radektejkal

Stárnoucí režisér si ještě stačil udělat malou radost. Šel na to ale od zásady jinak než než dva naši stárnoucí režiséři (Mencl, Jakubisko). Malá radost, která stačila zahrnout celý život. Je to dobré, ať už se divák na to kouká nebo dělá přitom cokoli jiného. Já jsem se díval a kouřil. Dušičnan stříbrný - tato stříbrná sůl kyseliny dusičné je fotosenzitivní přísadou kinematografických filmů (Wikipedie).

Pokud mohu soudit je na tom "Kino u Draka" na Tchajwanu podobně jako "Kino u Draka" v Brně, tedy "nadraka". Všiml jsme si ale, že i tak žije svým zatrpklým životem, lidi přicházejí v nezvyklou dobu, jiní se procházejí, jiní srkají kafe, invalidní žena zírá na hbitou samurajku, a další prostě jen obcují s duchy kina a filmu. Je to jakásí hra v dámu, při níže jsou tahy přesně určeny, avšak políčka šachovnice mají různou velikost a místy nelze ani určit, zda jsou bílá či černá.

Tři důstojníci a jeden poddůstojník (kdepak jsou ti ostatní?) čekají na svůj malý Norimberk. Nejspíš i tu chybí i "pomocnice" (pokud není v ženské cele), která svým "znám / neznám" (viz příznačný závěr Flakotasovy recenze) provádí selekci zatčených. V předvečer soudu si vězni rekapitulují svůj osud, tj. vyprávějí události ze svého pohledu a zdůrazňují polehčující okolnosti; nejvíc jich má major Büky Örnagy, který při židovsko-srbské čistce přišel o rodinu. A zde se navíc dozvídá, jak to vlastně bylo. Teď už v cele čekají jen dva...