InTerrre$

Vyprahlost a odosobnělost Nabarveného ptáčete jen více zrcadlí prázdnotu v naší reflexi uměleckého filmu. Poněkud zaslepený divácký úspěch to jen potvrzuje. Upozaděnost prožitku a podstaty, jen směsice chladného vyprávení bez vtahujícího momentu. Ve zkratce estetická masturbace obdivuhodného producenta, ale zcela bezobsažného režiséra a scénáristy.

Žádnej kýčem prolezlej, zidealizovanej mainstream Mortensen Family z duhovýho Captain Fantastic. Vztah dcery a otce není jednoduchý a problém otce se nevyřeší sluníčkově. Realismus jak má být, přežít v lesích není kurva jednoduchý a přestaňte si to sakra romantizovat, jak diváci, tak i filmaři.

City western adaptující příběh Davida a Goliáše. Ovšem vítězství Davida není sladké, ani hořkosladké, ale hořké. Garrone ukazuje sestup Marcella do pomstychtivosti neuvěřitelných rozměrů. Marcello Fonte i jako neherec dokázal zkřížit Buster Keatona a Petera Lorrema s nepříjemnou drásavostí diváckých očekávání.

Hej vy! Filmová gramotnost Vám nic neříká? Učme se nejen filmy číst a přemýšlet o nich... Dostat do mainstreamu message obsahující toliko narážek na současnou (případně i nadcházející) politiku a problémy Západu je víc než úctyhodné. BTW intertextuální aluze na Moonlight, dokument 13th a další?... Nic? čti, čti navíc

Černobílý diegetický muzikál z Filipín od čelního představitele hnutí Slow cinema Lav Diaze, je příběhem z období brutální vlády presidenta Marcose v závěru 70. let. Značkou režiséra jsou i v tomto případě užívané statické záběry s neuvěřitelnou hloubkou pole, monochromatický vizuál, absence postsynchronních úprav dialogů.

Pokud z letošní nabídky dokumentů na KVIFF některý z nich vyzdvihnout, pak právě dokument filmového kritika Marka Cousinse (The Story of Film: An Odyssey). Formou dopisu adresovaného mistrovi, Cousins nahlíží na Orsona Wellese skrze jeho doposud nezveřejněné kresby a malby. Orson Welles je tu vykreslen jako umělec vizuální, jako auteur podle Alexandreho Astruca a jeho koncepci filmu kamera-pero (caméra-stylo). Cinefilní dokument je erudovanou podívanou, zaplněný intertextuálními odkazy a autobiografickými interpretacemi snímků skrze kresby a malby.

Epický debut a zároveň i poslední snímek spisovatele a režiséra Hu Bo prezentuje čínský nezávislý film. V promyšlených dlouhých záběrech sledujeme čtyřhodinovou mozaiku složenou z postav lokálního zloděje Yu Chenga, důchodce Lao Jin, mladého studenta Wei Bu a jeho šikanovaného kamaráda. Sedící slon představuje mikroskopickou sondu do charakterů postav a jejich možností volby. Jedná se o jeden z nejsmutnějších snímků z celé karlovarské přehlídky, nejen svým existenciálním vyzněním, ale hlavně sebevraždou Hu Boie (po dokončení prací na filmu). Cenzurou proškrtaný čínský film přišel o jednu z hlavní postav nezávislého umění.

Bela Tarr je možná v důchodku, ale maďarská kinematografie má teď už zavedený standart v podobě jeho učedníka László Nemese. Soumrak stvrzuje nasazenou laťku samotným Nemeseme v jeho předešlém oscarovém debutu, v němž modernizoval žánr holocaustovémo filmu - se Soumrakem reinovuje melodrama a dál rozvíjí pomyslný kříž vzpomínek a snů. Erdély využívá ruční 35mm subjektivní kameru a pro Nemese nově širokoúhlý formát. Soumrak je zároveň i cinefilní poctou, v epilogu odkazuje na Stezky slávy od Stanleyho Kubricka (jako jediná scéna filmu natočená na 65mm Arriflex 765), ve scénách oslav zase připomíná Spalující touhu. Většinou kritizovaná omezená perspektiva, je vnímaná jako nepříjemný prvek, ale díky ní Nemes dosahuje u diváka pocit všudypřítomné hrozby, jako hlavní hrdinka Irisz. Tohle není prvoplánová věc, tohle je tvůrčí záměr: frustrovat diváka a nechat jej spolus s Irisz tápat. #TohleChcešVidět #GodBlessBe2Can

Může mi někdo vysvětlit, proč neměli v Life Foundation kamery? Na rampách a u rakety ano, ale v samotném centru nikoliv? To jako fakt nevěděli, že tam Eddieho dostala ta lékařka? Ten film je strááášně hloupý a nedodělaný: Hardy jako nejlepší vysteroidovaný počmrkaný investigativní žurnalista z terénu a nakonec kvůli vyhazovu shání práci jako umývač nádobí a prosí svoji bývalou partnerku, aby se k sobě vrátili a není ani schopen uklidnit si svého souseda - To jako fakt? Z chlapa je najednou betanulachudák? Trrrr bože.... Do toho ten směšnej, všema klišé prolezlý, záporák Carlton. Ten film je velmi špatně sestříhán, hudba k němu naprosto nekoresponduje a na scénáři dělalo tolik mrdek, že to celé nemohlo asi dopadnout jinak... Korunu tomu nasadil strejda Eminem aka zapšklej #stálenasranej miliardář s nejsměšnějším hookem v historii zaprodaného hip-hopu. Mdlá masová marvel zábava BEZ špetky invence, logiky a lásky k předloze.

Skvěle to vystihl Lukáš Jirsa a jeho kolegové v pořadu ČRo Vltava Reflexe: Film!: Vztah víry se současným racionálním světem. Kritika merchandisingu církví a jejich řádů, zaslepenost víry, ale i rozpor mezi ní a fakty. Hledání agnostika Giannoliho uzavírá otázka: Jsme lidé nebezpeční, nebo naopak prázdní? Ouuuu