Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Dokumentární
  • Pohádka
  • Animovaný

Recenze (6 705)

plakát

Kocour v botách: Tři ďáblíci (2012) 

Moc krátké, nenápadité a málo vtipné. Finální souboj nebyl ani zábavný ani dramatický. Samotná zápletka je nic moc. Koťata jsou takové nijaké a prakticky využívají toho samého, co Kocour. Akorát, že se příběh ani nestačí vyvinout a už končí.

plakát

Portréty z not - Petr Spálený (1988) (pořad) 

Petra Spáleného jsem měl rád od chvíle, kdy jsem poprvé slyšel jeho hlas a písně z CD, které jsme doma měli. A navíc to byl ohromný sympaťák. Tady je nám navíc průvodcem, kdy slovem doprovází starší klipy i nové písně...

plakát

Paříž, 13. obvod (2021) 

Když se třicátníci chovají takto, tak bych o přelidněnost planety neměl obavy. Tyto druhy lidí nějaké plození nezajímá, stejně jako je nezajímá lásky, vztahy, manželství apod. Nakonec to není jediný problém. Hledají se zaměstnanci a nejsou k nalezení. Mladí lidé povětšinou hledají sami sebe a chtějí cestovat a objevovat. Pracovat ne, ale peněz ať je fůra. To nakonec vidíme i u jedné z hrdinek. Zkrátka: večírky, nezávazný sex a zábava, zábava, zábava...tuny zábavy hlavně ať není nuda. Kde to skončí? Těžko říct. Už název filmu se odkazuje na obvod v Paříži, ale hlavní problémy mají jen a pouze hlavní hrdinové v osobních životech. Tvůrci se vyhnuli celospolečenským problémům nebo dopadům na chování právě samotných třicátníků. Takže mi to celé přijde jen jako taková milostná story, která zhruba od poloviny směřuje přesně tak, jak se dá očekávat. Otázkou je, proč si k tomu režisér vybral černobílou barvu...

plakát

Tanečnice (2016) 

Podobných životopisných filmů existuje na tucet a ještě víc, ale problém je, že jsou si dost podobné. Loïe Fuller asi nikdo nebude znát, ale tento film ji alespoň připomene. To bylo v době, kdy technika ještě nebyla tak propracovaná a lidé více chodili do divadel, moc jiné zábavy, krom kabaretů a nočních podniků, nebylo. Měla to těžké, holka, chtěla to dělat jinak a nebylo snadné se prosadit. Ovšem podařilo se. Zaplatit za to musela ale strašnou cenu. Faktem je, že herečku Soko moc neznám a zrovna mě nenadchla. Za to samotné kostýmy a taneční kreace byly pozoruhodné a celkem se divím, že z nich byly lidi tak nadšení. Spíše bych řekl, že je to styl, který by více přijalo současné publikum. Na druhé straně musela tato hra světla, barev a stínů vypadat tehdy úžasně, protože do té doby nikdo nic podobného asi nedělal. Pro režisérku Stéphanie Di Giusto je to velký debut, umocněný tím, že si prvně psala i scénář, stejně jako Sarah Thibau. Otázkou je, jak už si to tak u životopisných filmů pokládám, nakolik je zde pravdy a kolik tvůrčí svobody. Přeci jen ty lesbické náznaky...v tehdejší době...no už by je neupálily, ale společnost by jim dala co proto.

plakát

My, občané Protektorátu (2024) (seriál) 

Jsou to rozhodně tři zajímavé díly, které poukazují na tehdejší život v okupovaném Československu zcela jinak než většina profesionálních filmařů. Faktem je, že postupně se od soukromých záznamů stejně přejde hlavně k zaznamenání společenských jevů. Podle mě jsou ale unikátnější a zajímavější mluvené korespondence a záznamy. Ty zachycují skutečné a velmi různorodé myšlenky a pohledy na situace či události neblaze spjatými s válkou a okupací.

plakát

Největší pecivál na světě (1982) 

Já nevím proč, ale slovenské pohádky se mi nijako nepozdávajú. Většina z těch, které jsem viděl já se snaží působit výpravně. Tato není výjimka. Hlavní motiv je ale klasický - princezna v nesnázích a tři bratři, kteří ji mohou zachránit. Dva jsou neschopní, nejmladší to zvládne. Nikdo to na něm ale nežádá a nechce. A když už se mu to povede, musí nejprve dokázat, že to byl on. Něco podobného jsme mohli vidět a číst v mnoha pohádkách, ty motivy se opakuji. Z českých je nejznámější O statečném kováři. Už samotná pec na zámku je zvláštní, podivný byl ale i nepřítel stejně jako celý souboj s ním. Naopak šašek měl, jak už to tak v pohádkách bývá, nejvíc rozumu ze všech.

plakát

Čtvrtý protokol (1987) 

John Mackenzie nemá na kontě žádné extra velké bijáky, většinou dělal televizní filmy. To Frederick Forsyth, jinak celkem známý spisovatel, si do tohoto filmu prvně napsal scénář. Nevím, zda šlo o šikovnou volbu. Snímek má celkem dvě hodiny, ale děj se docela táhne. Špionážní drama je špionážním doslova a do písmene. Žádná akce ve stylu Bonda se ale nekoná. Právě naopak. Budoucí agent 007 Pierce Brosnan si tady střihl roli ruského špiona. Přitom alespoň na konci bych nějaké lepší drama čekal. Tady spíše máme náhled na kostru špionážních agentur a způsob myšlení. Měnily se sice systémy, ale způsob uvažování v podstatně jen málo...

plakát

Máme rádi šéfa! (2024) (pořad) 

Pravda, pro Zdenka Polreicha asi pořad nebyl zrovna tím, co by si sám vybral, ale co...peníze nesmrdí. Faktem zůstává, že zvolená sestava mohla být ještě trefnější. Ivan Vodochodský asi není guru české gastronomie, Martina Svatka absolutně neznám a nejspíš ho do odvysílání speciálu neznal v Česku nikdo krom jeho zaměstnanců, zatímco Tomáš Zástěra je divákům známý ze Survivoru a od té doby se najednou objevuje poměrně často. Společně s Patricií Pagáčovou moderují novou soutěž v níž se právě dva výše jmenovaní kuchaři objevují, takže je vcelku jasné, že pořad měl vcelku sloužit spíše jako propagace Česko na grilu. Fascinuje mě ale jak se posunuly hranice humoru. Moderátoři včetně kapitánů mají prostě za to, že srandovní je někoho permanentně urážet a čím víc tím líp. Máme rádi Česko se tím docela proslavili, jelikož téměř v každém díle urazí někoho. A kdo se hodně nemůže bránit, nejlépe někdo starý, kdo se už moc neobjevuje na obrazovkách nebo u něhož je předpoklad, že si to nechá líbit, tím víc do něj...docela smutné, že se to v tomto pořadu stalo již takovou tradicí.

plakát

Madagaskar - ostrov duchů a kouzel (2019) 

Mě vždycky tajemství zajímala, takže z tohoto pohledu je to vcelku působivý dokument. Hlavně jeho druhá část. O Madagaskaru se člověk dozví i něco víc, než z běžných cestopisů. Nakonec každá kultura má nějaké pověry a tradice. Jasně, místy film působí, že si prostě parta kamarádů vzala na výlet kameru a pak se natočený materiál pokusila prodat Čt, ale vzhledem k tématu mi to vlastně ani nijak zvlášť nevadí.

plakát

Policie Hvar (2024) (seriál) 

To je zajímavé, jak v jeden rok se v Chorvatsku natáčejí dva seriály pro dvě různé televize. Pravda Policie Hvar je více pohodová a zaměřená na humor. Především chování postav (jak policistů tak podezřelých), výslechy nebo způsob vyšetřování se odvíjí v hodně netradičním duchu. Člověk se i pobaví, k tomu krásy jižní země, moře...skoro prázdninový režim i v seriálu. Úvodní melodie je skvělá, ta se opravdu povedla. Celkově jsou dobře namíchaní herci, padnou k sobě. Myslím, že pro herce musela být výhra, že dostali roli v tomto seriálu. Hlavně ty v hlavních rolích. Dost mě překvapil počet scénáristů, kteří se na 8 dílech podíleli. Od seriálu se asi mnoho čekat nedá, prostě taková úsměvná oddychovka.