ostravak30

Další z mých nejoblíbenějších her. Miloň Čepelka naprosto exceluje, ale i ostatní jsou skvělí. Hra je plná neuvěřitelných nápadů. Velmi povedený kousek.

Mě osobně film nezaujal, to říkám upřímně. Má však přece jen jeden velký pozitivní aspekt. Už dnes existují výzkumy, které dokazují to, co je středobodem celého filmu. A sice, že technika obecně, a tedy nejen televize, ale dnes už i počítače a mobily, mají negativní vliv na lidské zdraví. A to i když nejsou v pohotovostním stavu, stačí, když pouze leží u postele. Je to vyzkoumaný fakt, četl jsem na toto téma několik odborných studií a přes drobné odlišnosti jsou v tom hlavním stejné. Je tedy s podivem, jaký obrovský přehled měl a má Jan Svěrák a jak nadčasový snímek tedy je. Pro mě je důležité, že na Svěráky je v něm trochu méně zastoupený humor než je u těchto dvou, otce a syna, obvyklé. Ani hudba mě navíc nijak zvlášť nezaujala. Naopak scénář je zase docela povedený, i když je nejméně povedený ze všech filmů otce a syna Svěrákových. Ale herecké výkony jsou dobré. Hlavní přínos filmu je právě ta nadčasovost, jinak ale za mě trochu slabší dílko.

Je smutné, že ani ve 21. století lidé stále nechápou, že řežou právě tu větev na níž stojí. A až se jednou ulomí, bude to tvrdý pád. Je do nebe volající, že ve světě moderních technologií, kdy každé video může obletět svět za minutu a informace jsou stále dostupnější je lidstvo pořád tak hloupé a vedou ho ignoranti a debi..vé. Bohužel, moc se s tím nedá dělat. Sám jsem koukal, jak moc jsou ryby chytré a vnímavé. Je šílené, že kvůli pár rybičkám lovci zdevastují celý korálový útes leč bohužel peníze hrajou prim. Havajským ochráncům zvířat držím pěsti a snad svůj boj vyhrají. Pro mě je ironií osud, že dcera dva dny před shlédnutím dokumentu požádala o to, zda by mohla mít rybičku. Tak už vím, co jí odpovědět.

Aladin je jeden z filmů, které z orientálních pohádek baví asi nejvíc. Animovanou verzi jsem neviděl, ale na tuto jsem se těšil. Zpracování takového příběhu totiž vyžaduje plno efektů. Výsledek práce Guye Ritchieho je podle mě osobně úžasná souhra triků, barev, hudby i hereckých výkonů. Samotné triky jsou na oko perfektně propracované a hlavně v kombinaci s džinem baví asi nejvíc. Film se odehrává na orientální půdě a to se neobejde bez krásných barev a perfektně vykresleného města i paláce. K tomu se přidávají skvělé kostýmy a dekorace. Výprava se opravdu blýskla, protože jestli se dá něco s jistotou tvrdit o tomto filmu, tak že je výpravný. Herecké výkony se mi moc líbily, ale nejvíc samozřejmě Will Smith, který je na komedie stavěný už svou vizáží. Stačí jeho úsměv. Tvůrci se ale rozhodli tvořit Aladina z poloviny jako muzikál. A to se povedlo. Tentokrát bych ale více než jindy ocenil hudbu a písně s českými titulky, protože překlad do češtiny se tak zcela nepovedl a přestože nejsem odborníkem na zpěv, ani ten se mi úplně nelíbil. Jinak byla ale hudba velmi povedená a nutné je vyzdvihnout opravdu parádní choreografii, která lahodila oku. Od chvíle, co se Aladin seznámil s džinem začíná pravá nefalšovaná zábava a předpokládám, že o tu jde nejvíc. Podle mě se budou bavit děti i dospělí a to si myslím, že je v příběhu od základu pohádkovém nejdůležitější. A k tomu je technicky a efektně mistrovsky proveden. Mám velkou chuť si tuhle jízdu zase někdy zopakovat.

Druhý režijní počin John Wayna, který nedopadl v mých očích tak špatně, byť diváky v kinech chápu. Film sice vydělal, ale na nějakou zběsilou oslavu to nebylo. Pravda je, že tvůrci hodně dali na výpravu, takže dílo působí honosně. Jenže při dané stopáži už se člověk může v křesle trochu kroutit. Přeci jen si také J. W. dal záležet, aby divákům zprostředkoval život v Alamu během čekání na nezvratný osud. Samotné scény výbuchů a boje pak vypadají také velkolepě. Zajímavé také je, že Wayne jako Davy Crokett zemřel, což se mu ve filmech často nestávalo. Určitě tedy ne ve westernech.

Přesně tento typ tvorby mám rád. Mezi komedií a dramatem. Za prostým hubnutím několika lidí se skrývají jejich mnohdy těžké a pohnuté osudy. Vyjít s nimi na povrch je složité i pro samotné organizátory. Albatros je především o osudech, příbězích a o smyslu se překonat. Nejen v přechodu na každodenní pohyb, stravovací režim, ale i pochopení sama sebe v návaznosti na své okolí. Pravda, mnohdy jsem musel zavírat oči, protože leccos mi přišlo nechutné nebo nekoukatelné, ale jinak se jedná o výjimečný seriálový počin. Mezi záplavou rádoby komedií, kriminálek nebo super hrdinských seriálů rozhodně.

Dokumentární dvoj díl je cenný především pro přehlednou komplexnost všech útěků z vězení Alcatrazu. Také se v něm objeví řada pamětníků a i z tohoto pohledu je pořad zajímavý. Těžko říct, co se stalo s těmi, u nichž se to povedlo, ale celkově je to velmi zajímavá připomínka nejen místa samotného, ale i jeho historie.

Já úplně nejsem milovníkem baletu, ale lákalo mě vidět právě baletní představení v kombinaci s činoherními prvky a navíc u tak slavného díla. Celý vizuál je oku lahodící. Akorát pozadí mi občas připomínalo živé obrazy, které prodávají Vietnamci ve svých obchůdcích a často je používají jako dekorace. François Roussillon si příběh trochu upravil pro své potřeby a tak celkově vyznívá jinak. Jsem si jistý, že ti správní diváci dílo ocení, já cílovka nejsem.

To je opravdu hrozný film. Dětská fantazie sice funguje neomezeně, ale způsob, jak nám je předkládána v tomto případě, připomíná spíše sérii motivačních, zklidňujících nebo podobně zaměřených programů pro dospělé. Obraz střídá obraz bez nějaké viditelné návaznosti. K tomu nám vyprávěčka předkládá odůvodnění toho, co vidíme pro lepší pochopení, což ne vždy ale odpovídá tomu, co ve sktuečnosti vidíme. Například dívka se údajně těší na balet a ten by ji měl bavit, přitom se při něm tváří jak boží u mučení. A aby se filmařům lépe hledal svět fantazie pro dívku, vypomůžou si Malým princem a Alenkou v říši divů. Vlastní inspiraci zřejmě nemají, neboť se na tyto dvě díla odkazují často. Přičemž bych pochopil, že prince si dívka představuje i v reálu, ale vše ostatní je už jen kopie přenesená do současnosti. A to přitom kamera připomíná často domácí video. Z toho všeho tak zůstane jen opravdu překvapivé hloubání: "Co je po smrti?" malé dívky, která se postupně stává dospělou, jak se její svět mění.

Tady musím, ač nerad, dát podprůměrnější hodnocení. Nerad proto, že S. Carell je můj oblíbený komediální herec. Stačí se na něj jen podívat a je jasné, že tento herec byl prostě stvořen ke komediím. Nicméně zde chybí za prvé kvalitní scénář, který by přidal trochu na vtipu. Humoru je zde jako šafránu. Chybí jak ten situační tak i zbylý. Tvůrci se snaží seč jim síly stačí, vytvářejí trapné situace, ale k pořádné salvě smíchu to prostě nevede. Ed Oxenbould mě nicméně mile překvapil. Líbil se mi jeho herecký projev. Nicméně ostatní herecké výkony jsou silně průměrné, ale tady bych se herců zastal, že zkrátka příležitost zazářit nebyla. Jasně, poučný konec ve smyslu, že rodina je přednější než práce a jiné aktivity byla sice fajn, ale mě chybělo to hlavní a tedy pořádný kus srandy a lepší scénář. Takhle z toho vyzněl film o špatném dnu rodiných příslušníků. Nic méně, ale bohužel ani více.