BloodyVamp

Nedat 5 hvězdiček tomuto skvostu je hřích. Vše je tu dokonalé (vizuální stránka, režie, herci, dialogy a scénář a dokonce i Newmanova hudba) a skvěle vypointované (hlavně závěr). Film funguje jako vtipná satira i jako rodinné drama o hledání sama sebe ve světě. Na světě je skutečně tolik krásy...

Hvězdná brána je dodnes kultem, a to nejen díky geniální hudbě z pera Joela Goldsmithe. Takových, kteří neví co je to Hvězdná brána dnes již moc není. Zažila několik repríz na televizních stanicích Nova a Prima (s příšerným dabingem), je charakteristická velmi vysokou zábavností (nezapomenutelné hlášky nejen O´Neilla, který dodnes zůstává mým nejoblíbenějším hrdinou, s nímž jsem se mohl ztotožnit, ale i ostatních postav), propracovanou mytologií, slibnými příběhy, sympatickými postavami a dnes kultovními záporáky (Goa´uldi- Apophis, Sokar, Anubis, sarkastický Baal) nebo těmi méně využitými ale o to zajímavějšími (rasa Aschenů pomalu vyhlazující lidstvo). Natočit 10 sérií je přesto hodně. Začátek byl lehce nadprůměrný, na jednu stranu bylo hodně skutečně slabých epizod, na tu druhou scénáristé potřebovali budovat mytologii. Zlatá éra se nacházela někde na pomezí 4-6. série, které byly po okraj nahuštěny geniálními díly (Abyss, Upgrades, Revelations...). Přestovšak se přechodná 6. série mnohdy vyznačovala již ohranými zápletkami, které neměly smysl a scénáristé je rozplétali v dalších sériích (tajná organizace NID na Zemi). A již tehdy bylo mnohem méně O´Neilla než v předchozích sériích (údajně kvůli zdravotním potížím), ovšem výborný začátek a závěr (Full Circle je jedna z nejlepších epizod) tento fakt vynahrazoval. Naznačovala však jistý kvalitativní sestup. Sedmá série nenabízí kromě hlavní zápletky (hledání Lost City podle tabulky Antiků) a příjemného Danielova návratu nic zásadního a přibylo naopak zbytečných dílů (a jinak kvalitní stand alone byly povětšinou nezajímavé. Zachraňovalo ji jen geniální finále Lost City, které mělo být samostatným filmem. Osmá série se nese v duchu úpadku. Goa´uldi definitivně ztrácí své demonické kouzlo a jsou likvidováni po milionech, politicko- konstpiračních epizod přibylo (což se podle mě do Stargate nehodilo nikdy), zápletka je chabá. To vše vypovídalo o nemohoucnosti tvůrců kam dál. Dalším příkladem jsou osudy mnoha bezmála kultovních postav jako Kinseyho či Baala. Od propadu osmou sérii zachraňuje nesmírně (i trikově) strhující finále dvojepizod Reckoncing, ukončení většiny dějových linií v spíše komorně laděném hodinovém Threads (opět jedna z nejlepších epizod) a tečka nastane v ne až tak povedené dvoudílné časovce (ovšem poslední scéna na rybách by mohla v klidu konečně seriál uzavřít). Ale ne, to musela přijít devátá a desátá série s novými záporáky Ori. Na jednu stranu musím pochválit dve nové kvalitní postavy -skvělého Mitchella a nedostižnou Valu, seriál se však ze scifi zvrhl ve fantasy báchorku. Což byla velká škoda. Odchodem O´Neilla jakoby to nebyla Stargate. Díly, které se netýkaly hlavní dějové linie většinou o ničem. Vyprázdnění námětu bylo totální. Zaplaťpámbu seriál zachránil maximálně dojemná a nostalgická epizoda Unending, která v plné síle ukázala, kolik let jsme strávili s Hvězdnou bránou. Plných 10. A že to sakra uteklo. Poslední hvězdičku dávám vzhledem k předchozím výtkám právě z té nostalgie a faktu, že poslední série nebyly takovým průserem jako u ostatních seriálů. A taky za božího Goldsmithe, který v deváté a desáté řadě užíval ve velké míře působivé sbory.

Buffy je jedním z nejpodceňovanějších seriálů jak na csfd, tak obecně. A je to skutečně velká škoda. Ano, je to spíše feministicky laděný seriál (hlavní hrdinka je dospívající dívka). Vyniká však precizní stavbou jednotlivých charakterů a funguje na výbornou i jako strhující psychologická sonda. Zaujme také svým filozoficko- náboženským přesahem. Zejména je to patrné u postav jako Willow, Xander, Anya, Spike a dalších. Zatímco první tři série se nesou v odlehčeném duchu a jsou zaměřeny spíše na teenagery a čtvrtá je přehodná série z prostředí vysoké školy, tři poslední vynikají nevídaným uceleným příběhem a gradujícím dějem. Dodnes se jedná o jeden z mílníků ve fantasy žánru, ve kterém nachází málokde konkurenci. Přestože seriál skončil výbuchem Sunnydale, jeho aktéři žijí dál v komiksech, které dodnes vycházejí. A také má spoustu fanoušků, ke kterým se hrdě hlásím. Tento seriál mi změnil život. Co více dodat. Nelze než pochválit působivou hudbu Christopha Becka(2. - 4. serie), Thomase Wandera(5 - 6. serie) a Roba Duncana(7.serie), která má na nezapomenutelné atmosféře znamenitý podíl. Na tento seriál jen tak nezapomenu.

Angel je především výborným spin offem neméně výborného seriálu Buffy: The Vampire Slayer. Angel má především zcela jinou atmosféru než Buffy. Nabízí zde propracovanější a nezřídka zajímavější mytologii, je temnějším seriálem (hlavním tématem je vykoupení duše) a nabízí zde propracované postavy, které se těm z Buffy nejen vyrovnají, ale mnohdy se Whedonovi povedlo pracovat s charaktery naprosto bravurně. Za těch pět sérií prodělají obrovský vývoj (např. Wesley). I pilot se oproti Buffy povedl o poznání lépe, první řada je sice rozjezdová, ale i tak nabízí mnoho vynikajících dílů a skvělé finále. Druhou řadou příběh nabírá na obrátkách a třetí a čtvrtá graduje (i díky vynikajícícm flashbackům z Angelovy temné minulosti). Pátá je naopak zcela jiná (i díky mému oblíbenému Spikovi) a spíše než o ucelený příběh se opírá o skvěle napsané stand-alone epizody. A finále je skutečně nezapomenutelné. Zvláštní pochvalu také dostávají pánové Christophe Beck a hlavně Robert J. Kral, kteří se postarali o velmi temnou a dynamickou hudbu k seriálu. Jeden z mých nejoblíbenějších seriálů vůbec.

Pomsta Sithů je po Impérium vrací úder nejvydařenejším a nejlepším článkem. Bezpochyby za to může fakt, že je z nové trilogie poslední a nabízí takové náměty jako pád galaxie do císařova jha, likvidace Jedi, ale hlavně morální i fyzický pád Anakina a jeho proměna v nelítostného Dartha Vadera. K tomuto se ovšem Lucas dopracoval až v této jediné epizodě, což je docela škoda. Pomsta Sithů ovšem není prosta chyb, ať již vzpomenu ty méně důležité (infantilita- hláškující droidi), tak ty podstatnější- přerod Anakina v Dartha Vadera je do jisté míry zklamáním, Lucas si s jeho proměnou mohl rozhodně pohrát lépe. Přesto je postupný přerod arogantního frajírka v až dospělého, starajícího se člověka, který nakonec podlehne Zlu proto, že chce zachránit ženu, kterou miluje, neuvěřitelně nosný a působivý. Samotné vábení Nejvyššího kancléře Palpatina (ďábelský a charizmatický Ian McDiarmid) Anakina k temné straně je zajímavé a scény těch dvou patří k nejlepším v celé trilogii. Můžeme být jen rádi, že je druhá polovina snímku neodvratná antická tragédie. Můžeme tak hltat každou scénu, všechny ty psychologické veletoče s postavami, které na konci filmu jsou něčím poznamenány. Excelentní jsou sekvence jako dojemná genocida Jedi, Palpatinovo znetvoření a Anakinovo oddání temné straně, či závěrečný duel a sekvence porodu dvojčat/zrozením Dartha Vadera a Impéria. Samotný konec je nostalgický, jak má být. A Williamsova hudba již dlouho nebyla tak působivá a epická jako tady. Nad Tatooinem v rudé záři zapadají dvě slunce, ukončující ságu. Ráno však vyjdou znovu, a my diváci máme alespoň seriál Clone Warsj či romány v expandovaném univerzu.