Daryl.Dixon

Průměrný animák, kde zapomenutý člen rodiny Weasleyových chce místo hůlky mávat mečem. Je to spíše pro menší děti, které se budou u vzájemného bouchání postav do hlav asi bavit, ale pro mě tam bylo těch zábavných momentů poměrně málo, takže průměr.

Chvílemi jsem nevěděl, kdo je v tomto filmu vlastně vrah a tento pocit zůstal i na konci. Operátorka poradí budoucí oběti, ať je potichu a hned na to vytočí její číslo pro případ, že by si jí vrahoun pod postelí nevšiml. V jiném případě zase řekne únosci a vrahovi, že ví kdo je a co udělal a ať nechá oběť jít - tím mu v podstatě řekla, že ho čeká křeslo a nemá tak už co ztratit. S takovouhle vyhlídkou bych o pomoc raději zavolal do mekáče než na linku 911. Jelikož se u tohohle filmu střídaly klady a zápory, tak zůstanu u 60%, kdy bodu k dobru dostal úplný závěr.

Danny Trejo, coby důchodce, přijde o kámoše a jelikož je policie zaneprázdněná pitím kafe a házením pidimíčků do pidikoše na nástěnce, tak se rozhodne věc řešit po svém. Oblékne si drsňácké modré triko s nápisem "I´m a Motherfucker", šortky si navleče proklatě vysoko a aby mu nepadaly, tak je stáhne stylovou ledvinkou. Vyzbrojen průkazkou MHD ještě před odchodem zkontroluje svou inkontinenční vložku a může vyrazit do města mlátit lidi. Ale nenechte se mýlit předchozím popisem, protože tento důchodce není jen velký drsňák, z něhož jde strach, zvláště z té jeho ledvinky, on je totiž i velký romantik, který stihne svým šarmem a hezkou tváří svést i něčí vnučku a dokonce s přesností chirurga zachránit zraněné dívce život, když jí přiloží studený obklad na bebí na bradě. No prostě ztělesněný sen každé ženy...

Pro mě to byl takový průměr, který nenadchne, ale ani nezklame, protože tolik očekávání jsem do toho stejně nedával. Navíc je tam jedna záhada: Kam se poděly kalhotky Natashy poté, co utekla z výzkumného zařízení, kde je ještě měla, za svým ufounským protějškem, kam dojela bez nich? Možná to časem vyřeší Mulder se Scullyovou, ale do té doby mi to nedá spát.

Dialogy byly trochu toporné a občas mi přišly jak z nějaké telenovely. Zombie komparz čekal, až se shlukne celé stádo a pak vyběhl jak na povel. Jo béčkovost v tom byla cítit, ale roboti, kteří byli citlivější než Lundgren, oživili další z řady filmů o zombie.

"Nějakej úchyla mě unesl a mučil mou kamarádku, kterou jsem sice zachránila, ale teď mám pět minut na to, abych se vrátila do doupěte toho úchyla a vzala si nové auto, protože to původní jsem shodila ze srázu. Jé, ten úchyla tu má místnost plnou zbraní, je tu kuše, brokovnice, nože a další zbytečnosti, ale já nemám ráda zbraně, tak si nic z toho nevezmu a raději si v klidu začnu prohlížet fotečky jeho předchozích obětí, abych se trochu rozptýlila. No už jsem si je prohlížela dost dlouho na to, aby se ten úchyla stihl vrátit od rokle, kam jsem shodila to auto, tak jdu do jeho garáže, kde má dalších dvacet vozů a nějaké si náhodně vyberu. Ejhle a zrovna se mi zalíbil model se schovaným úchylou na zadním sedadle, jaká to náhoda. No kámoško, už na mě nečekej a jdi si najít svůj vlastní způsob smrti". Co to mělo být? Proč tvůrci vždycky dělají z obětí a hlavně ženských takové blbky? Příběh by nebyl špatný, a je mi jasné, že ve stresu se člověk chová trochu jinak, ale občas bych ocenil i nějaký pud sebezáchovy bez ohledu na to, jak to nakonec pro oběť dopadne. Také by mě zajímalo, která část byla podle skutečné události, když je nikdy nenašli. Třeba jen zabloudili v Australské buši a sežral je hladový klokan nebo uškrtil rozčilený medvídek koala, protože mu vyhulili jeho oblíbené eukalyptové listí...

Kapitán Kirk jede lapit lumpa s kámošem, co mi ušima připomíná elfa, kterého doma stříhá maminka podle kastrolu. Jinak záporák by klidně mohl být hlavním hrdinou, protože u mě vzbudil víc sympatií než celá Kirkova posádka ve žlutých, modrých a červených svetrech dohromady. Teď doufám, že mi nějaký Vulkánec, nebo jiný nadšený fanoušek Star Treku nepřijde rozbít papulu.

Vypadly vám pojistky a vy potřebujete na něco posvítit? Tak vytočte na telefonu číslo 4. Přijde maník, co má místo rukou baterky, a když to zjistí, tak začne zběsile běhat po lese a skákat z místa na místo. Nebyl to špatný film, zvláště scény s Teresou Palmer, která by zasloužila ve filmu více prostoru než jen dva krátké prostřihy a závěrečnou scénu, kterou film gradoval. Pokračování by se pak mohlo jmenovat "Jsem číslo šest".

Ponaučení z filmu - nestrkejte ruce kravám do tlamy, zadku, ani do jiného otvoru, protože vás zaručeně něco kousne. V tomto případě mutant, co vypadá jak stažené zvíře obrácené naruby a pohybující se jak hadr na podlahu. Další ponaučení je, že nemáte chodit do mělkých ani hlubších vod, či močůvek, protože vás tam něco kousne. A třetí ponaučení - nenechte se ničím kousnout, ať už to vyleze odkudkoliv. Potenciál i atmosféru to mělo dobrý, ale ten mutant mi to tam nějak kazil.

Karkulka se víc zajímá o to, komu dá svůj věneček, než o to, co zabalit babičce do košíčku. Děj je posunut trochu jinam než klasická pohádka, ale na škodu to nebylo. Zlý vlkodlak zardousí dívku a rozlícený dav jde, a zabije vlka. Pak se rozjede velkolepá pařba ve stylu disko, no hotová horečka sobotní noci, kde vyjde najevo, že vlkodlak ještě neřekl své poslední haf. Nechci prozrazovat konec, ale v podstatě to končí tam, kde začíná Twilight, jen bez těch upírků.