k212

Ty jo, nic jsem vod toho nečekala a on se z toho vyklubal docela dobrej kousek. Hrdinové pohotově chrlí jeden bonmot za druhym, samozřejmě jim tiše závidim tu směsku nadhledu, ironie a literárně dramatické erudice! Partička střílečů je správně ujetá, kouřící bezeslovně glosující alter ego je cool a dokresluje atmosféru na jedničku. Tohle easy going překvápko stálo za shlédnutí! 65%

Natolik mě to vtáhlo a ponořilo, že ani nechápu kde ten film nabral přes dvě hodiny stopáže. Prostě to dějově jelo jak po másle - rodina, plavání, odhodlání, sportovní sen a jeho realizace. Jasně, srozumitelně a přímočaře. Největším záporákem je tu doba a její všeobecně přijímaný sociální konstrukt o chování žen, z našeho dnešní pohledu samozřejmě diskriminace a nejen ve sportovním prostředí, personifikovaně pak sportovní kádři, zhrzení trenéři a zprvu i nedůvěřiví mužští příbuzní hlavní hrdinky. Vizuálně podmanivé zobrazení dobového prostředí i plaveckého boje v rozbouřených vlnách, vtipně zvolená dobová hudba, podmanivý soundtrack a přesné herecké výkony, to jsou velké plusy tohoto filmu. Drobná ale tu jsou, ubrala bych mírně na závěrečném patosu a možná lehce přitlačila na pilu v psychologii Trudy. V této oblasti se tvůrci evidentně snažili vyhnout jakékoliv fabulaci, hrdinka je tak pro diváka po celou dobu záhadou, jediné co s jistotou víme, že má velmi intenzivní citové napojení na sestru, že v rámci realizace svých sportovních snů dokáže odpálkovat a odsunout na druhou kolej prakticky kohokoliv, včetně svého života. Subjektivně je to pro mě určitě víc jak 80%!

Průzračná komedie pro dospělé, s mírně překombinovanou úvodní premisou, díky níž pak ale jedou vtípky a ostrovtípky jak na běžícím pásu. V centru dění jsou: neschopný borec -sukničkář a povaleč, kterej klátí ženský asi tak dvě minuty- s lehce snobskou britskou angličtinou; sarkastická, ve výsledku vcelku schopná, podvodnice se slabostí pro drahé kabelky a blýskavé tretky; a jejich sprostý komunikační drajf, který jede na plný nadnesený obrátky. Tito dva vcelku nesympatičtí hrdninové řeší krádež své identity svými robotickými dvojníky. Pokud čeká divák sci-fi, bude zklamán! Po stránce filmařské jsem až překvapena, že po dlouhé době vidím nepřikrášlenou krásu pacifického jihozápadu! Na vyčištění hlavy a polechtání bránice - za mě dost dobrý!

Velká škoda nacpat poslední knihu jen do sedmi dílů! Ztrácela jsem se, všechno bylo rychlé a zkratkovité, nedořečené. Možná už nebyla dostatečná sledovanost a toliko finance. První sérii žeru, druhá mě mírně zklamala, protože chyběla v knize silná Pražská linie a třetí série má tak letecký a zjednodušený scénář, že to ve výsledku nedává moc smyslu. Corro kde jsi?

Byť tyhlety retro restarty exploataček nejsou mým silným šálkem čaje, tohle mě bavilo! Jednoduchá a přímočará narace, atmosféricky a svěže natočená, s téměř bizarním castingem. Se nedivím, že tohle bude kultovka, z níž se vytěží dalších X pokračování!

Tohle je samozřejmě film pro čtivce obecné. Ono totiž sledovat hodinu a půl dlouhé vyprávění o boření literárních forem, přerod talentované holky k ženě, která na první dobrou zašlape lidi do země a dospělého zmetka, který si neumí jasně vymezit hranice, a pak je zase rigidně vyžaduje, no to není úplně uživatelsky přívětivé. Většina diváků nejspíš očekávala jiný žánr, který silně evokoval trailer. Film proběhl kiny i u nás, což si dokážu vysvětlit jen díky stoupající popularitě hlavní představitelky, ale zda tohle její fanouškovskou základnu dokáže dostat do kina? Pokud ano, tak je to vlastně dobrá osvěta! Každopádně NE, fakt to není erotický thriller. Perspektiva vyprávění leží velkým dílem na hlavní hrdince, která se aktuálně nachází na hranici puberty a dospívání, její intelekt a kreativita předběhli mílovými kroky emoční inteligenci, chybí ji láska, vztah a sex. A tak si tohle všechno hledá Cairo u výrazně staršího učitele literatury pana Millera, jehož spisovatelský maloměstský vzlet dusí nejen jeho věčně nalitá, cynická a vulgární manželka, kreativní konkurentka, jak jinak. Na začátku vyprávění stojí pubertální adorace a jistě i trochu provokace. Pan Miller své studentce imponuje, navíc i on ji považuje za talentovanou a chce ji podpořit v literárních ambicích, a tak přichází drobné výhody. Načež stačí polechtat páně učitelovo ego přečtením jeho spisovatelské prvotiny a on začne vcelku ochotně obrušovat hranice vztahu učitel-žákyně. A Cairo se poprvé zamiluje, samozřejmě. Jenže zatímco mládí je nespoutané a chce vzlétnout v naprosté svobodě bez konvencí a ve vrcholné emoční autenticitě, pan učitel má své limity! To když mu na stole přistane autorská povídka ve stylu kultovního literárního porna Pod střechami Paříže, navíc s věnováním. Takže s jeho strachem (sebereflexe velmi pravděpodobně absentuje) přichází necitlivé odmítnutí, tvrdé znovunastolení linií a směšný pokus o získání autority. Jenže takové odmítnutí právě rozkvetlé, nejspíš i jednostranné, lásky a navíc čerstvě probuzené ženské sexuality, to je indikace pádu! Mohl by to být thriller, ale ne, je to introvertní drama s intelektuálním přesahem, které zcela eliminuje běžné teenagerovské prostředí a soustředí se na interakce dvou hledajících se holek na konci puberty, je to vcelku vtipná směs naivity, okatě hrané lascivity, kreativity a intelektualismu, a také na tři dospělé, z toho dva učitele, kteří evidentně nepobírají, že k pedagogické praxi by nemělo patřit flirtování se studenty, a glosující alkoholičku, která tomu všemu dává hezký brutálně upřímný punc. Je to téměř divadelní hra v bezčasí, ve vylidněném prostředí, někde na konci světa. Natočeno je to velmi efektivně a s citem maximálně vizuálně vygradovat literární voiceover hlavních hrdinů. Navíc je to zábavné!  Film stojí na charakterových kontrastech, které obratně boří některé stereotypy: Winnie není tak povrchní a prvoplánovitá, je v ní soucit a pochopení, zatímco Cairo se jeví jako melancholická intelektuálka a přesto se vytasí s ambiciózní krutostí. Některé zase trošku oprašuje - zhrzená studentka to učitelovi pěkně nandá?! Účelem tohoto debutu není šokovat a provokovat, vnímám tu zejména snahu zachytit letmý a formativní okamžik, který posouvá pubertu k dospělosti a taky pošťouchnutí diváka k zamyšlení se nad odpovědností pedagogů vůči mládeži. Tohle speciálně má v našich domácích vodách vcelku velké rezervy a prostor pro otevření aktivní diskuze. Možná i proto hodně diváků zmiňuje, že film je nevinný a nic neukazuje, protože náš společenský normativní pohled je teda asi jinde. Mimochodem v českých titulcích kvituji (Jakub Doležal - Max), že učitel tyká a žáčka vyká, velmi dobře to umocňuje paradox celkového dění, a navíc jsem po dlouhé době s radostí oprášila krásná česká slovíčka! A že je ten okamžik dospění destruktivní, nepochybně, a v rámci dramatické narace i nevyhnutelný! Scénář měl určitě potenciál většího a hlubšího zamyšlení se nad nerovnoměrnými a nevyváženými vztahy, aby nám "evropským" divákům, kteří jsme odkojení na masochisticky existenciálních dramatech, přišel více "náš", uvěřitelnější a nejspíš i naturalističtější! Kde se ale bere ta potřeba, aby američtí nezávislí tvůrci natáčeli ve stylu kontroverzních evropských dramat? Totiž ona ta největší kontroverze kolem tohoto filmového díla je uměle vyvolána PR a podpořena diváky, kteří nesnesou pohled na dvacetiletou Ortegu a padesátiletého Freemana - mimochodem oběma tleskám, jejich výkony však velmi efektivně doplňují tři další herci ve vedlejších rolích. Přehnaně puritánským divákům bych v rámci dalšího filmového vzdělávání doporučila Ztraceno v překladu od Sofie Coppoly, pokud bych měla přilít olej do bojovně odsuzujícího porno ohně tak X  a nakonec tu mám specialitu pro ufňukance ohrožené duhovou vlajkou -  Následky (tam totiž Jenna zamávala vlajkou zcela otevřeně poprvé)! Každopádně z Miller's Girl jsem nadšena, nezastírám, že to není podpořeno mnohaletým randěním s literárními klasiky v období dospívání. Taky s nadšením žeru indie filmy, out-of-date I know! Jinak u nás se na gymplu o Henry Millerovi za mých studentských let učívalo, jak je to dnes, netuším. Co ale tuším, že bych vlastně byla hodně vděčná mít jednou doma takto uvědomělé mládežníky, kteří se jasně vymezí vůči nevhodnému chování v nerovném vztahu! 80%.

Od Daphne jsem načetla mnoho stránek a na Hospodu Jamajku si pamatuju velmi intenzivně, byl to takový syrový horor lidských charakterů, kde mi vlastně nepřišla ani sympatická hlavní hrdinka. Tato televizní adaptace hlavní hrdinku Mary více emancipuje a zároveň posiluje postavení vedlejších veskrze záporných charakterů, tetka Patience se strejcem Jossem jsou výstavní kusy alkoholismu a choré lásky až za hrob, albínský kazatel se svojí sestrou jsou jim v patách s úchylnou sourozeneckou láskou k apokalyptickému umění! A pak je tu Jem, nejen podvodník, ale taky svůdník, co má pět manželek na jednu noc na druhém konci Cornwallu. A všude je bláto, mlha a děsivý zvon, který navádí obchodní lodi tím správným smrtelným směrem. Tady to má opravdu atmosféru a ctí to hodně knihu. Za mě je to povedená adaptace!

O všech jakých ztrátách tohle je? O mnoha. Tess je kopací míč, boxovací pytel, dostává jednu ránu za druhou, aby znovu a znovu povstala se svou jistou vnitřní konzistencí a čelila tomu, co přijde, co je nevyhnutelné a přijala to s klidem. Naturalismus podle Hardyho s odvážnými náznaky ženské emancipace převeden do čtyřdílné televizní adaptace se přesvědčivě a důstojně povedl!

Tak tohle byla totální binge jízda! A to jsem se Guyovi léta s frňákem nahoru úspěšně vyhýbala, a teď si mě zase absolutně zotročil brutálním černým humorem! PS: By mě zajímalo, zda měl Netflix genderovou podmínku, že jedna z hlavních roli musí být ženská, páč to mě teda překvapilo hodně a nakonec to Theovi a Kaye dost dobře dohromady hraje! 80%

Tak jako buď se vo tomhle Lanthimosově másterpísu s někým zvysoka pobavíš na totálně pseudointelektuální vlně a umřeš při tom smíchy, nebo se s někým do krve pohádáš jaká to byla feministicky nesnesitelná pí....! Každopádně zase zcela mimo hlavní vlnu, s audio-vizuální úchylnou dokonalostí a s Emmou samozřejmě, která to s pánem režisérem roztančila už ve Favoritce!