A.L.E.S.

Sledoval jsem to koutkem oka a Drahoše mi bylo fakt líto. Nedivím se, že občas tápal a nevěděl. Kdybych se bavil s imbecilem a soudně uznaným lhářem, asi bych byl taky nervózní. Zeman nasadil podpásovky, Drahoš se snažil se bránit, ale nebylo mu to nic platné. Dementní lůza, jejíž jednoduchým heslem jsou uprlíci, zabučela a tím podpořila choromyslného Zemana. Proti takovým urážkám se nedá odolávat dlouho, když je zvyklý na jinou komunikační úroveň. I s kopáčem na silnici bude určitě konstruktivnější diskuze než se Zemanem.

...odpad, odpad, odpad, odpad, odpad, odpad, odpad, odpad, odpad, odpad, odpad, odpad, odpad, odpad, odpad, odpad, odpad, odpad, odpad, odpad, odpad, odpad, odpad, odpad, odpad, odpad, odpad, odpad, odpad, odpad, odpad, odpad, odpad, odpad, odpad, odpad, odpad, odpad, odpad, odpad, odpad, odpad, odpad, odpad... a pořád je to ještě málo. Tomuhle říkám solidní vykrádačka. Oceňuju originalitu létání indického Supermana, ale je to něco tak nechutně nekoukatelného, až se divím, že je nikdo z tvůrců vykradeného filmu nezažaloval. Rodina Gupta si s nějakými autorskými právy příliš hlavu nelámali.

Podíval jsem se na film s odstupem několika let a líbil se mi snad ještě víc, než když jsem jej viděl poprvé. Líbí se mi, že zde tvůrci použili jako myšlenku objevy skutečně žijícího člověka. Ve filmu Zabil jsem Einsteina, pánové, to byl, jak je zřejmé z názvu, Albert Einstein, v tomto příběhu je to Čechům ne příliš známý cestovatel Alberto Vojtěch Frič. U Einsteina byly obavy z toho, že s jeho vynálezem, jakkoliv by lidstvu prospěl, budou v nedaleké budoucnosti problémy. U Friče se jednalo o domněnku, že u jihoamerického indiánského kmene objevil takřka všelék. Obsazení B. Turzonovové bylo skvěle využito v tom smyslu, že jako cizinec, ať už jste odkudkoliv, mluvíte cizím jazykem s mateřským přízvukem. Slovenka, jako mimozemšťanka, si zase hrála na to, že neumí pořádně česky. Některé myšlenky jsou možná poplatné době, ale mají něco do sebe a stojí za to se nad nimi zamyslet. Podle mě je to film, který stojí za to vidět už jen kvůli pro nás tak vzácnému žánru sci-fi.

Téměř každý z nás si představoval, jaké by to bylo, kdybychom mohli začít jinak - nová identita, noví přátelé, nový život. Něco takového je samozřejmě nereálné, ale odpověď na tuto otázku divák dostane právě v tomto filmu. Prvků sci-fi je zde poskrovnu, což ale na škodu není, protože se bez super úžasných triků docela obejde. Důležitější je však myšlenka, s jakou si film, a vlastně i předloha, pohrává. Je nepatřičné vyzrazovat více a pouze jen řeknu, že pokud někdo touží žít jinak, nemusí vše dopadnout podle představ. Jde o film s velmi zvratovým zakončením, takže stojí za to jej vidět.

Podle komentářů i hodnocení to vypadá, že jsem se asi díval na jiný film. Udělal jsem si chvíli a na tento zapomenutý snímek se podíval. Podle mě je to vynikající film, jehož atmosféra se nedá opakovat. Nic nevykrádá, nic nekopíruje, má originální námět a dá se použít jako pokračovaní sci-fi filmů, kde se lidé rozhodnout hledat novou planetu osídlení. Zde ji našli, ale jejich budoucnost v novém domově vůbec není růžová. Za triky se rozhodně stydět nemusí a herecké obsazení taky překvapilo. Moc rád jsem viděl známé tváře v jiných rolích. Od plného počtu hvězd však dělí fakt, že film místy působil trochu neuspořádaně.

O Vánocích jsem trochu zavzpomínal a s trochou nostalgie jsem si Elektrické sny znovu pustil. V mých očích své kouzlo neztratily. V hlavě jsem si je udržoval kvůli písním, které jsem si z filmu vyhledal. Podle mě je hudba především to, co film posiluje. Ale hlavním tahounem je boj Milese a Edgara o přízeň mladé violoncellistky Madeline. I když má Edgar hodně navrch, člověk je přece jen člověk. Hned to však ve mně rozvinulo myšlenku, jaký by byl vztah se strojem :-D.

Tohle není lecjaký film. Dá se posoudit podle toho, že když se na něj člověk podívá poprvé, má nutkání jej vidět podruhé, potřetí... a stupnice mu najednou přijde malá, protože tenhle snímek si zalouží víc než jen pět hvězdiček. Je to hlavně příběh, že i starý ranař, jako je Walt Kowalski (i když mám pocit, že Clint hrál spíše sám sebe), má srdce na pravém místě a že tam někde pod tou drsňáckou povahou je to dobrák. U tohoto filmu se určitě budete smát, možná vás i rozbrečí, ale rozhodně budete přemýšlet o tom, že ne vše je takové, jak se na první pohled jeví. I s těmi největšími nepřáteli můžete mít společného víc než s vlastními příbuznými.

Tyhle překombinované děje, kdy do sebe všechno až nebezpečně dobře zapadá a divák jen žasne, mám nejraději. Přiznám se, že jsem se většinu filmu choval jako hlavní hrdina. Protože byl děj nejistý, sledoval jsem jej, co podnikne, co udělá a jak se zachová. Vůbec by mě nenapadlo, že dva lidé budou vypadat jako jedna osoba a už vůbec by mě nenapadlo, že jedna osoba může hrát více lidí. Tedy hodně dlouho tomu aspoň nic nenasvědčovalo.

Nedávno jsem četl tuto povídku Raye Bradburyho ze sbírky Kaleidoskop. Je to povídka, takže mnoho děje se v ní neodehrálo. Nutno dodat, že film je jen volnou inspirací na ni, a proto jsem rád, že film vůbec vznikl. I když povídka končí jinak, těší mě, že si tvůrci s dějem trochu víc pohráli a hlavně jej rozšířili a přišlápnutý motýl měl zde mnohem fatálnější, až katastrofické následky. Někomu ten film za to nestojí, ale mně určitě ano. Je to sci-fi, takže je potřeba veškeré fantastické myšlenky brát s rezervou. Nutno říci, že tvůrci měli velmi mnoho prostoru pro ztvárnění a ne každý se s tím ztotožní. Nicméně základní logika děje tam je: co se stane s budoucností, pokud se změní i nepatrná maličkost v daleké minulosti? Průběh evoluce by se mohl změnit, ale to nikdo neví, protože si to nikdo nedokáže ověřit. Při všech těch změnách jsem už ale nedoufal v to, že se hlavním hrdinům podaří vrátit zpět do stejného okamžiku, kdy se začaly psát nové dějiny. Potěšilo mě taky, že se na filmu aspoň trochu podíleli Češi. Z uvedeného vyplývá, že se mi film líbil víc než samotná povídka.

Podle mě jsou filmy s několika málo přeživšími jedinci po zásahu nějaké vyšší moci nejspíš nejméně nákladné. Stačí trocha peněz a málo herců. A čím méně tím lépe. A vylidněné mnohamilionové město způsobí ještě větší šok. Tím ale nechci znevažovat tento snímek a rozhodně bych jen nepodceňoval. Pořád nám hrozí povodně, sopky a to v čím dál větším měřítku. A vzhledem k tomu, jaké lidstvo je, nemusíme čekat na přírodu. Se sebelikvidací si vystačíme sami svými nepřekonatelnými zbraněmi a přirozené touze po násilí. Tohle je naštěstí ten případ, kdy si vyhlazení většiny lidstva nezaviníme sami, jde o pohled na to, jak by člověk v případě zmizení spousty lidí reagoval. I když se fantazii meze nekladou, nesou se filmy s podobným zaměřením ve stejném duchu. Zmizí lidé a co dál? Co dál? Jak byste reagovali vy?