroduje osudové vzplanutí Nicka ,,Ledviny" Cartera a slečny Květušky Bočkové). Specifickou složkou humoru je humor jazykový - usazení celého filmu do 19. století, doby národního obrození, a s tím spojené použití některých příznakových slov a spojení je nosným pilířem filmu - např. puristické tendence (Nick Carter díky své příručce Česky snadno a rychle hovoří o lučbě a silozpytu...), použití příznakové fráze v běžné řeči (,,Ach, jak jsem rozvrkočena..." ,,Perfidní čmuchale!"), zaměňování slov na základě podobnosti (,,babočka jenerál, dědečku...") atd. K tomu, že film nezestárl, přispěly nemalou měrou také geniální animace a trikové postupy Jana Švankmajera, stejně jako nebývalá výpravnost celého snímku. Stejně tak architektonické a především výtvarné usazení do uměleckého slohu secese. Pro filmové tvůrce, co se týče kostýmů, komparzistů atd., byla 70. a 80. léta 20. století doslova zlatými časy - po ideové stránce tomu bylo samozřejmě naopak. Přesto parodovat ,,západní" pokleslé žánry bylo dovoleno a bavit lid dokonce žádoucí. Vzniklo tak skutečně nadčasové dílo, které baví diváky již několikáté generace. Film, který nezestárl. Výjimečný film...

Zdeňku Svěrákovi se (jako obvykle) podařilo napsat úžasný scénář, z něhož plasticky vystupuje živý ideál každého chlapce usedajícího do školních škamen - kantor ideál, Igor Hnízdo! Chvála nostalgie...