hanagi

Tak mě ty rodinné masakry fakt baví. Otec, těžký alkoholik, dcerunka na koksu a matka, ta která je opustila už před léty, si najednou na smrtelné posteli vzpomene, že měla kdysi nějakou rodinu...Štve mě jediné, že Lena Headey i s rozmláceným obličejem vypadá nádherně.

Lituju jediné - tenhle film jsem měla vidět když mi bylo dvacet!

Deset příběhů, deset lidských osudů a dobrý námět na přemýšlení...A stačí tak málo, skvělý scénář a bezchybné herecké obsazení.

Mysteriózní islandská balada o síle citu, o bolesti, o ztrátě i nové, ukradené naději, za kterou se draze platí.

Nadčasový příběh - bohatý a vlivný klan si může upravit podle svých představ i po staletí respektovaný rituální souboj. Samurajská čest a odvaha ztrácejí smysl, když vítěz je předem daný.

Když už jste přišli o všechno! Nežijete, ale jenom přežíváte! A ten zbytek citu, který ve vás ještě malinko zbývá, je stejně roztrhán na kusy...Rozumím textům Vladimíra Körnera, myslím, že jsem jim vždycky rozuměla...Mám ráda Petra Čepka, ale toto je životní role Emmy Černé!

Moc se mi celý film líbil, to tápání ve vztahu, sbližování, obavy i důvěra...i to tajemství, které celý příběh posouvalo k fatálnímu finále. I ta "náhodná" setkávání a obratná manipulace s postavami. Jenže ten závěr byl na mě až příliš vykonstruovaný, anebo se prostě jen minul účinkem. Mám pocit, jako kdyby mi Schaeffer chtěl za každou cenu nadělit na konec něco šokujícího a nečekaného. Zbytečně. Anebo se možná jenom časem chystá na další After Winter...

S velkým citem zpracovaná kniha Agathy Christie. Je tam vlastně vše, co napsala. Jen tu původní pointu přebíjí osobní rozměr.

Proč nepožádali Evanse? Tahle knížka Agathy Christie nepatří zrovna mezi mé favority, příběh je docela překombinovaný, ale zase má velice hezkou a vtipnou pointu. A v tom bude asi ten problém, udržet si ten balanc mezi nadsázkou na jedné straně a temnotou v charakterech postav na straně druhé. Tahle adaptace není zlá, ale já si i po letech pořád pamatuju tu osmdesátkovou verzi, a ta byla lepší.

Zapomeňte na Poirota tak jak ho znáte, John Malkovich vytvořil zcela novou figuru, která s literární postavou Agathy Christie nemá nic společného (snad jen tu marnivost s barvením vousů). Jenže to přece vůbec nevadí, protože vše funguje tak jak má. Logika celého příběhu i vrahovy pohnutky zůstaly nezměněny.