Atrekan

Konec epizody dvě - přestřelka na základně Techno unie. Epizoda tři - přestřelka na základně Techno unie, následovaná přestřelkou ve vesnici nedaleko základny Techno unie. První půlka jakš takš dobrý, druhá polovina už spíše zklamala. Nepřehledná akce, stovky droidů se objevují a mizí, vesničané se nejdříve zlobí, že k nim přitáhli válku a po pěti minutách se radují, že vyhráli bitvu. Jednoznačně zatím nejslabší díl série

Rozčilujme se všichni nad tím, jak forma udělala z obsahu svoji bič, namísto, abychom se pozastavili nad očividnou podstatou 1917. Nahrazení klasické střihové skladby skladbou alternativní, kdy je klasický střih nahrazován praktickým opakem střihu. Pokud jsem v kině počítal správně (což je velice nepravděpodobné), skládá se film ze 45 záběrů, spojených dohromady rádoby neviditelnými přechody, jakoby z youtubového tutoriálu na „Top 5 Premiere Pro transitions“. Účel těchto přechodů je samozřejmě minimalizovat rozdíl mezi záběrem A a B, na rozdíl od střihu, kdy například existuje pravidlo, říkající, o kolik stupňů se minimálně musí lišit úhel kamery mezi záběry, aby nedocházelo k jump cutu. Z mého pohledu tedy vůbec nejde o film jednozáběrový (ani rádoby), ale o film se sice relativně dlouhými záběry, avšak řídící se řekněme přechodovou skladbou. Nutno podotknout, že způsob zpracování jednotlivých přechodů není zcela uspokojující - časté nenápadně blízko kamery se pohybující objekty, po jejichž zmizení následuje snaha o navázání na předchozí záběr s tím rozdílem, že záběr B je většinou nepatrně větší než záběr A. Dost možná bych více ocenil klasický film se střihy, protože neustálé opakování triku s přechodem, prakticky stíračkou objektem, se rychle omrzí a člověk si začne říkat, jestli nemohli přijít s větším množstvím diferenciací přechodů. Daleko více než střih na 1917 oceňuji práci se zvukem. Rozhodně ne nadarmo právě za tohle dostal film Oscara. Úchvatná byla i scéna, kdy Schofield běžel před zákopem, zatímco zprava vybíhaly hordy vojáků a rachejtle kolem třískaly hlava nehlava

Epizodu považuju za povedenou, ale co bych osobně vyzdvihnul, je scéna s Anakinem, Padmé a Obi - Wanem. Zdá se, že seriál se pokusí objasnit, zda Obi - Wan o vztahu opravdu netušil, nebo zda věděl moc dobře, ale kvůli Anakinovi se rozhodl vše přehlížet. Zajímavé by bylo i napojení na dějovou linku s Obi - Wanem a Satine. Obi - Wan sám byl v situaci, kdy si musel vybrat mezi Řádem a normálním životem. Díky faktu, že si prošel podobnou situací jako Anakin, by jeho ignorování očividného dávalo větší smyl. Opět - seriál vytváří větší hloubku postav než samotná filmová trilogie. // Moje obavy z vizuálního zpracování Anakina byly naštěstí celkem vyvráceny, nicméně s těžkou duší nesu rozhodnutí studia, použít pro animaci světelných mečů jakýsi mix původních CW a párátkových mečů v Rebels (naštěstí se tady to takového extrému nezachází, ale inspirace je tu znát)

Tak jsme se po letech dočkali. V první řadě musím Filoniho pochválit za jeho schopnost dostát úkolu, vytvořit seriál, balancující na hraně „kid's show“ a legitimního SW CW nářezu, kompenzujícího nám nedostatky prequelové filmové trilogie, jako například prakticky nulová hloubka postav. Bohužel jsme zatím viděli téměř kompletně jen klony, ale i tak se mi ne a ne zdát nové vizuální zpracování Anakina, byť logicky pozměněné, aby korespondovalo s časovým zasazením sedmé série v SW universu - pokud se nepletu, série se na konci má prolnout s ROTS. V nadcházejících epizodách bychom se měli dočkat většího zapojení Jediů, tak snad bude zpracování trochu přesvědčivější. O (ne)přesnosti střelby ze strany droidské armády, stejně jako o různých příhodných událostech, netřeba psát, tady zacházíme do oné „kid's show“ strany seriálu. Navíc, pokud jde o narážky na přesnost střelby tuctových záporáků a související neprůstřelný plot armor hlavních hrdinů, nepřestává mě udivovat vytrvalost těch, kteří si na tohle stěžují už bezmála 43 let (od vydání ANH)

Na to, že z minulého dílu jsem byl nadšený o něco míň než většina lidí, mě závěr řady velice příjemně překvapil. Potěšily především: část s kovářkou, plavba po lávové řece s trošku nabušenějším bratrancem R2, sebeoběť IG-11 nebo poletování kolem s jetpackem. Na druhou stranu jsem moc nepochopil chování imperiálů při obléhání kantýny. Na co proboha čekali? Měli venku desítky vojáků, včetně několika Death trooperů. Mohli úplně normálně vlítnout dovnitř a postřílet je. Nejvíc mě dostalo, když postavili ten slavnej kanón (vypadal hodně podobně jako ten, se kterým stříleli v ANH po Falconu v hangáru v Mos Eisley), vyhlásili ultimátum do setmění, i když bylo zmíněno, že je můžou pomocí děla rozstřílet mávnutím ruky. No, když jsem později viděl jeho palebnou sílu, nepoznal jsem moc velkej rozdíl oproti bambitce Cary. Třeba by ale aspoň dokázal prostřílet mříž do stok, která byla nejspíše vyrobena z adamantia. // Konečně bylo zmíněno Mandovo jméno (které jsme však znali z rozhovoru s Pedrem Pascalem), méně mě už potěšilo odhalení tváře (kterou jsme ale taky znali). Doufal jsem, že s tím počkají na později. Alespoň jej ale neviděla „žádná živá bytost“. Snad odhalování nezavedou jako tradici. Mando s permanentní maskou se mi hodně zamlouvá. // S obléháním mám ještě jeden menší problém - flashback z dětství byl na můj vkus příliš dlouhý - venku stojí armáda, mířící na ně zbraněma a Mando začne detailně popisovat své dětství? // Na závěr potřebná zmínka o Gideonovi. Sice moc nechápu, jak mohl přežít „another happy landing“, ale beru to, pokud se ukáže, že používá Sílu. To by dávalo smysl, když už používá slavnej Darksaber, asi 1000 let starej relikt, vyroben Tarrem Vizslou, Mandalorianem, který se zároveň stal Jediem. Předpokládám, že Mandův cíl bude zabít Gideona a navrátit tak meč do rukou Guildy

Musím říct, že s první sérií jsem relativně spokojený. Přinejmenším jsme se vyhnuli bolestivému propadáku, kterého se hodně z nás obávalo. Mám však řadu výhrad. 1) Nepovedený casting představitelek Triss a Ciri, kde jsem se zklamání naopak nevyhnul, přičemž nejvíce mi ztvárnění vadilo z poslední epizodě (U Triss během obrany tvrze, U Ciri během závěrečné scény s Geraltem). Se zbytkem obsazení jsem přinejmenším smířen. 2) I když byly nějaké zvěsti o flashbacích z Geraltova dětství, doufal jsem, že se jich takto brzy nedočkáme. Alespoň se tedy nakonec jednalo jen o sen. Potěšila mě však zmínka o Vesemirovi, snad se objeví někdy v budoucnosti (a snad bude trochu líp zpracovaný než v původním polském seriálu). 3) Byl jsem zklamaný z práce kamery. Ve fantasy seriálu, který se může chlubit hrady, magickými lesy, středověkými vesnicemi a kdo ví, čím ještě, bych čekal trochu slušnější výsledky. Z celé série však dokážu na prstech jedné ruky spočítat počet záběrů, které by mě vizuálně uchvátily. // A teď z té veselejší stránky: I když soundtrack není nijak oslnivý, nemůžu nezmínit Marigoldův extrémně chytlavý song „Toss a coin to your Witcher“, kterej poslouchám i právě teď. Dále jsem i přes počáteční obavy byl celkem spokojený s Cavillem jakožto Geraltem i s Anyou Chalotrou jako Yennefer. Co se týče bojových scén, nejvíce mě oslnil souboj na konci první epizody. Celkově mě však trochu zklamalo, že Geralt téměř nepoužívá Znamení (pokud jsem počítal správně, dvakrát Aard během celé série?). Na závěr podotknu, že jsem četl jen první tři knihy + hrál hry 1 a 3, takže rozhodně nedokážu seriál ocenit na 100 %, stejně jako pravděpodobně nepochopím všechny reference atd. O to víc ale nevěřím, že divák, který před zhlédnutím seriálu nic o žádném Zaklínači netušil, se bude v ději orientovat. I já jsem se sem tam ztrácel (možná je to však mnou). // Sečteno, podtrženo, jedná se o solidní seroš. Je jasné, že s jeho budoucností Netflix počítá, když práce na druhé série prý začala ještě před premiérou té první. A já jsem za to rád

Třetí epizoda vypadala ze začátku velice slibně. Dokonce jsem si i zvykl na ztvárnění Yennefer. Pořád si ale stojím za tím, že Triss zkrátka není Triss, ale dám tomu ještě čas. Nejvíce mi ale vadí, že druhá i třetí epizoda byly na můj vkus velice uspěchané. Ve druhém díle se objevuje Yen jako největší nula a bez jakýchkoliv známek nějakého výraznějšího osobnostního či schopnostního rozvoje se z ní stává čarodějka, která všemu rozumí, všechno zná a (na rozdíl ode mě) chápe, co se děje. EDIT: Zpětně mi došlo, že Yen prošla tímto zdánlivě urychleným vývojem skrze dějovou výpustku v řádech několika let. Nutno ale podotknout, že tady narace poněkud selhala - skákání v čase rozhodně není jasné na první pohled a působí to matoucím dojmem

Po ne zcela valném úspěchu TFA a TLJ dostal Disney poslední možnost udělat film, když už ne dobrý z hlediska filmového, tak alespoň takový, jaký by se líbil publiku. A právě o tohle se Disney pokusil. Pomocí sebeuvědomování hlavních postav, lehkého bourání čtvrté stěny a na SW nadměrného množství gagů vznikla skoro až komedie. A to ani ne tolik množstvím vtipů, ale spíše příhodnými událostmi, bez nichž by následující posun příběhu nebyl možný. Také neustálým znovuobjevováním postav z minulost - Luke, Han. Je jasné, že film TROS bude ještě více rozporuplným snímkem než TLJ. Také se dalo očekávat, že se bude jednat o film minimálně lepší než TFA. Mě oslovil dokonce nejvíce z celé trilogie, smál jsem se, říkal jsem si WTF (v dobrém) a po odchodu z kina mi v hlavě vířily tisíce myšlenek. Například moment, kdy Rey zastaví transportér pomocí Síly. Ve filmu jasný „WTF, tak to už snad ne“ moment, ale z logického hlediska zcela normální věc, kterou nechápu, že nikdy nikdo neudělal v jiném díle, viz Vader na konci Rogue One. Stojí a kouká, jak povstalecká loď pomalu odlétá, aby stihla začátek ANH. Film byl těžce protkaný fanservice scénami, i tady filmaři vsadili veškerou poslední naději na tuto kartu, viz poslední scéna na Tatooine. Už jen fakt, že tam Rey je, následuje podobný pohled přes rameno dolů do obydlí, tak, jak jsme poprvé viděli z pohledu Luka v ANH, Reyin písečný slide, tentokrát z TFA včetně hudby. Pohřbívání mečů do písku, tentokrát přímo TROS a nesmí chybět pohled na twin sunset doprovázený známým soundtrackem. V TROS jsem se dokázal ze všech filmů trilogie nejvíce sžít s Rey (lepší by asi bylo říct poprvé), konečně jsme viděli nějaký uvěřitelný trénink a její postava získala určitý background, vysvětlující její schopnosti, které navíc začala rozumněji využívat. Příjemnější postavou se stal i Kylo Ren. Samozřejmě nechybí ani přítomnost Ewoků a nového droida „cornface“ D-O, aby se zvýšily prodeje sběratelských předmětů a hraček, kde už si stejně všichni brousí zuby na Baby Yodu. Co mě však trochu zklamalo, byl závěrečný souboj mezi Rey a Palpatinem. Ten jsem čekal přece jenom trochu epičtější, hlavně jsem ale doufal v nějakou „spirituální porážku“. Palpatine už jednou zemřel, proč by ho proto tentokrát měly zabít blesky produkované jím samým? Navíc jsem úplně nepochopil část s vysáváním Síly z Rey a Kyla: a) Jak Kylo přežil pád do jámy? b) Jak přežil vysávání Síly, když Rey ne? c) Co vůbec ono vysávání Síly znamená? Jakože vysál veškerou schopnost ovládat Sílu? Tak jakto, že: a) Kylo dokázal předat svou Sílu Rey? b) Jestliže Rey přišla o veškerou Sílu a tu, získanou od Kyla použila na své oživení, neměla by teď být (skoro) bez schopnosti používat Sílu? Takže odpověď na otázku „Bude se mi to líbit?“ Ano, pokud se dokážete přenést přes formát, jakým je film zpracován. Takže bod pro tebe Jji. Na mě to fungovalo

Začátek sice nevypadal nic moc, ale druhá polovina přinesla výbornou podívanou plnou příjemných překvapení (Mandovo postupné eliminování bounty hunterů - především scéna s plížením v diskosvětle). Potěšilo taky cameo Dava Filoniho, coby jednoho z pilotů X-Wingů. Tvůrci už opakovaně provokují s hlavními dvěma otázkami - a) Jak vypadá Mando bez helmy (jo, vím, že to je Pedro Pascal), i tak je ale divák zvědavý a napůl chce a napůl nechce spatřit Mandovu tvář. b) Jak je to s Baby Yodou a jeho napojením na Sílu? Už dříve jsme jej viděli natahovat se k Síle, když byl náhle přerušen, čímž se tvořené napětí ještě umocňuje. Jak moc je nadaný v Síle? Bude z něho v seriálové budoucnosti Jedi? Zajímavé bylo také vidět loď a droidy Nové Republiky, jelikož z filmových a seriálových zdrojů o Nové Republice víme zatím velice málo a, pokud se nepletu, droidy na palubě lodi, stejně jako uniformu vojáka, jsme viděli poprvé. Bylo by zajímavé skrze seriál sledovat doplňování zatím odznova neurčeného universa. Při souboji Manda s Devaronianem mě celkem překvapila jeho „nehořlavost“. Pokud se nepletu, jedná se o nově ustanovenou vlastnost této rasy?

Takže to trvalo přesně tři epizody, než si mě seriál plně získal. Akce už začíná proudit na plné obrátky, postupně se setupuje pojetí Mandalorskýho klanu podle nového kánonu (měl by ale logicky navazovat na Klonové války). Jen mi přišel trochu nedořešený samotný únos dítěte. Když mu tam prý zachránili život (doktor vypadal, že nekecá a mimo to, když je někdo napojenej na přístroje a blikají na něm červený světýlka, asi to není úplně nejlepší znamení), abychom se v další epizodě nedozvěděli, že umírá. Potěšila přítomnost "krabice", ve který Mando přebíral od klienta Beskar. Onu "krabici" jsme totiž mohli naposledy vidět v Impériu vrací úder, kdy jej coby počítačové jádro držel jeden z komparzistů během pohotovosti na Bespinu a získal tak fan přezdívku "Zmrzlinář". Tak teď aspoň víme, že možná opravdu někam utíkal právě se zmrzlinou