Atrekan

Eastwood znovu dokazuje, že na i starý kolena dokáže natočit lepší dílo než řada mladších tvůrců. V tomto případě se však nejedná o dechberoucí podívanou. Filmu chybí prohloubení jednoho ze dvou světů, které načrtává, a to světa kartelu a světa rodiny. Místo, aby se zaměřoval hlouběji na jeden z těchto světů, nabízí nám (pochopitelně pro pochopení příběhu nutně) nástin obou. Osobně bych však raději viděl jeden z těchto světů ve větším detailu na úkor světa druhého (ideálně kartel na úkor rodiny, která mě zase tak moc nebrala). Při prvním zhlédnutí člověku může vrtat hlavou, kde je nějaký výraznější dějový zvrat, kdy přijde ten kulervoucí plot twist. Otázku si však budete pokládat marně, protože on nepřijde. Někomu to může vadit (třeba já bych jej uvítal alespoň v nějaké formě). Pašerák však viditelně chytá dech svého tvůrce, který už v otázkách filmografie dojíždí poněkud volnějším tempem a předkládá nám tak poklidnou podívanou i při sledování filmu o drogové kriminalitě

Námět zajímavý, herecké výkony velice dobré, stejně jako efekty a zvuk, ale jinak Greyhound moc nenadchl. Vyplují, objeví ponorku, doženou ji, sestřelí ji. Objeví se další ponorka, mají problém ji sestřelit. Nakonec ji sestřelí. Končí to tak, že sestřelili všechny ponorky a všichni jsou happy. Chybí tu nějaká hloubka nejen příběhu, ale i postav. Hanks je zpočátku spojen s jeho holkou, načež jsem očekával milostnou linii. Ta se však nekonala, protože by nebylo dost prostoru na nahánění a sestřelování ponorek. Film má ale štěstí, protože v období zdrcujícího blockbusterového sucha přináší dlouho očekávané osvěžení, a to i na malé obrazovce

Tvůrci jako by vyslyšeli moje výtky k předcházející sérii. Pokusili se tam nacpat nějakou kontinualitu napříč celou sérií, objevil se tam Master a Jack, byly tam vize s Timeless Child atd. Za tohle jsem rád, ale provedení samotné už je něco jiného. Nejsem si jistý, jestli se mi podařilo pochopit všechno, co se odehrálo v posledním díle ohledně Doktora a jeho „rozšířené minulosti“? Ale vzal jsem si z toho to, že 1. Zcela změnili původ Time Lordů 2. Zcela změnili fungování regenerací - vlastně to vůbec nesouvisí s rasou samotnou, ale s nějakou injekcí, kterou vytvořila jakási random borka. 3. Doktor je teda Timeless Child. Co to znamená? Takže to teda technicky není Time Lord? Jestli ne, proč si nepamatuje nic před nultou regenerací? Vymazali mu to z paměti? Proč by to dělali? A hlavně, kdo by to dělal, když Doktor musel žít už před Time Lordy? 4. Takže Doktor má kolik regenerací, když Time Lordi měli jejich počet uměle omezen na 12? Nekonečně? Takže The Night of The Doctor nic? To vlastně bylo úplně zbytečný? Nebo byl i počet Doktorových regenerací omezen na 12? Proč mu teda potom dali jen další jeden extra cyklus (12 regenerací), když mu mohli prostě odstranit ten limit na neomezeně? // Série (a hlavně poslední díl) vytváří nespočet otázek, na který, jak už můžeme být z 11. a 12. série zvyklí, nedostaneme nikdy odpověď, protože ji tvůrci nepovažují za důležitou. // Nevím, jestli to byl jenom můj pocit, ale Doktor se cca. od půlky série choval dost divně, hlavně ke companionům. Přišlo mi, jako kdyby si prostě Jodie uvědomila, že je z toho pěknej shit a už ji nebavilo toho být součástí. Doufám, že se pletu. // Co mi ale vadí nejvíc, je to, že, pro seriál od roku 2005 zcela typické věci, tady úplně chybí. Nevím, jestli to je vědomý rozhodnutí tvůrců, nebo jestli si zkrátka řekli, že je čas na větší obměnu, ale osobně se mi to nelíbí. Mluvím o budování nějakého hlubšího vztahu mezi Doktorem a companiony, pořád jim nevysvětlil, kdo vlastně je, odkud je nebo se nepodělil o střípky minulosti. A právě tenhle vztah je to, co to celé kazí. Hlavně tam ale musíme nacpat co nejvíc osobních problémů každýho z nich, na to si v každé epizodě vyhrazujeme minimálně deset povinných minut. Celkově mi vadí tahle nová edukativně-výchovná povaha, jak jsme mohli vidět nejvíc v Praxeu. Fakt to vypadá spíš jako reklama na Green Peace v kabátu Doctora Who. // Osobně nemám naprosto nic proti jiným rasám, nejsem rasista a přijde mi naprosto normální například i to, že je Doktor nyní žena. Co už mi ale vadí celkem dost, je naprosto do očí bijící niterná potřeba tvůrčího týmu, nacpat do každého dílu co nejvíc, teď už nejen černochů, ale taky Indů, Asiatů, Arabů a já nevím koho ještě. Znovu opakuju, že normálně by mi to nevadilo, ale tady to už normální není. Opravdu se mi zdá, že v UK už nejsou žádní bílí herci, a nebo by jejich výběr nebyl rasově korektní. Nesleduju úplně detailně vývoj politiky v UK, takže netuším, do jaké míry tohle souvisí přímo s tvůrci, nebo se současnou tamní situací, ale ještě pár sérií zpět jsme se s tímhle setkávali v mnohem omezenější a především přirozenější míře (třeba Martha byla super, ale způsob motivace její přítomnosti byl, jak říkám, přirozený). // Co se týče oněch „obyčejnějších“ epizod, jako Orphan 55 nebo ta s Teslou, hodnotím je čistě po stránce uzavřeného celku jako slabší průměr na poměry seriálu. Záporáci byli celkem originální - zmutovaní lidé nebo nesmrtelní bozi, ale opět to kazil, jak jsem psal výše, vztah mezi Doktorem a companiony, nuceně zakomponované postav, kontinuita a ve druhé půlce série bohužel i samotný Doktor

Tahle série se hodně těžko hodnotí, částečně proto, že se jedná o první sérii s novým osazenstvem. Companioni jsou rozhodně slabší než kdy dřív, dost možná protože jsou rovnou tři a logicky se tak musí dělit o prostor, který se dříve dostával jen jedné, maximálně dvěma postavám. Trvalo mi dost dlouho (tak do šestého dílu), než jsem si na tuhle skvadru zvykl a začínal k ní pociťovat náznak sympatií. Na druhou stranu mě velice potěšila Jodie, kterou jsem si oblíbil nejrychleji ze všech novodobých Doktorů a nebýt slabého scénáře, rozhodně by měla šanci kandidovat na mého oblíbence. Je vidět, že do role dává vše a je jednoznačným tahounem celý série. // Co mě ale kromě scénáře mrzí nejvíc, je absence jakýchkoli „hlubších“ epizod, kterým by předcházel nějaký buildup a série k němu směřovala. Myslím tím něco o minulosti Doktora, Pánech času atd. Z pohledu diváka vlastně companioni působí, jako by o Doktorovi nevěděli vůbec nic - kdo je, odkud je, co dělá, kde vzal TARDIS, proč má problém s Dalekama, jak to, že toho tolik ví atd. To je další z důvodů, proč epizodám chybí hloubka předcházejících sérií, kdy jsme se vždy nějakých scén, kdy Doktor vysvětloval svůj původ nováčkům, dočkali. // Rovněž mě překvapilo finále, ke kterému vždy série nějakým způsobem směřovala nebo přinášela jeho forshadowing. Tady byl posledním dílem zcela obyčejný řadový díl bez jakékoli návaznosti (ok, hlavní záporák byl z prvního dílu série, ale to bylo tak všechno), který bych očekával jako vycpávku uprostřed sezóny. Novoroční speciál aspoň přinesl osvěčenýho Daleka (a opět to bylo zkaženo nedostatkem hloubky, jak jsem psal výše). Celkový dojem je ale spíše pozitivní, hlavně díky Jodie a companionům, na který jsem si však spíš zvykl

Tohle je ten typ filmu, u kterého je na první pohled jasné, že vás měl pořádně zatahat za srdíčko. To se pochopitelně taky stalo, ale přece jen bych čekal, že ono emocionální působení bude o něco intenzivnější. Možná za to u mě může trailer, který vyzradil mnohem víc, než měl a film tak u mě byl o všechny hlavní zbraně kratší (únos, záměna, blázinec, konflikt s policií). Nicméně po všech ostatních stránkách se jedná o vynikající dílo, jak už jsme u Eastwooda zvyklí

Na panu Hulotovi se mi nelíbí stejné věci jako na pozdějším Mr. Beanovi, a to hlavně cíleně nereagující a rádoby nic netušící, okolo postávající, banálními aktivitami zaměstnané pasivní houští komparzistických postav, na jejichž (ne)reagování je většina gagů postavená. Jistě, na film se musíme do jisté míry dívat dobovýma očima, což u takovéhoto formátu platí obzvlášť, avšak i tak mi prakticky všechny vtípky přijdou nanejvýš úsměvné. Mé první setkání s Tatim se bohužel nijak zvlášť nevyvedlo, ale šanci mu ještě dávám

Tak je to tady. Velké finále po dvanácti letech. Tak, jak předchozí dva, tři díly přesně zapadaly do běžícího ROTS, poslední díl se tomuto principu vymkl, protože v něm nedošlo prakticky k žádnému prolnutí s paralelně se odehrávajícím filmem. Což je na jednu stranu sice trochu zklamání, i když chápu, že tenhle díl měl být už čistě jen o Ahsoce a Rexovi a o tom, jak se jim podařilo utýct. Doufal jsem ale aspoň v trochu delší stopáž a více dějových linek. \\ Dočkali jsme se aspoň Vadera a Impéria na konci, tady bych si ale taky dokázal představit poněkud soukromější a detailnější pohled na Anakina. Stejně tak si myslím, že trochu propásli jedinečnou možnost zavést nás do jakéhosi backstage nově se formujícího Impéria.\\ Sečteno a podtrženo se jedná o smutné, leč důstojné zakončení série, jejíž konec jsme všichni znali. Disney se má od Filoniho co učit, doufám, že se jednoho dne dočkáme onoho tolik vymodlovaného seriálu o Obi-Wanovi

Je šílený, co v člověku dokáže vyvolat animovanej seriál pro děcka. Napětí 10/10, akce 10/10, emoce 10/10. Když srovnám poslední dva díly CW s celou novou filmovou trilogií, rozum mi nebere, jak mohl Disney vytvořit takovou nesmyslnou spatlaninu, když na druhý koleji jedou bombu za bombou, podobně jako v Mandalorianovi. Pořád doufám, že uvidíme Anakina a #HypeJakSviňNaFinále

Vyměnit komentář za hudbu a hned by se na to dalo dívat

To, čeho se nám v minulém díle v dostávalo jen v náznacích, se tady rozjelo plnou rychlostí. Finále CW nám po patnácti letech od uvedení ROTS přináší nový pure canonický materiál, doplňující šířku diváckého vědění během sithské „revoluce“. Z Maula se v mých očích opět stala oblíbeníhodná postava, skrze Ahsoku a Maula se dozvídáme background Sidiousova plánu a taky to všechno velice dobře klape a zapadá jak do CW, tak do již paralelně běžící ROTS. #TěžkejHypeNaFinále a pořád napjatě doufám, že ještě v nějaké formě uvidíme Anakina. Příběhově zatím nejdůležitější epizoda