quip

Tyhle BBC pohádky (pokračování Gruffalo's Child a podobný Room on the Broom) jsou fantastické právě tím, že jsou to pohádky. Nejklasičtější vyprávění v rýmech, trojité opakování motivů, k tomu krásná stylizace. Ano, jsou to jednoduché a předvídatelné příběhy - stejně jako v každé dobré pohádce. Úplně vidím, jak si je děti pamatují nazpaměť, dopředu vypravěči říkají co se stane, případně ho opravují pokud se od příběhu "tak jak se stal" odchýlí. Ve všech třech případech je to výborná práce, kde tvůrci přesně ví, co chtějí. Na další projekty Magic Light Pictures (mj. třeba Wild Target) se teda docela těším.

Mám vážně vážně silný pocit, že si tenhle svů první seriál Louie napsal jako terapii. Jinak si ten focus na svou postavu a Pameliny věty ve stylu "ok, tell me, what happened here?" nedokážu vysvětlit.

Ayoade > Fry!

Nedělám to rád (pokud tedy hodnocení filmu na jedné pro pár lidí zřejmě důležité databázi, ty dvě vteřiny, může vůbec mít nějakou emocionální hodnotu), protože je vidět, že se někteří při práci na filmu opravdu snažili. Hodně snahy na neuvěřitelně špatném projektu je ale celkem k ničemu. Ach, jde na mě z toho nihilismus... Jinak (ne že by to na kvalitu filmu mělo jakýkoli vliv) Amy Adams potvrzuje svoji pozici druhé nejošklivější herečky v Hollywoodu (don't worry, Malin Åkerman, you're golden).

Tak trochu Wild Target jen bez Emily Blunt (ale zase se Samem Rockwellem, který si do filmografie přidal další film s tanečními kreacemi), bez střílení, s voiceoverem Jane Fondy (dafuq?) a pár hezkými silničními koly. Člověk nemůže mít vždycky všechno.

Teda ta krev byla hnusná! Bleh, jako v Redneck Rampage, ale tam si člověk aspoň mohl hrát se slepicema. Navíc hlavní hrdina opravdu není osvalený Simon Pegg (po prvním traileru jsem byl jeho domnělým obsazením fakt nadšený) a Xerxes tak nevyužitý, že jen čekám, odkud vykoukne třetí díl. Každopádně může to být zábavné...pokud v sobě máte nějaké to pivo.

Hmm, ale ano, přihodím na tohle smetiště lidských existencí čekajících na popravu, tohle "čsfd", i svůj pohled na film. Tyhlety dramaticky nepříliš obvyklé počiny mám rád, autoři se tak můžou soustředit na to co a jak chtějí předat pro ně důležitou zprávu. Sunset Limited je ale film (hra) o ničem. Cormac McCarthy sice krásně ukazuje, že umí splétat slova do kouzelných celků, ale nic zajímavého jimi neříká. Konverzace mezi postavami je natolik banální, že ji zajímavá forma prostě zachránit nedokáže.

Amezeballs. Škoda pocuchaného dramatického oblouku ke konci filmu (v realitě by nikdo takhle zajímavou konverzaci jen tak neopustil), jinak jde ale o filmovou alternativu povídky od Clarka nebo Asimova. Prostě výborný příběh, který okouzlí.

Hrubé chyby ve scénáři, které vedou postavy naprosto nelogickými cestami, jsou přinejmenším žinantní. Daleko větší problém filmu je ale jeho absolutní neamerickost a antipatriotismus, které mě vytáčí ještě víc. V představách islandsko-amerického manželského dua za psacím strojem (aka scénáristů) je totiž život jednoho veřejného činitele absolutně nadřazený jakékoli idei či národu (spojenců i vlastnímu); s teroristy se vyjednává. Kdybych koukal na Fox News a nenáviděl toho kámoše buzíků Obamu, už bych tvůrcům posílal mrtvou rybu nebo aspoň zavolal Bill O'Reillymu a poslal jeho prostřednictvím Antoine Fuqua do pr####. Přestože podobný idiot nejsem, film mě uráží. Pokud odhlédnete od tohohle všeho (pro mne je to nemožné), na pobavení asi dobrý, ale přemíra násilí snad už ani není samoúčelná, protože se mi nepodařilo rozlousknout, co by ten jediný účel mohl být.

The Internship (2013). Designed in California to make me not really care about Google much. Might have been the point, though! Google ain't so anonymous anymore.