Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Animovaný
  • Horor

Recenze (237)

plakát

Červený trpaslík (1988) (seriál) 

Kultovní seriál se specifickým humorem, který nemusí napoprvé oslovit každého. Když jsem viděl svůj první díl tohoto seriálu, tak jsem si říkal co to má být, směšné postavy s divným chováním, koho to může bavit. Naštěstí jsem mu dal šanci, a zatímco u dalšího dílu už mi to tak trapné nepřišlo, následný mě už plně oslovil a pobavil od začátku až do konce, takže jsem se stal fanouškem tohoto seriálu. Jedna rada do života, nedejte n první dojem, mohli by jste o hodně přijít.

plakát

Já, legenda (2007) 

Většinou nemám moc v oblibě filmy, kde je ústřední postavou osamocený člověk, který řeší nějaké dilema týkající se jeho osoby, nebo okolí. V případě Roberta Nevilla mi to vůbec nepřišlo, protože tato postava řeší podstatné věci, týkající se přežití lidstva i jeho vlastního, aniž by paradoxně věděl, zda je koho zachraňovat, a zároveň je to zasazeno do prostředí, které je mi z hlediska žánru velice blízké. O napětí zde není nouze, a ač nejsem moc příznivcem pokračování úspěšných filmů, v tomto případě by mi to moc nevadilo, pokud by se toho ujal někdo schopný. Jen je otázkou, jak navázat na děj, který má dva konce, kdy divákům z kina je známa většinou jen jedna verze, na níž by se navazovalo složitě.

plakát

Světová válka Z (2013) 

Virová epidemie udělá z lidí po celém světě něco jako zombíky, kteří se ale nepohybují rychlostí babičky po operaci krčku, jak jsme si na to zvykli u klasických filmů o zombie, u nichž si často kladu otázku, jak při takové rychlosti mohli někoho dohnat a sníst, ale lítají zběsile po plátně jako hromada hopíků vržená ze strmého kopce nebo stádo splašených pakoňů, snažících se přebrodit řeku s krokodýly. Filmů to přidává svižné tempo a navíc se mi zamlouvá celkem promyšlená pointa, ke které to směřuje, kdy se nejedná jen o bezduchou střílečku kdo z koho.

plakát

Tucker & Dale vs. Zlo (2010) 

Dva vidláci, kteří si v klidu u své chaty dělají své věci jako je řezání dřeva nebo rybaření, ale pro neznalého turistu z města to vypadá, jako by unášeli a vraždili lidi na potkání. Komedie, u které jsem se opakovaně pobavil a bez ohledu na hodnocení ostatních tomu klidně dám pět hvězdiček.

plakát

50x a stále poprvé (2004) 

Nespočítám, kolikrát jsem tuto komedii viděl, ale její název by to celkem vystihoval. Drew byla ve své roli milá a například její rozčarování z vývoje filmu Šestý smysl bylo velice přesvědčivé, přestože to viděla "poprvé" na rozdíl od otce a bráchy. Příjemnou atmosféru filmu dotvářel Adam Sandler s lehčím a Rod Schneider s drsnějším a úchylnějším humorem, který se ale nedostal za hranici vkusu.

plakát

Sedm (1995) 

Po skončení filmu jsem asi ještě patnáct minut seděl a nepřítomně zíral na vypnutou obrazovku. To co mě u tohoto filmu dostalo, nebyla řada nechutných vražd, ukázaná v průběhu do nejmenších detailů, ale to nejhorší, co na konci ukázáno nebylo, což umocnilo psychologický dojem, založený na tušení, že k tomu došlo. Nejlepší filmy končí jinak, než byste očekávali, a když se na ně díváte znova, pořád doufáte, že tentokrát to dopadne podle původního očekávání.

plakát

Případy 1. oddělení (2014) (seriál) 

Díky, díky a ještě jednou díky. Konečně po dlouhé době kvalitně natočený kriminální seriál, který se díky zpracování a řešení skutečných případů hodně přiblížil realitě - vím o čem mluvím. Doufám, že nezůstane jen u 14-ti dílů a časem se dočkáme pokračování.

plakát

Troja (2004) 

Brad Pitt nepatřil mezi mé oblíbené herce, ale role ve filmu Trója mu sedla a celkově byl film dobře pojatý. Souboje byly efektivní bez ohledu na jejich délku, a volba herců pro jednotlivé postavy tvůrcům rovněž vyšla. Film se stopáží nad dvě hodiny mě zpravidla začíná nudit nastavovanými dialogy, ale v Tróje to mělo celkem spád a děj se plynule posouval dál od jedné bitvy k druhé. Co mě pobavilo, bylo, jak zbabělý jouda Paris, díky své neschopnosti sejme poloboha Achillea a ještě se u toho tváří jak hrdina.

plakát

Temný rytíř (2008) 

Nečekal bych, že se na nějaký film s Batmanem podívám více jak jednou, ale pojetí tématu Christopherem Nolanem mě nadchlo natolik, že hned po shlédnutí Temného rytíře jsem tento snímek zařadil mezi své nejoblíbenější filmy. Skvělá atmosféra, napínavý děj od začátku do konce a přiblížení děje reálnému světu dává filmu s Batmanem nový rozměr. Už tak skvělé herecké obsazení umocnil svým přesvědčivým výkonem Heath Ledger, který byl v roli Jokera excelentní, kdy postavu záporáka posunul mnohem mnohem dál, než jeho předchůdci ve směšných kostýmech, a to na úroveň vyšinutého teroristy, který by svým kouzelnickým trikem se zmizelou tužkou ohromil i Jaro Slávika v talentové soutěži. Od filmu s Batmanem jsem neočekával nic, ale dostal jsem všechno.

plakát

Živí mrtví (2010) (seriál) 

Objektivně zhodnotit tento seriál není pro mě jednoduché, protože jednoduše ujíždím na filmech a seriálech o zombie, a seriál The Walking Dead i tak předčil mé očekávání. Problém většiny seriálů bývá v tom, že první řada nadchne, což způsobí nekontrolovatelné natáčení dalších sérií, které ztrácí nápad a jen kopírují již natočené. U Walking Dead jsem dokoukal čtvrtou řadu a nemohu se dočkat páté, protože se tento seríál stále vyvíjí, jednotlivé postavy mají své specifické charakterové vlastnosti, které jim přidávají na oblíbenosti, nebo je divák nesnáší - ať se přihlásí ten, kdo má rád Carla Grimese. Rovněž se v seriálu objevuje řada neočekávaných zvratů, a vy najednou koukáte, jak se z někoho, komu fandíte, stane jen další chodec. Lidem s romantickou duší bych seriál určitě nedoporučil, protože ve světě, kde se skoro nikdo nemyje, čistí si zuby stéblem a do oken mu neustále kouká banda rozkládajících se mrtvol toužících spíše po jeho mase než po pohlazení, není na romantické scény moc času ani prostoru. Všem ostatním ale vřele doporučuji.