Zjevení

Skvěle to vystihl Lukáš Jirsa a jeho kolegové v pořadu ČRo Vltava Reflexe: Film!: Vztah víry se současným racionálním světem. Kritika merchandisingu církví a jejich řádů, zaslepenost víry, ale i rozpor mezi ní a fakty. Hledání agnostika Giannoliho uzavírá otázka: Jsme lidé nebezpeční, nebo naopak prázdní? Ouuuu (24.01.2019)

Úvaha o viere bez jednoznačných odpovedí, tie neprídu ani na konci a preto ich netreba očakávať. Niečo iné, pretože vo filmoch je zázračnosť zvyčajne diabolská, hlavne v tej halde hororov, čo vychádzajú každý deň. Lavírovanie medzi Božským zásahom a podvodom, medzi skepsou a duchovnom, v podstate náročný a dlhý film, pre mnohých až príliš dlhých, keďže jednoznačné stanovisko neponúka. (05.10.2023)

Příběh ukázal jak se Meriem vlastně pro své ambice zachovala jako kudlanka a použila Annu jako nástroj vlastního osvobození.A ukázal slabinu církve.Manipulovat věřícími.Závěrečný pohled Jacquese na Meriem mluví za vše...Famózní výkon Lindona.vynikající kamera.Exteriéry....herci prakticky bez nalíčení. (29.03.2020)

Někdy žasnu nad tím, jak režisér nedokáže využít ku prospěchu filmu stopáž, kterou má k dispozici. Příkladem toho je i Giannoliho Zjevení. Po poměrně dobře našlápnuté dvouhodinovce jsem pochopila, že ... hlavní postavou není Anna, ale Jacques. Tohle zjištění nepotěší obzvlášť ve chvíli, kdy jeho postavě připisujete celou dobu pouze funkci „posouvače děje.“ Proto jsem ani nevnímala Jacquesův rezervovaný postoj vůči zjevení a potřebu pracovat s fakty jako leitmotiv. Snímek tedy řeší (z mého pohledu) velmi povrchním způsobem otázku (ne)víry v Boha. Mariánské zjevení a příběh Anny (tedy to, co celý film zásadním způsobem táhlo), pak tudíž mělo být pouhým prostředkem k otevření tázání po spirituálních otázkách v Jacquesově životě (avšak ve filmu téměř neznatelně naznačeno). Zjevení, jako kdyby nevědělo, kam se žánrově zařadit – chce být mysteriózním snímkem, psychologickým dramatem a detektivkou zároveň, ale není ani jedním z toho. Pečlivě budované napětí filmu, jako kdyby v samotném závěru přišlo vniveč z důvodu již zmiňovaného překvapivého rozpoznání hlavní postavy, ale i proto, že rozuzlení více jak dvouhodinového filmu se vejde do závěrečné desetiminutovky (aniž by přineslo jakoukoli katarzi). Závěr spíš jen odhaluje další otazníky a vlastně celý děj ještě více zpochybňuje a zamlžuje.  A řeči o tom, že tohle je právě to Tajemství, neberu. Každopádně herecký výkon představitelky Anny je pozoruhodný a hudba Arvo Pärta potěší - snad už proto stojí se na snímek podívat (s přihlédnutím k tomu dávám 3*). (09.01.2022)

Film klade víc otázek než odpovědí, což se ve věcech víry stává. Anna je symbolem čistoty, kterou zraněný svět potřebuje. Postavili si ji na piedestal a uctívají ji. Zavřeli si ji do své klece a Anna, dcera anonymní matky, nemá jinou volbu. Jacques chce znát pravdu a je pro Annu jediným, kdo ji chce vidět, jaká je. Detektivní motivy filmu si občas nejapně pohrají s některými klišé z dílny Dana Browna, což trochu devalvuje jinak zajímavé poselství. Jen ten perex k filmu napsal totální ignorant. (21.01.2019)