B4TM4N

Epizoda II funguje skvěle jako nástupce E1: Mladý, citově zranitelný Anakin dospívá v muže a podvědomě stále více tíhne ke své krásné dětské zachránkyni - Padmé. Stejně jako nebezpečně bouřlivý cit se mu do hlavy vkrádají Temné síly spojené s obavami o vlastní matku. A Sithský lord roztahuje svou kápi nad celou republikou...E2: Klony útočí jsou mezičlánkem mezi pohádkovou idylou předchozího dílu a zároveň v druhé polovině notně přitlačí na pilu a přenesou se takřka až na vlnu epizody třetí. Úvodní rozdělení na dvě zcela kontrastní zápletky - Obi-Wanovo pátrání po atentátnících na královnu Amidalu a na druhou stranu její místy až nevkusně kýčovité laškování se svou sexualitou zmítaným padawanem - umožní filmu udržet slušné tempo po dobu vyprávění této zdlouhavější (a otravnější) linie, která je však pro další vývoj děje naprosto klíčová. Efekty jsou o generaci dál než v prvním díle, což je nejlépe vidět na (opět) závěrečné monstrózní bitvě armád klonů a droidů. Ta je tak trochu z hlediska předchozího směřování snímku samoúčelná, nicméně velmi zábavně podaná, včetně až minimalistické závěrečné potyčky s hrabětem Dooku (který je na věk svého představitele cekem hbitý :) ). Jinak jasným leaderem se stává McGregorův Obi-Wan, který se svou rolí od minulého dílu znatelně dozrál.

Rozhodně jeden z nejlepších hororů, klidně bych se odvážil hrát si s pojmem, jako je například TOP3. Pro mě osobně, horor jako filmově-umělecký žánr kvalitativně skončil někde počátkem devadesátých let nástupem úsměvných brutalit. Omen jakožto správná alte Schule jde na to přes pečlivé budování hypnotické atmosféry kolem démonického Damiena, ze kterého se vám rozšíří panenky i přes malou obrazovku notebooku. Každá scéna, ve které se chlapec objeví, je velmi silná a skutečně ďábelsky rafinovaná. Po většinu času tomu ale šéfuje Gregory Peck, což ovšem vůbec nevadí; a pro mě nejsilnější postavou byl kněz Patricka Throughtona, obvzláště jeho hudebně geniálně vypointovaná "poslední" scéna. Apropo Goldsmithovo téma Ave Satani je jednou z nejpůsobivějších filmových melodií, která se člověku zaručeně zaryje nejen pod kůži, ale i nehty. The Omen je celkově velmi vyzrálé dílo, pevně a cíleně vedené: a já jsem zvědav, co skrývá zbytek Donnerovy filmografie.

Vaughnovsky hravé a s nadšením pro věc. Xavier si za žádnou cenu neoholí hlavu, Michael Fassbender má antitarantinovskou hospodskou scénku a Wolverine se též mihne velmi stylově. Děj filmu tradiční superhrdinské "napínání velmocí" zasadí do skutečných událostí - raketové anabáze SSSR na Kubě - a tím tak získává (samozřejmě na poměry subžánru) nadprůměrnou zápletku. Herecký ansámbl překvapil, James McAvoy je zde rozhodně v rámci své kariéry na vrcholu a Michael Fassbender je pro mě osobně lepším Magnetem, než Ian McKellen. A pan režisér? Matthew je zcela jistě nejlepším popcorn-friendly tvůrcem v branži, ale to už se přece dávno ví...

Již v roce 1982 existoval protoemař...

Nádherná jazykozpytka s nádechem Jules-Zemanovna.

Kam se hrabe Greengrass, tohle je TOTÁLNÍ filmová kinetika, od střihu přes nadzvukovou rychlostí uhánějící příběh až po zběsilou akci. Abrams trpí neskutečným přetlakem nápadů na minutu stopáže a už úvodní scéna ze skladiště a následná větrná "prolétačka" by devadesáti procentům tvůrců stačilo na celý film. Sice jak už to v takových filmech bývá, i tady se nám trocha cukrkandlu zamotala - ale naštěstí pouze do závěrečných 90 sekund. Velkou Sílu cítím z tohoto chlapce DžejDžeje...

Od úvodní, "bondovské" scény, absolutně brilantní akční komedie. A po skončení musím říct, že rozhodně jedna z nejlepších vůbec (tady má asi Bruce W o něco navrch). Že je Cameron opravdovým mistrem akčního spektáklu,o tom nikdo nepochybuje. Že však bude film navíc opravdu vtipný, to sem nečekal a jeho žánrové zařazení měl vlastně delší dobu od sledování odrazovalo. A byla to chyba...

Jediná věc od College Humor, která stojí za to.

Doslova zjevení z budoucnosti, film vytržený svým zpracováním z technologického kontextu doby. Pak tu máme Fritze Langa: bývalého studenta architektury, jenž do filmu promítá své zaujetí pro "třeštící" New York a zároveň trvalostí hodnot gotiky. Také je v postavě falešné Marie fascinován strojem a jeho působením na čím dál odosobněnější dav. Dílo se pomocí metaforického vrstvení městské struktury na vznosný povrch bohatých a mechanické podzemí chudiny vypořádává s tehdejším (nejen) německým žhavým tématem: jak sblížit dělnickou vrstvu s buržoazií. Ve své podstatě technologii obžalovává i obhajuje (je bodem sváru, ale zároveň udržuje město v chodu), mísí do děje (dle autora) trvale platné křesťanské leitmotivy. Samostatnou kapitolou je technické zpracování: filmové efekty rozhodně nepůsobí přehnaně archaicky a ve své době určitě poskytovaly nervy drásající zážitek. Sečteno a podtrženo: vrstevnatost tohoto díla je bohatá, stejně jako město samo...

Zdaleka ne nejlepší Trier...přesto dokonalé a hlavně: krásné. A pro herecký výkon Emily Watson snad ani dostatečné adjektivum neexistuje. Filmový manifest ukazující v dostatečné míře to, co bude na Larsovi v budoucnosti tak jedinečné. Jediná věc, která mi chvilkami disharmonicky brnkala se zbytkem filmu, byla dost často podivná dějová symbiotika s náboženskými motivy - ne vždy zafungovala, respektive působila až moc okatě. Trier však rozhodně není, jak zde mnoho lidí píše, manipulátor či nějaký citový vyděrač. Naopak: on pouze cituje a moderuje.