Pražák

"A holčičko, máš radši tatínka nebo maminku? - Já mám nejradši Stalina!" Zřejmě tenhle film skvěle odráží ruskou povahu, absurditu doby a vše tak trošku zlehčuje, ale na mě to osobně teda vůbec nepůsobilo. První dvě třetiny se kroutím nudou, aby to alespoň v části "otce Stalina" nabralo teprve finále a pak zase nic. Oceňuju Menzlův koncept s ruskými herci, který jsou opravdu správně vesničtí a neherečtí. Neoceňuju dabing, který teda opravdu tahal za uši. Zejména Abrhám, poprvé jsem si uvědomil, že jeho hlas vůbec v dabingu nefunguje, stejně tak i někteří další. Troufám si říct, že Svěrákův scénář do filmu vkládá "český" smysl pro humor a trošku filmu ubližuje. Tvaří se to kolikrát více jako český pohled na ruský. Myslím, že ruský humor je drsnější a daleko černější.

Einstein řekl: "Nesnažte se stát člověkem úspěšným, ale raději se staňte člověkem užitečným."

"Ty kujóne!" Ano, Troška je kujón a i já jsem kujón. Ono dát 24 hodin po Vláčilově Údolí včel Troškovu pohádku hraničí trošku asi se šílenstvím. Ale mozek si vyžádal výplach. Asi mě každý pochopí, že jsem to nedokoukal do konce.

"Utrpení přibližuje Bohu. - A kam si až došel, Armine?" Musím říct, že po dlouhé době mám zase skvělý filmový zážitek, který mi nedal spát celou noc a pár dní ve mě zcela jistě ještě bude. Dlouho mi to tu leželo a nebyl jsem připraven. Co k tomuto mistrovskému dílu ještě dodat? Očarovala mě tíživá atmosféra doby, sklíčenost, beznaděj, prázdnota. Očarovala mě nádherná kamera. Ta neuvěřitelná přímost v záběrech, takřka matematická přesnost, vskutku nádherné obrazy. Nedá se věřit, že vznikli bez pomocí triků ani umělkování, tohle tam prostě bylo a já tomu věřím. Tíživá hudba Zdeňka Lišky, stále se opakující jeden tón, který se do vás hluboko zavrtá. Zvuk včel. Monotónní a kazavý hlas Kačera. Rebelský Čepek.

"Už nejsem dítě mejdanů, už nejsem módní hit, láká mě vůně príma dnů, a chci jen nonstop žít." Tento pořad je dokonalým důkazem morálního poklesu a úpadku bulvární společnosti, kde označení "celebrita" dostává zcela nový význam, který označuje nevkus a absenci skutečných hodnot.

"Těžko být neutrální mezi dobrem a zlem. Mezi pravdou a lží." Myslím, že názor k tomuto dokumentu o nejvýznamnější postavě novodobých dějin vyplyne hlavně z osobního postoje vůči osobě Václava Havla. Je zajímavé vidět některé události s odstupem a porovnávat je s tím dnešním politickým hnojem plných absurdních a karikaturních postaviček jako Paroubek, Topolánek, Čuněk ke kterým v budoucnu přibudou další. Je zajímavé slyšet jeho názory a osobní postoje vůči štvavé kampani proti němu, které nám občanům zůstavali utajeny. Je zajímavé vidět člověka, který už tenkrát odhalil privatizační špínu a skutečné emoce, které s ním v diskuzi na toto téma cloumali - stejně jako s námi. Krásnou tečkou je ve filmu opravdu směšně vykreslená postava Václava Klause. Jeho netleskání a pokroucený obličej při kritickém vystoupení Havla v Rudolfinu je nádherným dějiným důkazem o jeho egu a měl by se ukazovat pravidelně, aby národ nezapomenul. Tenhle dokument je každopádně skvělým svědectvím doby ve které jsme všichni žili a říká nejen o Havlovi, ale i o nás (češích) velmi mnoho.

"To bude největší objev v historii! Jurský park v současnosti! - Já Jurský park viděl, a nikdo tam nepřežil""

"Podle hlasu jste asi poznali, že jsem muž. A já si říkám, jestli právě to nebyla jediná vyjímečnost mého života." Luboš vyrůstá i žije mezi ženami. Jeho svět je plný snahy o pochopení role muže a ženy. Film Oskara Reifa je zcela jistě stále ve vlivu nové české vlny a nepopiratelně se snaží navázat na skutečný umělecký český film, který se v porevolučních rocích takřka vypařil. Já osobně si i myslím, že velkou inspirací byla i jedna z prvotin Jean-Pierra Jeuneta "Delikatesy", které vytváří podobnou předměstskou (pavlačovou) atmosféru a zcela jistě se zabývá sociální sférou a životy této části průměrné společnosti, která je tak příznačná pro konec minulého století. Reif ovšem jde do hloubky, otevírá řadu témat, řeší feminismus, dnešní úlohu muže, v jisté symbolice zaměňuje sílů -ismů. Vizuálně dokázal kameraman Jan Luther namíchat zvláštní směsku nádherných černobílých obrazů, které si troufám říct v soudobém českém filmu nebylo vidět. I architekt a výprava se vyznamenali, zvláštní směska kubistických prvků, art deka či pokleslé estetiky dělá s tohohle film skutečně unikát. Pátou hvězdičku si nechám možná po dalším shlédnutí.

"Kdo kurva nevypil 10 tisíc litrů vína není u mě žádný vinař!"

"Vlak by měl jet tak pomalu, aby motýli mohli otevřenými okny létat svobodně dovnitř a ven.." praví Bolek Polívka a já už vím, že tato věta bude "moudrem na závěr". 102 minut kde minimálně do dvou třetin se NIC neděje. Zatím nejhorší Hřebejkův film.