ostravak30

To je spíše romantická komedie. A víc romantika než komedie. A jak už jsem mnohokrát zmínil - romantiku Češi neumí. Je to docela milý letní film. Daniela Kolářová, mladý Oldřich Kaiser a Tomáš Holý. Na nedělní deštivé odpoledne docela odpočinkový. Ale jinak to není zrovna snímek, ke kterému bych se rád vracel. A angličtina za socialismu na škole?

Hodně přůměrná pohádka v hodně průměrných kulisách. Vlastně spíš podprůměrných. Trochu to vylepšuje obsazení. Můj osobní názor je ten, že i příběh jako takový je trochu překombinovaný. Ale Jiří Lábos nebo Iva Janžurová alespoň na dospělé diváky působí trochu humorně.

Zajímavě animovaná a severské balady jsou docela zajímavé. Nicméně tahle na mě působila trochu zamotaně. Nebavilo mě to. Ovšem Václav Voska to mluvil skvěle.

Bohužel je to strašná krávovina. Jestli je příběh dle skutečné události, tak je to hodně přehnané. Fakt, že si žáci klidně zvedají telefony v kabinetech a pak si opustí školu, je tak trochu zarážející. To nemluvím o policistovi, který se chová jako šílenec. Pro mě není povídka ani humorná ani logická.

Překvapivě je druhý díl lepší, i když jen o malinko, než první. Příběh je opět trochu mdlý, ale už se blíží tomu, co skutečně řešila parta v seriálech o Scooby-Doo. Dokonce vidíme i stejné gagy. Co je pro mě ale podstatné, já vidím mnohem lepší triky - některé záběry byly skutečně uchvacující. Stejně jsou i lepší kulisy. A nechybělo klasické odhalení pachatele ve stylu Scooby-Doo, což opět v jedničce nebylo. A nakonec i hudba je lepší. Dvojka se spíše vrací k základům toho, co seriál obsahoval. Ale pořád je dost průměrná.

Je to opravdu poetický příběh, který nejvíc asi ocení rodiče dětí. My víme, jak moc se bojíme, když se našemu dítku něco stane. A tím víc pak nechceme, aby bylo smutné. Jsem si jistý, že ani za tehdejších časů by balonek nedoletěl tak náhodou kam nakonec doletěl, ale jde přece o poetický snímek. Trochu smutný a trochu zase veselý. Ještě, že to dobře dopadlo. Dnes by stačilo zajít na facebook.

O Tuarézích jsem se poprvé doslechl v době, když jsem chodil do čajovny a objednal si čaj Tuareg. U něj byl popisek a vysvětlivka, kdo jsou Tuaregové. A tak mě tento dokument zaujal. V poušti totiž nežije mnoho lidí. Ovšem Tuaregové a Eskymáci jsou druhy lidí, které dokazují, že člověk může žít kdekoli. Nehostinná poušť, vedra, pouštní bouře a tuny písku. To vše dohromady neskýtá zrovna lákavé vyhlídky na ideální žití. A navíc to putování pouští sem a tam. Tito lidé si zaslouží náš obdiv nejen díky svému přístupu k přírodě, ale hlavně díky úžasně inspirativnímu přístupu ke zdrojům na naší planetě, které - ač si to dosud neuvědomujeme, pomalu a jistě docházejí.

Tak já určitě nebudu nejlepší kuchař i když mi bylo vše vysvětleno celkem podrobně a dokonce s chemickými analýzami. Bylo to však vcelku zajímavá sonda do celé řady kuchařských mýtů a polopravd. Ovšem v záplavě informací se nejenže člověk ztratí, ale i je jimi zahlcen, takže jsou i těžce zapamatovatelné. Ale jinak mezi přehršel kuchařskými pořady docela originální kousek.

Když jsem snímek viděl prvně, tak jsem ho neocenil. Jenže to bylo v době jeho vzniku. Což mi bylo jednadvacet. O deset let později, vlastně jedenáct, dokážu film chápat mnohem lépe. I když například Ladislav Chudík mi do role nesedl ač chápu rejžovo vysvětlení, že i zlo může mít glanc. Jinak se ale tvůrci opírají především o výborně napsaný scénář a herecké výkony, které na něj navazují. Film je navíc typickým pro Česko před deseti lety. Dnes už se to tak moc neřeší, ale ještě pár let zpátky byla spolupráce s komunisty žhavým tématem. Lidé chtěli vědět, zda jejich soused neudával a jasně se tak ukazovalo, že čtyřicet let na nás zanechalo veliké jizvy a křivdy dosud nevyřešené. Povinný by měl být snímek pro ty, kteří soudili Jaromír Nohavicu a také pro ty, kteří tvrdí, že Jiřina Bohdalová nikdy nespolupracovala. Jsem si jistý, že o celé řadě umělců se to ještě ani neví. Ale jak říká Martin Huba: každý nemůže být hrdinou. Zvláště ne, má-li rodinu a přátele. Lehce se házejí do koše ti, kteří se uvolili podepsat. Nikdo z nás ale netuší, jakým mučením, psychickým terorem a nátlakem museli projít. Kdo tu dobu nezažil - jako já, kdo nezažil to, co lidé, kteří něco takového udělali, těžko je může odsuzovat. Bohužel je Kawasakiho růže jen "odporný alibismus". Protože každý se na něj podívá, pokývá hlavou, tvrdí, že ho chápe a pak stejně na "viníky" zírá společnost svým způsobem.

Hrabalovské komedie jsou takové zvláštní. Poetické. Zasahují do hloubky jednotlivých postav přesto, že o nich moc neprozradí. Ale Slavnosti sněženek je samozřejmě další z legendárních komedií. "Se šípkovou!" "Se zelím!" A celá řada další hlášek a gagů. "Já jsem vám to říkal, nedávejte mi ten salám." Výborné herecké obsazení také dělá svoje. Zkrátka poetická komedie, kterou si můžu pouštět stále dokola a neomrzí se.