Daryl.Dixon

Po skončení filmu jsem asi ještě patnáct minut seděl a nepřítomně zíral na vypnutou obrazovku. To co mě u tohoto filmu dostalo, nebyla řada nechutných vražd, ukázaná v průběhu do nejmenších detailů, ale to nejhorší, co na konci ukázáno nebylo, což umocnilo psychologický dojem, založený na tušení, že k tomu došlo. Nejlepší filmy končí jinak, než byste očekávali, a když se na ně díváte znova, pořád doufáte, že tentokrát to dopadne podle původního očekávání.

Ponurý, mrazivý horor, kde nejde o potoky krve, ale o čistou duchařinu, na níž se divák nerad dívá sám v opuštěném bytě. Viděl jsem pár hororů, u nichž jsem se bál, řadu těch, které mě spíše pobavily a nespočet dalších, které jsem prostě jen odkoukal. Sirotčinec byl ale první horor, u něhož jsem zažil hodně nepříjemné mrazení a to ve chvíli, kdy médium v podání skvělé herečky Geraldine Chaplin vstoupí do dětského pokoje a ...

Nespočítám, kolikrát jsem tuto komedii viděl, ale její název by to celkem vystihoval. Drew byla ve své roli milá a například její rozčarování z vývoje filmu Šestý smysl bylo velice přesvědčivé, přestože to viděla "poprvé" na rozdíl od otce a bráchy. Příjemnou atmosféru filmu dotvářel Adam Sandler s lehčím a Rod Schneider s drsnějším a úchylnějším humorem, který se ale nedostal za hranici vkusu.

Před časem jsem zaslechl v nějakém kinoboxu o tomto filmu, jen mi uniklo to podstatné, to jest název filmu a obsazení. Pak jsem se poměrně dlouho snažil zjistit, o jaký film se jednalo, protože mě zaujal příběh, který se ve filmu odehrává. Je to asi tři roky zpět, kdy jsem zjistil název filmu a svého dlouhodobého hledání rozhodně nelituji, protože jde o opravdu skvělý film a výborným obsazením, kde exceluje po boku výrazného Sean Penna tehdy sedmiletá Dakota Fanning.

Není nic, co bych téhle sci-fi komedii vytknul. Skvělé herecké obsazení, originální kostýmy, zajímavým způsobem pojaté město. Každá postava má specifické chování i vizáž, která k ní sedí a charakterizuje ji, včetně Chrise Tuckera, který je tu často kritizovaný, ale mě tam prostě zapadl jak poslední dílek do mozaiky. Za zmínku stojí i "herecký" výkon Corbenovy matky, která se ve filmu ani neobjevila, ale její "role" měla svůj význam. Viděl jsem film nesčetněkrát a vždy se na to těším a bavím se, jako bych ho viděl prvně.

Skvěle zpracovaná pohádka s řadou excelentních herců, kteří svým postavám dodali charakteristické a nezapomenutelné rysy. Kdo by si například nevybavil Jaroslavu Kretschmerovou v roli vypočítavé Doroty Máchalové, nebo Petra Nárožného jako nepříliš chytrého kaprála. Také zpracování pekla je jedinečné a jednoznačné nejlepší, jaké je možné v pohádkách vidět. Rovněž se mi líbí, že i přes to, že se jedná o pohádku, je zde mnoho pravd, které se dají přenést i do běžného života. Jen asi v tom reálném světě by nad nudnou Adélkou u chlapů na celé čáře zvítězila Angelina. Každopádně je tato pohádka u mě na prvním místě, daleko před jinou, údajně nejoblíbenější českou pohádkou.

Skvěle propracovaný film od začátku až do konce, kde je i řada komediálních prvků, jako například stěr vysokoškolského studenta v baru. Navíc jeden herec přebíjí svým herectvím druhého a jen těžko bych rozhodl, kdo byl lepší, kdy do tohoto hodnocení nezahrnuji jen hlavní postavy. Film je výborný jako celek, ale i tak bych vyzdvihl jednu z mých nejoblíbenějších pasáží, a to monolog Matt Damona, kdy při pohovoru vysvětluje, proč by neměl přijmout jejich lukrativní nabídku. Jedna z věcí k zamyšlení, ale těch je ve filmu celá řada.

Většinou nemám moc v oblibě filmy, kde je ústřední postavou osamocený člověk, který řeší nějaké dilema týkající se jeho osoby, nebo okolí. V případě Roberta Nevilla mi to vůbec nepřišlo, protože tato postava řeší podstatné věci, týkající se přežití lidstva i jeho vlastního, aniž by paradoxně věděl, zda je koho zachraňovat, a zároveň je to zasazeno do prostředí, které je mi z hlediska žánru velice blízké. O napětí zde není nouze, a ač nejsem moc příznivcem pokračování úspěšných filmů, v tomto případě by mi to moc nevadilo, pokud by se toho ujal někdo schopný. Jen je otázkou, jak navázat na děj, který má dva konce, kdy divákům z kina je známa většinou jen jedna verze, na níž by se navazovalo složitě.