A.L.E.S.

Whannell uchopuje Wellsovo dílo trochu jinak a zasazuje jej do moderní doby, čemuž napoví výdobytky současné civilizace. Musím uznat, že postava psychicky labilního Griffina byl zajímavý tah a oproti originálu se role prakticky obracejí. Režisér film vypiplal momenty, kdy divák očekává nějaké hororové klišé, ale najednou neví, jestli přijde nebo ne. Říká se, že horory by si člověk měl pouštět v noci před spaním, aby měl zážitek silnější. Ale Neviditelný dokáže vystrašit jak v noci, tak ve dne, protože zdroj toho děsu neuvidíte ani pod lampou a ostatní jej mají za šílence. Z filmu mám ohromný zážitek a děkuji ČSFD, že mi umožnila se předpremiérové projekce zúčastnit. A na rozdíl od ostatních, kteří sledovali trailer a četli obsahy a recenze, nejsem zklamán.

Jsme tak rozmazlení a rozmlsaní, že málokdo by na pustém ostrově přežil. Snad jen dva nebo tři dny. Zvykli jsme si na určitou komfortní zónu a nechce se nám ji opouštět. Takže je docela obtížné zase vymýšlet kolo. Chování Chucka první dny bylo možná nelogické, ale nevím, jak bych se choval já sám. Můj oblíbený Tom Hanks hrál jako o život, protože mu prostě šlo o život.

Jak někdo tohle může považovat za předchůdce Predátora? Vždyť je to úplně jiný film. Společného mají akorát to, že tam vystupuje mimozemšťan. Myšlenka je dobrá, ale k dokonalosti tomu chybělo víc toho mimozemšťana, bylo tam někdy až moc kecání. Ale ty hvězdice byly skvělé.

Nedokážu napsat už víc, co již bylo řečeno. Je to naprosto přesné a dokonalé zrcadlo nás v tomto čase - naše jednání, naše chování vůči planetě a všemu živému se nám jednou vrátí. Ale konec je snad tím největším překvapením, které jsem ve filmu kdy zažil.

Asi nejděsivější je, že je to natočeno podle skutečné události. Jinak bych film žánrově označil minimálně jako thriller. Ale musím uznat, že nápad s falešnou hranicí je geniální. Leč z odvrácené strany těch estébáckých bestií brutální.

Působivý film. Nebudu se teď rozepisovat moc o filmu, ale o tématu. Film naplno vystihuje pocity, které snad prožívá každý, kdo podle většiny nezapadá do jejich vymyšlené škatulky. Podle nich je nutné každého nějak onálepkovat. Je to opravdu smutné, když člověku lidé okolo nerozumí. A stav je o to horší, když se proti němu spiknou i rodiče. Chvílemi jsem měl dojem, že u někoho našel porozumění, ale zřejmě to byl jen nějaký momentální stav. Lidé se většinou bojí něčeho, co je neznámé nebo jiné. Ale paradoxně se bojí i toho, co je neohrožuje. Malý kluk se oblékl jako holka. A co jako? Proč to někdo musí řešit? Proč by to mělo ovlivnit moji práci? Nejen v tom filmu, ale i v reálném životě mě dostává fakt, že rodiče dají více na názor cizích lidí než na štěstí a spokojenost svých vlastních dětí, hlášky "Co si pomyslí sousedi?" nejsou neznámé snad nikomu a vlastně nutí k přetvářce. Film bych svým přístupem k tématu transsexuality (ale i jiných menšin) zahrnul do povinné "četby".

odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! odpad! A stejně je to pořád málo, jako u indickýho Supermana.

Fetky filozofující o životě - to mi tak ještě scházelo. Pro mě je to tuctový film, asi dvakrát jsem u filmu usnul, ničím mě nezaujal. Vlastně ani nevím, proč jsem ho chtěl vidět. Někteří o něm říkají, že je klasický a kultovní, ale vůbec nenapíšou proč. Pokud mi nějaký film o drogách sedí, tak jedině Requiem za sen. Od odpadu ho nezachrání ani použitá hudba z mých oblibených 80. let. Ale ten film za to hodnocení nemůže, je to můj špatný výběr.

Už od úvodních kroků měl u mě film zaděláno na plných pět. Eltonovu hudební stránku mám docela zmáknutou, ale jelikož mě bulvár nezajímá, znám jen několik málo detailů z jeho osobního života. A v tomto filmu jsem poznal Eltona nejen jako velice talentovaného hudebníka nebývalého formátu, ale i jako člověka, kterému se nevyhnou kruté rány osudu. Tento komentář sepisuju necelou hodinu po produkci při vstřebávání dojmů a poslouchám přitom moji nejoblíbenější "Teardrops", kterou nazpíval s K D Lang. Taron byl ve filmu fantastický, říkal jsem si, že muselo být velmi obtížné najít někoho podobného, kdo by to celé uhrál a zazpíval. Po celou dobu jsem měl dojem, že se dívám na skutečného Eltona, protože co záběr, to jiné brýle. Několik písní jsem probrečel, už jen z toho dojetí, že jsem u některých pecek konečně viděl, jak vznikají. Ono aranžmá taky udělalo svoje, prakticky pořád jsem měl nutkání si ťukat do rytmu. Eltonovi děkuju za pěkné chvíle strávené u jeho hudby a textů Bernieho Taupina a prostřednictvím filmu jej mám ještě raději.

Tenhle film jsem si ani nemohl v lepší chvíli pustit. Svůj coming out mám už za sebou, ale co bych dal za to, kdyby lidé okolo mě byli takhle tolerantní. Nepřišel jsem tam na jedinou vyloženě negativní postavu. Martin mě místy trochu štval, ale co by to bylo za romanci bez černého flíčku? Ani o přešlapy tam není nouze. Užíval jsem si chvíle, kdy jsem hádal, kdo bude ten pravý a nechtělo se mi film vypnout, i když jsem se díval hluboko v noci. Je krásné se navzájem inspirovat k velkému kroku v životě, když ho zvlášť gayové mají trochu komplikovanější. Obsazení bylo fantastické a ten závěr byl sladký tak, že jsem z toho nemohl usnout.