BloodyVamp

"Run Forrest, run !" Jeden z nejemotivnějších a nejlidštějších filmů jaké jsem viděl. Zásluha je jednoznačně na poutavém a dojemném příběhu Forresta Gumpa, citlivé režie, vynikající výpravy a triků (skloubení nově natočených scén a dobových záznamů je na jedničku). Neobyčejnou hloubku dodávají filmu nejen herecké výkony všech zúčastněných, ale také hlavně emotivní a procítěná hudba Alana Silvestriho, která se řadí k nejlepším Silvestriho kompozicím.

Pomsta Sithů je po Impérium vrací úder nejvydařenejším a nejlepším článkem. Bezpochyby za to může fakt, že je z nové trilogie poslední a nabízí takové náměty jako pád galaxie do císařova jha, likvidace Jedi, ale hlavně morální i fyzický pád Anakina a jeho proměna v nelítostného Dartha Vadera. K tomuto se ovšem Lucas dopracoval až v této jediné epizodě, což je docela škoda. Pomsta Sithů ovšem není prosta chyb, ať již vzpomenu ty méně důležité (infantilita- hláškující droidi), tak ty podstatnější- přerod Anakina v Dartha Vadera je do jisté míry zklamáním, Lucas si s jeho proměnou mohl rozhodně pohrát lépe. Přesto je postupný přerod arogantního frajírka v až dospělého, starajícího se člověka, který nakonec podlehne Zlu proto, že chce zachránit ženu, kterou miluje, neuvěřitelně nosný a působivý. Samotné vábení Nejvyššího kancléře Palpatina (ďábelský a charizmatický Ian McDiarmid) Anakina k temné straně je zajímavé a scény těch dvou patří k nejlepším v celé trilogii. Můžeme být jen rádi, že je druhá polovina snímku neodvratná antická tragédie. Můžeme tak hltat každou scénu, všechny ty psychologické veletoče s postavami, které na konci filmu jsou něčím poznamenány. Excelentní jsou sekvence jako dojemná genocida Jedi, Palpatinovo znetvoření a Anakinovo oddání temné straně, či závěrečný duel a sekvence porodu dvojčat/zrozením Dartha Vadera a Impéria. Samotný konec je nostalgický, jak má být. A Williamsova hudba již dlouho nebyla tak působivá a epická jako tady. Nad Tatooinem v rudé záři zapadají dvě slunce, ukončující ságu. Ráno však vyjdou znovu, a my diváci máme alespoň seriál Clone Warsj či romány v expandovaném univerzu.

Spolu s Pomstou Sithů nejtemnější přírůstek ve SW univerzu. Změna jak na režisérské stoličce (místo Lucase Irvin Kerschner), tak na scénáři (Lucase nahradil scénáristicky schopnější Lawrence Kasdan) Hvězdnám válkám prospěla. Ba byla přímo trefou do černého. John Williams složil jednu z jeho nejlepších kompozic (Imperial March forever !), příběh byl temný, téměř až chladný a ukázal nám více Impéria- více tajemného Dartha Vadera, jeho motivace, větší pozemní a vzdušné síly, ale i nezvykle drsný dějový zvrat (kterému předcházel geniálně natočený souboj) a absence jakéhokoliv happyendu. To vše dělá z páté epizody naprosto geniální, kultovní záležitost, jíž se dostalo tisíce citací v médiích.

Návrat krále je návratem filmového mága Petera Jacksona do první filmové ligy. Třetí a závěrečný díl páno-prstenovské trilogie je vyvrcholením jak celé trilogie, tak žánru fantasy na dlouhé roky dopředu. Knihu Návrat krále považuji za nejzdařilejší. Je nejtemnější, nejakčnější, nejemotivnější a nejosudovější ze všech tří. O to víc mě překvapilo, že film těmto několika "nej" bez problémů dostojí. V současnosti by se jen těžko hledala lépe zadaptovaná kniha, o žánru fantasy ani nemluvě. Je to bezchybný režijně maximálně zvládnutý velkofilm s postupně gradujícím dějem (ten nabírá obrátek obleháním Minas Tirith v polovině snímku). Z vynikající Jacksonovy režie musím vypíchnout několik opravdu emotivních momentů, kde z banálních situací dokázal vykřesat nejpůsobivější scény trilogie: zapalování majáků, Faramirova jízda na smrt prostříhaná s tklivou písní kterou zpívá Billy Boyd, scéna kdy Gandalf s Pipinem mluví o smrti těsně před pádem posledního patra, výborně gradovaný útok 6 000 rohanských jezdců na armády Mordoru obléhající město, samotné zničení Prstenu atd. Na celém snímku je vidět obrovské úsilí a snaha 7 let usilovné práce. Jak po stránce vynikajích monumentální výpravy: triků (práce miniatur), střihu, epické kamery Andrewa Lesnieho (který natočil několik kilometrů filmového materiálu) a především vynikající hudby Howarda Shorea, který poprávu sklidil za své úsilí konečně Oscara a dojemnou písní Annie Lennox Into the West. Oscarové sklizně jen potvrdily velikost toho eposu. Ještě za několik desetiletí se na něj bude vzpomínat, jako dodnes vzpomínáme na nedostižného Lawrence z Arábie či El Cida, kde přemíra patosu a nedostižného hrdinství je nekonečná. Herecké výkony snad ani nemá smysl komentovat. Režisérský sestřih (něco přes 4 hodiny čistého času) je jedinou pravou verzí. Kinoverze je spíše zmatená a rozkolísaná tolika střihy a vynecháním několika dějových linií či klíčových scén.

Matrix byl jedním z těch filmů, ze kterých jsem byl na vrcholu blaha a dostalo se mi jednoho z největších filmových zážitků a překvapení (tehdy v roce 2002, kdy jej poprvé uvedla TV NOVA). Matrix je jak neskutečnou stylovou akční jízdou (o jaké se mi tehdy ani nesnilo), tak poctivě vyprávěným poutavým příběhem "obyčejného" hackera" Nea, který se má stát Vyvoleným v boji proti strojům. Matrix měl převážně originální scénář, plný zajímavých filozofických dialogů, skvěle vypointovaných scén, z nichž mnohdy mrazilo (dodnes nezapomenu na úvodní scénu, uvádějící "pravou realitu"- záběry na pole kójí s lidmi uvnitř atd...). Matrix měl zkrátka všechno, co si tehdy divák mohl přát. Pokračování skvělé jedničce nesahají ani po kotníky, ba mu téměř ubližují.

Pokání je doslova výtahem do nebe. Jedná o audio-vizuální bombu (vynikající kamera, božská a právem oscarem odměněná hudba Daria Marianelliho) a skvěle napsaný tragický příběh podle románu McEwana. Již od úvodního záběru jsem byl pohlcen až do velmi překvapivého konce (onen scénáristický podfuk na diváka je vpravdě nečekaný !), který je doslova emoční extází. Takhle jsem se naposled rozbrečel u Fontány nebo dříve u Pomsty Sithů. Nenudil jsem se ani minutu a přál jsem ústřední romantické dvojici aby se opět shledali, jako v onom happyendu na konci románu. Pochopil jsem také smysl šťastných konců- happyend je v podstatě pro vypravěčku Briony Tallis tím skutečným pokáním. Musím vyzdvihnout působivou pětiminutovou scénu bez střihu- sugestivní evakuace Dunkirku. Válečné peklo je tu zobrazeno bez typického hollywoodského patosu. A všichni herci hrají úžasně ! Jednoznačně film roku 2007 a u mě je v TOP 10.

Fontána a dechberoucí audio-vizuální orgie a poutavá existenciální alegorie s poutavým příběhem v jednom. Nosným motivem je také velký příběh lásky, jež přetrvá navěky. Dodnes se jedná o nejlepšího Aranofskyho dílo, které je skutečně hypnoticky dokonalé, bez jediného kazu. Ať je to již jen zdánlivě komplikované hraní si se symboly, syntézu několika náboženství v jednom celku, ale i o uchopení univerza jako takového. Přiznám se, že jsem dodnes nepřišel na všechny významy jednotlivých scén, a to jsem film viděl čtyřikrát. Nejlepším momentem bezpochyby zůstává bezchybně vygradovaných asi posledních 15 minut, během kterých divák skutečně pocítí ten pocit Nirvány, který prožívá hlavní hrdina na konci snímku. Hudba Clinta Mansela je organickou součástí filmu, bez něj by se Fontána neobešla. Právě ona je vypravěčem příběhu, proto jsou scény tak geniální a tvoří neoddělitený celek. Divák již dnes netouží po zbytečně složitých příbězích a vyprávěních, stačí mu jednoduchá premisa obalená do obrazů, jež zdánlivě nedávají smysl.

Jeden z nejemotivnějších a nejprocítěnějších filmů, co jsem viděl. Frank Darabont je Mistr, jeho režie je vynikající, Kingův námět originální a děj neuvěřitelně silný a strhující. Nejvíce mě film dostal v neuvěřitelně napínavých scénách poprav vězňů a v samotném závěru, kdy se dostavuje naprosto geniální pointa, ze které mi bylo hodně dlouho po konci smutno. Tento film opravdu nemá obdoby. P.S. Shawsank lepší nebyl.