k212

No tak jo, tenhle exkurz do pestrobarevně nevkusné, vulgární a sexistické Bukurešti, do svérázného glosáře rumunských dějin, kde to smrdělo častým nacionalismem a rasismem, a do pokrytecké společnosti rodičovského sdružení, které se rozhodne odsoudit jednu pornpančelku, mě sice hodně bavilo, ale vedle toho taky zasáhlo. Často se to pohybovalo v absurdních a satirických výšinách! A přiznám se, než jsem detekovala jazyk a místo, chvilku mi to dalo, byl to můj první rumunský filmový počin.

VOD binge-watch na rychlost 2. Je tam nějakej Mirek Dušín, co ukrývá židy, chce se oženit s nemocnou zkrachovalou protekční slečinkou, ale ve skutečnosti miluje prodavačku, bývalou zlodějku. A tak okolo sebe furt strášně nenápadně tančej, občas se velmi kultivovaně pohádaj, hodně na sebe civěj, že jim snad nikdo tu lásku ani uvěřit nemůže, prostě ZeroChem. Pak je tam jeho ambiciózní a pletichářská sestra Cruela, její pokrytecký two face, vynucený prvorepublikový comming out a bossing v praxi. Je to docela vtipně vytuněná figura, ale radši bych se nezmiňovala na kolika LGBTQ stereotypech jede. Taky tam je její blonďatý a výrazně mladší mazlíček Alena, holky to maj asi rády krapet divoce, ale to divák moc neuvidí, no a do trojky se s nimi zabydlel bonvián a oddaný manžílek Lukáš Mašků, s ním to divoce jednou divák uvidí (tak solidního a férovýho alkoholika aby pohledal). Jo a taky je tu zlej SSák, slizkej ředitel, kriminální živel v bekovce a hodně dalších nudných postav. K tomu přičtu příšerně přebarvený interiéry, asi to má bejt art-deco, ale je to art-voči-voser, a je tu dobová soap-opera komerční české TV produkce. Jako dlouho si dám zase voddech, asi tak do důchodu. Jsem maximálně v úžasu, že v časech streamovaného obsahu se produkuje 21 dílná série o 21 hodinách hracího času, kde se mluví rychlostí slovo za pět vteřin, věta za minutu, následuje minutová dramatická pauza a děj se dá shrnout do odstavce :) Jedna * za odvahu nasadit do primetimu lesbické scény, druhá * jednoznačně za Irenu a Grubera, oba představitelé těchto rolí to hezky rozjíždějí, halt ti záporáci prostě mají větší škálu!

První tři epizody se řítí dvojka Tiffany a Leon na vtipné vlně, která se vzdouvá na lístečkových interakcích, pak to spadne trošku do dramatických vod, ale proč ne?! Tiffy je švihlá, Leon správňák, Londýnské reálie ošuntěle příjemné, hudba vtíravě otravná, hlášky správně chytré i obhroublé, Justin je hnus slizák. Vlastně teď si říkám, jak se těm lístečkům u nás jednoslovně říká, že by přílepky :) PS: Předloha od Beth O'Leary je samozřejmě o fous vtipnější a také poučnější (gaslighting), ale zároveň je více fantasticky knižní, minisérie to táhne do -pro mě osobně pohodovější- civilní roviny. Hlavní postavy, jejich motivy a chování jsou tu dobře vystihnuté i za cenu toho, že byly upraveny/vypuštěny/přidány některé situace, vedlejší postavy, nebo jejich povolání (Tiffy je v knize editorkou DIY nakladatelství, navíc expertka na knihy o háčkování, což trošku vysvětluje její extravagantní styl). 80% s mojí aktuální obsesí naposlouchat si pořádně britskou angličtinu! "Fuck, I fancy my flatmate!"

Velmi intenzivní audio-vizuální, dějové a psychologické vtažení. Pevně vystavěný příběh, který pozvolna vykládá karty, aby diváka pomalu a jistě emočně ždímal a od čtvrtého dílu výš doslova citově drtil. Na knižních westernech jsem frčela na začátku puberty a mám k nim nesmírně vřelej vztah, v těch filmovejch se zas až tak moc nevyznám až na pár kultovních klasik. Ale tohle, tohle je pro mě prostě něco, vlastně jasná extratřída!

Jasně, mohla bych se vydat cestou hejtu a vykřičet se tu, že ten posun k AI, sdílení prožitků skrz jednotnou sociální síť a orientaci na hromadné orgie mezi Alfama a Betama je prznění předlohy (Ale kdo ji čet, že jo? A Pobožnosti souladu jsou asi co? No pravda je, že ta citoslovce heče peče se trošku vzdálila orgy-porgy v originále!). Sex je v televizní adaptaci Konce civilizace zobrazován vysoce stylizovaně, pozérsky prázdně a obratně asexuálně. Největším rajcem tak zůstává ho vlastně nemít a projít si fází námluv a očekávání, teda vedle absťáku po somě (cítit se špatně, mít autentický, třeba i negativní, prožitek, to prostě nechceš!). Nový Londýn má otrocký společenský řád, kde všichni patří všem, každý má svou jasně vymezenou kastu a příslušnou sociální roli, jejíž stín není radno překročit. Individualita neexistuje, soukromí také ne, žádoucí jsou pouze pozitivní emoce, nejlépe štěstí, ostatní emoce jsou regulovány somou. Na první pohled dokonalý systém, kde neexistuje násilí, závist, tajnosti, žárlivost, vášeň... A pak se tu zjeví "divoch" John a nastartuje velmi snadno a lehkovážně revoluci. Líbí se mi dynamika vztahů ústřední trojice, kde středobodem je mimózní Alfa+ Bernard, kterého sice emoce fascinují a vnímá se mimo hlavní proud, ale nedokáže překročit hranici k tomu je okusit a prožít, pak je tu rebelující Beta+ Lenina, která záměrně překračuje pravidla, s city experimentuje a odžívá si je, a nakonec nezodpovědný, impulsivní, sebestředný a citově masochistický John! Za mě je tohle dost vybočující sci-fi, které mi osobně hodně sedlo, neb část myšlenek z předlohy je zachována a reálie jsou umně posunuté k současnému divákovi. Ale je třeba si říci, že toto série se knižní předlohou jen inspiruje a většina charakterů i děje je velmi odlišná. PS: Britská ironie naštěstí neabsentuje, u soundtracku jsem se taky zasmála, Love Will Come od Maps lze přejmenovat na Sex Will Come, Happiness od Goldfrapp je samozřejmě zdatná hymna! Audiovizuálně je BNW vcelku návykové!

Americká husička v Paříži, která neumí kváknout francouzsky a myslí si, že si z jejích velkých Insta nápadů a korporátní marketingové moudrosti sednou její pařížští kolegové na prdel, holka která své "práci", ta se z větší části sestává ze sebeprezentace - focení se ve vyzývavých pózach na trendy místech, z okamžitého postování na socky, samozřejmě s úderným sloganem a hashtagem, a vedle toho taky z marketingových kampaní pro francouzské klienty, kteří mají diametrálně odlišné představy o tom, jak má taková reklama vypadat (ideálně tradicionalisticky, snobsky a sexisticky), dává největší důležitost - no protože pracuje 24/7, neumí se bavit, nosí extravagantní oblečky a všecko moc řeší a hrotí, jo a vedle toho samozřejmě hledá tu správnou lásku v iluzivním marketingovém konceptu Paříže (jo jsem spíš na namachrovaný britský frajírky :). Tak jasně - teď jsem tu vyplivla tu správnou snůšku stereotypů, ale na tom se Emily in Paris prostě veze, na velmi exponovaných a zároveň zjednodušených střetech odlišných kultur a mentalit, a divák se prostě baví. Zcela mimo realitu, zasezena v živném podhoubí aktuálního virtuálního světa sociálních sítí. Někdy člověk potřebuje vypnout a sledovat prostoduchou zábavu, jako fakt jo! Mimochodem tohle sledovat v českým dabingu, never!

Tak jsem si zase za jednu noc šlehla plnou nálož rom-com/dramedy dopaminu, no. Má to prostě drajv, vtip i smutné okamžiky. Výraznými benefity jsou práce s myšlenkovými pochody obou hlavních hrdinů a rozdělení časových linek na konci příběhu!

No tak tímhle melodramatickým medem si občas tu hubu teda taky zalepím, fajn obsazení, skvělá kanadská příroda (ale předloha se odehrává v USA, takže sic), takové civilní, vlastně, tyjo skoro jako doma :)

Brad vylezl ze svého SG stínu, a z mého pohledu ho to hezky vykoplo nahoru. Travelers frčí na zajímavém nápadu kvantového provázání a přenosu vědomí v čase, a byť v každém dílu sledujeme takový proces, který nastartuje klíčový děj dané epizody, jde však i o něco jiného, než jen o velký plán, jak vyhrabat lidstvo budoucnosti ze sraček, kterým dala základ společnost 21. století (AI to ale nepochybně nebyla). Takže nejzajímavější částí je adaptace cestovatelů, kteří převezmou životy svých hostitelů. U téhle třísériové pomalejší jízdy jsem si hodně užívala kameru, kde občas převzaly vládu téměř statické celky a polocelky snímané extrémně širokoúhle a extravagantní přechody do detailů. Na mě osobně to mělo atmosféricky emotivní efekt a vlastně i osvěžující, no a taky pro mě zcela neznámé kanadské obsazení. Palec nahoru za postavu Davida!

Tak tuto sérii politicko-diplomatických twistů a podrazů v čele s neortodoxní americkou profesionální diplomatkou a jejím pletichářským manžílkem jsem si hodně užívala. Víc než drama to vnímám jako satiru, hodně jsem se bavila dekódováním předobrazů mnoha postav a jejich vzájemného provázání! Jo a druhá sezóna by se docela hodila!