Giorgione

Je to určitě lepší, než předchozí série, ale není to žádný zázrak. Nejepičtější epizody jsou za mě první a šestá, zbytek je většinově spíš průměr, jen málokterý (třeba sedmý) je podprůměrná nuda. Přijde mi, jako bych spíše sledoval snahu o Hru o trůny ve světě Sapkowského, který ale vůbec nevyužívá nejlepší přednosti jeho světa: fauna, která mě jako nečtenáře u her vždy strašně bavila, a která dávala tomuto slovanskému fantasy vždy unikátní ráz. Tady jsou příšery většinou jen nějaký šedivý hnus, který plní jen okrajovou roli. A kdybych byl čtenář, najdu toho asi určitě víc. Jinak to není špatné, Marigold tomu dodává takový komický nadhled, některé souboje jsou výborné (Shaerrawedd, Vilgefortz X Witcher). Dokonce se mi mnohem víc líbí pojetí některých postav jak ve hrách, například Emhyr nebo Djikstra jsou luxusní. Zároveň se tu objevují naprosté bullshit situace, jako například Rience, které to nakonec celé zbytečně shazují. Asi by bylo opravdu lepší, kdyby na seriálu dělali tvůrci, kteří to budou dělat opravdu s láskou a úctou ke knižním předlohám. A ne kvůli modernímu pojetí, kde je LGBTQ+ a někteří lidé jsou tmavší. Nýbrž třeba proto, že ani intriky tvůrcům bůhvíjak nejdou, jakkoli se na nich snaží seriál stavět.

Eldorádo je skutečně smysluplné ukončení Indiana Jonese, které je kvalitativně úplně jinde, než novodobé neštěstí jménem Nástroj Osudu. Možná je to tím, jak má režii na starost ten samý režisér, co dělal všechny díly předtím. Říkejte si, co chcete, ale tenhle dobrodružný a výpravný film je od začátku do konce našlapaný nápady a není šance se u něj nudit. Navíc kde jinde uvidíte hlavní postavy řešit různé rébusy, hledat cestu pomocí ideogramů, dostat se do paláce skrze obelisk, procházet hrobky a objevovat poklady? Už jenom samotné povídání o Akatoru vás navnadí a podňecuje vaší zvědavost ohledně osudu konkvistadorů, natož cesta do něj, kreativně a chytře uchopená. Království samotné je celkem úlet, nicméně já si nemůžu pomoc, protože je to zábavné i zajímavé. Dokonce si dovedu představit, že by film byl ještě o něco delší, aby mělo dostatek prostoru. Irina jakožto stalinova holčička toho moc nepředvede, její rudí poskoci jsou místy celkem pro smích. Navzdory tomu nekončí potupně, ale prostě přesně tak, jak si šílenec jejího ražení zasluhuje. Svatba na konec je jednoduše skvělá, protože všichni společníci Jonese jsou skvělí, zvlášť když se jeden z nich konečně probral ze svého blouznění. Křišťálová lebka v každém případě přijde vhod, chcete-li si spravit chuť, pokud jste si tak jako já po nedávné novince vylámali své divácké zuby. Pro někoho je ukončující až pátý díl, ale pro mě je ukončením právě tento čtvrtý díl, kdy u závěrečné melodie cítím radost a pohlazení na duši, nikoliv lítost a pocit prázdnoty jako nedávno v kině při pohledu na důchodce Jonese.

Snad jsem ještě neviděl film plný fyziků, který by mě dokázal zároveň tak bavit, protože ty 3 hodiny uplynuly jak rychlý výbuch bomby. A to i přesto, že jsem se v hromadě všemožných dialogů místy trochu ztrácel, protože mít tři hodiny skoro jen o nich je zkrátka moc i na mě, jakkoli přepínají mezi klidným dialogem a vážným hovorem. Gabčík každopádně jako herec ve své roli významného vědce nezklamal, stejnětak byla radost vidět Einsteina. Hodně tomu přidává hudba, která dost zvýrazňuje vážnost celé situace a vědomí nebezpečí vynálezu, stejně jako různé mezi-záběry na výbuchy a chemické reakce. Hodně si cením také kritické zobrazení USA jakožto velmoci, která je schopná značně zneužívat svoje zbraně proti ostatním. Stejnětak dost nejednoznačné vykreslení samotného hlavního představitele, který je jako vědec místy sympatický a místy nesympatický. Některé scény to celé ale zbytečně shazují na úroveň trapností, bez kterých by se tento film v pohodě obešel. Ve výsledku je to dobrá bomba, kterou je zajímavé, zábavné i napínavé sledovat od začátku do konce. A to i přesto, že to není ten typ filmu (nebo spíš bomby), kterou bych jako divák preferoval, protože úsměv jak vrata mi po odchodu z kina nezpůsobila. Možná by nebylo na škodu, kdyby to bylo celé ještě více lyričtější - více o emocích a o tom, dát divákovi více času na to v sobě všechny skvělé myšlenky pořádně zarezonovat.

Ukázka dobrodružného a nenáročného fantasy, které je skvělou oddychovkou, která vás ničím nijak zvláště nenadchne, ale rovněž nemá šanci ani nijak zklamat. Tím spíše je mi líto všech, kteří tu vyšilují z LGBTQ+, jak je tomu poslední léta zlozvykem. Kdo to totiž neřeší (jako třeba já) užije si tuhle fantasy jízdu až do dna. Skoro bych řekl, že je to takové volnější, slabší a méně energičtější Dungeons and Dragons, taky s několika různorodými hrdiny, kde každý má svoje vlastnosti a prochází si svým vývojem, díky čemuž jsou všichni nějak zapamatovatelní. Nejzajímavějším vývojem prochází asi KIT, která je jednak příkladem holky, jež je duchem spíš kluk, druhak má lesbický vztah s JADE, která si také projde svým. BOORMAN je tu příkladem barbara, který tu bombí jednu vtipnou hlášku za druhou. GRAYDON má svoje různé vnitřní problémy. ELORA je jako ona spasitelka zajímavá tím, že se celou dobu schovává v obyčejné pekařce a zžívá se tak se svojí novou rolí ve světě. WILLOW je pak starý dobrý Warwick Davis, který je její mentor. SORSHA je spolu s ním jediná, kdo byl i v původním filmu, zde v roli královny, která ztratila svého manžela jménem MADMARTIGAN. Obecně se dá v seriálu nalézt spousta odkazů právě na původní film a celá první série svět rozšiřuje a dává mu hloubku. Místama to zábavně sklouzává do vědomé sebeparodie a humornému nadhledu přesně v duchu roku 88. Záporné postavy zde navíc rozhodně nejsou pro smích a určitě je s nimi naloženo důstojně: kéž by takové magické souboje byly například ve slavném Harry Potterovi... narozdíl od některých veleslavných děl, které skončili tragicky/tragikomicky je seriál Willow něčím, na co se klidně podívám rád znovu a znovu, prostě jenom jako na něco, u čeho si jde odpočinout. Narozdíl od spousty jiných nesmyslně existujících seriálů je navíc pevně propojený s původním filmem, takže natočit jej rozhodně mělo smysl, jakkoli neříká nic nového. I tak se dá vytvořit přijatelné fantasy.

Pravěk Útočí je záležitost, která by potřebovala lepší rozpočet, aby její triky nevyznívali místama dost lacině. Protože to je to jediné, co mu jako seriálu opravdu chybí. Miluji pravěk a dinosaury, takže objektivita zde určitě nehrozí, ostatně jako v žádné z mých recenzí. Jde o naprosto unikátní seriál, který nejen, že tu nikdy předtím nebyl, ale ani už nikdy nebude. Kde jinde totiž uvidíte nejen dinosaury, ale hlavně právě i zvířata z dob před dinosaury, jako je Gorgonopsid nebo Arhtropleura a další? A nejde jen o to, tvůrci se nebáli tvořit vlastní monstra z budoucnosti, která jsou originální. Nenápadná událost s anomáliemi se postupem času zvrtne v naprostou katastrofu pro lidstvo, která tak jako už tolikrát předtím varuje před člověkem a jeho nenechavou potřebou kolem sebe všechno zbytečně zkurvit, jako by se bez druhu který způsobil planetě globální oteplování planeta sama neobešla. Ale zpět k tématu: každá série přináší posun ohledně výzkumu anomálií, což posouvá jak vaší zvědavost, tak možnosti hlavních postav s nimi pracovat. A díky tomu má seriál silné tempo a náboj, které se jen trochu zasekne během čtvrté série, aby se zase vrátilo do původních kolejí. Všechny postavy tu navíc mají svůj jasný smysl. Cutter jako sympatický vědec, který nezapomněl na to, jak důležité je být člověk. Jeho žena jako šílenec, který chce zasahovat do běhu přírody. Steve jako stopař, který je ale přes své dovednosti prostě v určitých ohledech naivní. Claudia jako žena co projde největší proměnou, Abby jako zooložka co má primárně ráda zvířata a rozumí jim, Connor jako debil, který dělá kraviny a dodává tomu krásný nadhled, Lester jako úředník, který seká jeden sarkasmus za druhým, Danny jako statečný chlápek co jde za svým, Matt jako záhadný hrdina z budoucnosti, Sara jako sympatická egyptoložka, Filip jako typický blázen, co je schopný vše zničit pro svůj cíl... všechny si je člověk snadno pamatuje a má je rád. Osobně si myslím, že nejsilnější a nejlepší je ze všech třetí série, kdy tvůrci poprvé ukážou i opravdu velké dinosaury, a přesto překvapí jejich výběrem, stejně jako bombastickými dějovými zvraty. Já bych si tak moc přál, aby tohle mělo lepší efekty, scénář a někdy i rozuzlení některých epizod, jakkoli jsou všechny nějak zajímavé a každý příběh je i přes určitou schématičnost jedinečný. 7/10

Film ukazující zneužívání moci ve světě umění je něco, co dnešní svět potřebuje jako sůl. Stejně jako ukázat, jak hezky a sympaticky může vypadat osobnost, která prodělává svůj rozklad a která si přes všechno svoje nadání a dovednosti zaslouží spíš opovržení. Nicméně co se dá dělat, je to strašně dlouhé na to, co to chce říct, jakkoli je mi to nesmírně sympatické. Tím spíše, že nám je tentokrát ukázána žena zneužívající moc a nikoli muž, protože co si budeme povídat, nejsou to jen slavní a společností oblíbení muži, kdo se chovají jako magoři, šmejdi nebo vyloženě zrůdy. Nemyslím si, že na portrétování rozkladu jedné osobnosti je potřeba tolik času, takže za mě by bylo potřeba to především zkrátit, klidně jen na polovinu. Blanchett každopádně bombastická.

Willow je na svojí dobu vzniku naprosto neuvěřitelná záležitost, které musím přihodit body za vynikající efekty, za které si na rok 88 zaslouží tvůrci jen a pouze palec nahoru, tím spíše, jak odporně vypadá spousta dnešních filmů s mnohem lepšími možnostmi, než byly před 35 lety. Co obdivuji je rovněž spousta maličkých herců nízkého vzrůstu, to se taktéž jen tak nevidí. A v neposlední řadě také jednoduchý příběh, který v sobě spojuje jak vážnost, tak humorný nadhled některých scén. A co je nejlepší, i se záporáky se tu nakládá tak, jak se to již dnes moc nedělá, totiž s určitým respektem. Škoda je snad jen to, že se za lebkou jednoho z nich schovává jen obyčejný agresivní prase, kdyby z něj tvůrci udělali něco nadpřirozeného (něco jako přízraka z Pána Prstenů) a dokázal nadělat více problémů, mohl to být s přehledem jeden z nejlepších záporáků, jakého jsme kdy viděli, podobně ikonický jako třeba Darth Vader nebo Sauron. V každém případě je to klasika, na kterou se určitě někdy rád podívám a která je krásně temná a depresivní, která svojí kouzelností připomíná Nekonečný příběh.

Nástroj osudu by se měl ukazovat jako příklad, jaký osud čeká na každou filmovou značku, která začne být úspěšná v Holywoodu. Jako by všechno měla nakonec pohltit a sežrat prázdnota, z jejíhož řádění je vám jen smutno. Opravdu nechápu nadšení, které tu tolik lidí sdílí. A to proto, že je to první a naštěstí také poslední Indiana Jones, který opravdu neměl vzniknout a já opravdu nevidím důvod, proč bych jej měl vnímat jako součást série, kterou pro mě ukončila tolik kritizovaná Křišťálová lebka, a která vedle téhle katastrofy vypadá jak kousek umění. Tam měl totiž můj tolik oblíbený hrdina opravdu krásné ukončení: oženil se, měl krásnou svatbu se spoustou svědků a svého syna, naposledy si nasadil svůj klobouk na hlavu a šťastně odešel. Jaká krása! Oproti tomu tvůrci tohoto nástroje zkázy sice asi mysleli na důstojný odchod hlavní postavy, ale nakonec dokázali pravý opak, bohužel. Harrison Ford má na svůj věk obdivuhodnou kondici, ale už je mu viditelně 80 let a film sám několikrát jeho stáří připomene, takže vám je ho především líto, a to nejvíce právě na konci... jak já si upřímně přeji, aby tohle dílo nikdy nevzniklo. I při pohledu na jiné stránky snímku totiž cítím především prázdnotu. Společníci jsou otravní a vlastně nevím, jestli jsem cítil větší nenávist k nim nebo nacistům, jejichž hlavní představitel Mads Mikkelsen se tu bohužel chopil role záporáka, který vlastně nic nepředvede a vůbec z něj nejde ten strach, jaký by z nacisty měl jít. Banderas je tu jen na to, aby ho mohli odstřelit, podobně nesmyslně tu je postava Tobyho Jonese nebo Johna Rhys-Daviese. A to, co tvůrci předvedou na konci, kdy nám ukážou průchod trhlinou v čase, to je něco naprosto neskutečného, co se podle mě nemělo ve filmech o archeologovi nikdy ukázat, jakkoli to byl vždy vesmír volných možností, měl také své meze, které nedokázal překročit ani předchozí díl. A co je úplně nejhorší, nejen, že sledujeme staršího pána, kterému by viditelně sedla role mentora pro někoho mladšího (třeba jeho syna), i film samotný se svým tempem s prominutím táhne jak důchodce, a to i přesto, že je tu mnoho akce, ze které si ale nějak vůbec nic nepamatuji. Takové tempo žádný předchozí Indiana Jones neměl a při srovnání s letošním Dungeons and Dragons to působilo jako umíráček, kdy člověk semtam koukne na hodiny a ujistí se, kde je a kdy už to skončí. Na posunutí svých sebemrskačských dovedností je tak poslední zapráskání bičem ideální volba, která člověku připomene a zvýší jeho výdrž. Jediné, co tenhle v podstatě odpad u mě brání před takovým hodnocením, je úvod a možná pár scén, ale to je tak vše. Až se příště podívám na sérii Indiana Jonese, tohle s čistým svědomím vynechám, jako když se to ani nestalo.

Moc nechápu, co je na kocourovi v botách tak moc super. Těšil jsem se na skvělý film z univerza Shreka, který mě opravdu nadchne, ale nakonec nic moc. A to přesto, že přetéká hromadou kreativních nápadů, zajímavě podaných postav, včetně dvou vyjímečných záporáků, kdy jeden je creepy, ale nakonec má úplně nejvíc divné a neuvěřitelné rozuzlení, zato druhý - ten méně zajímavý - má sice více prostoru, ale je to prostě jen zrůda, která mi byla jedno. Film má také nádhernou proměnu hlavní postavy a také krásné myšlenky, jež jsou příkladné. Celé mi to ovšem ve výsledku připadá jako takový hektický fast-food, totálně přeplácaný a přebarvený. Přičemž jestli je tohle lepší jak jednička, tak jí snad ani radši nechci vidět. Možná by si tvůrci měli uvědomit, že není třeba univerzum ždímat do nekonečna. Svět Shreka má už minimálně 6 životů (filmů), nicméně kdyby měl jen 2, nic moc by se nestalo, obávám se. Přes všechny skvostné efekty je to nakonec takové nedotažené, divné, s pachutí promrhaného potenciálu. Znova tuhle jednohubku vidět nemusím a další díl už určitě ne.

Dračí doupě je suverénně nejlepší záležitost minimálně za poslední dva roky, na kterou fakt stojí za to jít do kina. Tím spíše, jaká byla dosavadní tvorba, kdy jednička vedle toho vypadá jak shit a dvojka taktéž nic moc. Neuvěřitelná jízda od začátku do konce, která nenudí a vždy zabaví nějakým novým nápadem, myšlenkou, bojovou scénou nebo sesíláním kouzel, řešením problémů, stejně jako dokonalou dovedností spojit vtip s vážností. Největším překvapením v dobrém slova smyslu je potom příběh, který je úplně jiný, než by člověk od dračího doupěte očekával. Spolu s tím pětka postaviček, kdy každý je unikum a má svůj osobní příběh, herecky jsou dobře obsazení a jejich frontman fenomén. Konečně vynikající film, kdy člověk nelituje vyhozených peněz a konečně důstojný svojí značce. A to i přesto, že má svoje chyby, kterých je škoda: prospělo by mu v některých scénách ubrat na tempu a zvolnit, aby některé scény dokázaly s člověkem pohnout. Závěrečné rozhodnutí barda je právě proto dost podivně rychlé a prázdné. Druhá chyba jsou záporáci: jeden z nich je trapný, druhý je i přes všechny vynikající scény se sesíláním kouzel (Voldemort bledne závistí, a to už byl bledej dost) nakonec trapně odstraněn. Zapamatujete si je v pohodě, ale oba jsou charakterizovaní nejméně ze všech postav filmu. Dohromady je i přesto nové dračí doupě naprostá bomba, kterou má smysl vidět víckrát. Strašně rád bych tomu dal pět hvězdiček, protože takovou euforii jsem po odchodu z kina dlouho necítil, nicméně se těžko popírá, že je to trošku fast-food. Nerad bych to tím shodil, protože na tohle žrádlo jen tak nezapomenu. 9/10