Atrekan

Protože mě v minulosti moc neoslovil Bressonův Lancelot, o to víc mě překvapuje, že Muška na mě zafungovala - a to navíc dost silně. Atmosféra peckoidní, výborná kamera i herectví. O nic víc dialogu, než je potřeba. V podstatě psychologický snímek, kterému ani přes poměrnou verbální zkratkovitost nechybí dostatečná přehlednost. A právě tohle poslední rozhodně nebývá všeobecně platným pravidlem, seslaným v vyšších sfér do končin naší šedesátkové nové vlny

Na to, že ve F&F sérii zákony fyziky prakticky neexistují jsme si už zvykli, ale musím říct, že jenom na zákony fyziky se tentokrát závěrečnej betl neomezil. Dočkali jsme se dokonce i superhrdinů a hrátek s časem, kdy betl začíná večer prvního dne a končí večer dne druhého. To vše zatímco na časovači běží odpočet 30 minut. Vlastní hlavou se zřejmě řídí i počasí, které se doslova ve vteřině obrátí ze slunečného dne do bouřkové průtrže mračen. Jediný, co ale opravdu nechápu, je to, proč se tenhle film jmenuje Rychle a zběsile. Však tam už skoro nejezdí autama

Ten film si (skoro) na nic nehraje. Možná vypadá jako bezmyšlenkovitá snůška nesmyslů a slátanina jednoduchých zápletek, ale vlastně to tak vůbec nemusí být. Příběh je celkem solidní a parodická část je ještě lepší - western s takřka sebeuvědomělou soudobou hlavní postavou jsem opravdu ještě neviděl. Je tu na sebe vrstvena jedna reference na druhou, například při scéně se svítící stodolou byla moje první myšlenka Návrat do budoucnosti a o vteřinu později už stál uprostřed arizonské pouště Doc Brown. Je to tak random a vlastně tak geniální. Skoro jako o něco odvážnější a levnější Tarantino

V některých ohledech ještě větší bizár než Švankmajerovo Šílení. Jestli mají Jakubiskovy a Švankmajerovy neotřelé postupy něco společného, tak je to umění vyprávět relativně obyčejné příběhy poutavou formou, a to díky vytváření šíleného bizarního světa, v němž máloco dává smysl. Postupná přeměna hrdiny v individuum s „normálními“ životními hodnotami potom vytváří ostrý kontrast mezi oním hrdinou a zbytkem fikčního světa. A právě existence podobného šíleného světa je prvek, ostře odlišující Jakubiskův snímek od typického padesátkového/šedesátkového psychologického dramatu nejčastěji jmenovaných novovlných tvůrců. Škoda, že se podobné, nebo ještě lépe jiné, postupy neobjevují i v jejich tvorbě. Ona by pak totiž díky tomu mohla být o kus koukatelnější

Ukázka toho, jak by to asi vypadalo, kdyby se Pythagoras nakonec přiklonil ke kariéře muzikanta. Vcelku zajímavý pohled na postupnou přeměnu nevinného, skromného a bezvýznamného trianglisty na plnohodnotného záporáka a ústředního nepřítele drtivé většiny hlavních postav. Je to vlastně takový méně úspěšný Walter White slovenského hudebního průmyslu. // Zajímavá je souhra kamery, zvuku a herectví, reflektující vnitřní rozpoložení postav - například ve scéně, kdy se Kos, coby nově jmenovaný ředitel věnuje administrativě

Film prý tvoří trojice povídek, z nichž všechny jsou natolik nezajímavé, že jsem si při sledování samou znuděností ani nepovšiml, že se nejedná o jednolitý příběh (ačkoli mluvit zde o příběhu je tak trochu hyperbolické). Bubny by i mohly být dobrým snímkem, avšak to by nesměly mít 83 minut, ale nanejvýš deset. Vše ostatní je naprosto nepodstatný, naprosto nahodile přidaný balast, způsobující, že už tak znuděný divák naprosto ztrácí přehled o tom co se děje, komu se to děje, proč se to děje, kdo je kdo, s kým kdo mluví, co řeší, zda je pro jeho „dějový oblouk“ podstatnější hudební kariéra nebo rýžování zlata, natož aby v této kupce chaosu rozlišil tři na sobě nezávislé povídky. Aby toho nebylo málo, je to celé doprovázeno až neuvěřitelně iritující parodií na hudbu

Krška tu dost zajímavě pracuje s prolínáním různých časových linií. V podstatě je to vsuvka plná dalších vsuvek, přičemž je celá původní vsuvka okrajově orámovaná krátkými úseky současnosti. Skoro jak od Nolana. Jinak je to klasické padesátkové psychologické drama, které mně osobně nenabídne takřka nic

Série začala s Timohtym Olyphantem hodně slibně, hlavně díky misi z KOTORu a kvůli úvodnímu představení Boby. Druhá epizoda byla asi nejslabší z celé série, protože nejenom, že se tam nic moc nestalo, ale ani mi celkově nepřišlo moc zajímavý prozkoumávání nových zákoutí SW universa (na rozdíl od epizody s Mon Cala). Celkově se napříč první polovinou série nesla někdy až trochu nepříjemná epizodičnost, kdy každý díl sestával z questu, co Mando musel splnit, aby se dostál dál. Přičemž onen quest nemusel nijak souviset s hlavní dějovou linkou. Naštěstí pátá epizoda představuje zlomovej bod, kdy události začínají nevyhnutelně směřovat k vyústění, jehož forma byla dost předvídatelná. Osobně jsem ale očekával, že se finále odehraje na Tythonu, kam Jedi (čekal jsem tak trochu Windua) přiletí o něco později než Gideon a zachrání všem krky. // Tak trochu to vypadá, jako by Mandova cesta byla u konce. Předal Grogua Lukovi, o což vlastně celý dvě série šlo. Potitulková scéna na mě působila dojmem, že seriál končí a místo něj přijde Bobův spin-off. Naštěstí to ale vypadá, že bychom se měli dočkat i další série Manda, což je aspoň pro mě dobrá zpráva. Teď vlastně může konečně Mandalorian začít být Mandalorianem, vyrovnat se s Bo-Katan a třeba se nakonec vymanit ze sekty a přidat se ke zbytku Mandalorianů - což už tak trochu dělá tím, že si sundává helmu pomalu v každým díle. Na druhou stranu by mi ale potenciální konec seriálu až tak nevadil. Alespoň by s posledním dílem měl poměrně logické a důstojné zakončení

Bohužel se ke mně dostal spoiler s Lukem, takže o konečnej zážitek jsem byl trochu ochuzenej, ale i tak to byla super epizoda. Na jednu stranu to tak trochu vypadá jako poslední, ale na druhou stranu zase přijde Boba. Luke byl udělanej výborně, mnohem líp než v celých sequelech, což je na druhou stranu trochu smutný. Jen ta jeho lightsaber akce mi přišla trochu slabší než třeba v prequelech (ale pořád lepší než máchání klackem, jak jsme viděli u Rey).// Někoho určitě bude srát Mando s neustálým sundáváním helmy, ale myslím, že se tvůrcům celkem podařilo držet se na uzdě - vždycky si to situace vyžádala, hlavně tady na konci, kdy to posloužilo jako výraz toho, že mu na Groguovi záleží víc než na mandalorské cti, a to je co říct. Btw. v potitulkové scéně mě docela rozsekal poněkud korpulentní Bib Fortuna, kterýho po Jabbově smrti už zřejmě nebavilo být majordomem.

S tímhle filmem mám podobnej problém jako s původním Batalionem, kterej si zkrátka ukousl větší kus příběhu, než jaký byl schopen ve své němé podobě odvyprávět tak, aby divák pochopil, co se děje. Chybí mi tu nějaký mezititulek, který by alespoň velice stručně načrtl vztah postav - to, že se jedná o manželský pár bych bez přečtení obsahu filmu asi fakt nezjistil