Kass

Jeden z pouhých pěti filmů Harryho Houdiniho a zřejmě ten nejlepší. Už jen to, že je film znovu přístupný divákům, přestože byl tak dlouho považován za ztracený, je báječné. A vidět takovou persónu jakou byl Houdini "naživo" je paráda. Navíc film je to velmi dobrý. Má víc než slušný spád. Zajímavě zašmodrchaný děj. Filmařsky je suverénní. On taky režisér Irvin Willat nebyl žádný břídil, jak dokládá i jeho oceňováný snímek z téhož roku "Behind the Door". Doporučuji všemi deseti. PS: film má cca 70 min.

Děj z venkovského prostředí je zasazen do Griffithova rodného Kentucky. Pro šikovného Johna se prostředí rodinné farmy stává příliš všedním a těsným a touží po štěstí ve velkoměstě. Jeho ambice neukočíruje ani láska jeho milé Jennie. Přečká jejich vzájemné platonické pouto několikaleté odloučení? Sentimentální a přímočaré melodrama, jež doplácí na přílišnou vykonstruovanost, která působí v závěru až křečovitě. Lillian Gish a Robert Harron patřili k jedněm z nejhezčích stálých filmových párů z počátků kinematografie. Bohužel toho spolu už mnoho nenatočili, z důvodu Bobbyho předčasného skonu v roce následujícím. PS: film byl přes padesát let považován za ztracený, než ho objevili soudruzi ze Sovětského svazu ve svých filmových archivech.

Miláček žen Wallace Reid v lehkovážné komedii o dvou mladých američanech na výletě po Evropě. S mladickou kuráží, plnou šrajtoflí a americkým pasem si na starém kontinentě přijdou jak novodobí králové. Osud a výhra v loterii je zavanou do zbídačené Bovínie, kde se přichomýtnou k palácovému převratu. Mezi herci, včetně princezny, to správně jiskří a jsou hlavním kladem filmu, ovšem příběh je hodně blboučký. Slabší průměr.

Axel Heyst si zvolil samotářský život na jednom z osamělých ostrovů Holandské východní Indie. Je ovšem trnem v oku jistému Schombergovi. Vše se ještě přiostří když Axel, navzdory svým zásadám, vezme pod svá křídla krásnou Almu, po niž Schomberg prahne. Tajemná Alma je ovšem kýmkoliv, jen ne prostou křehotinkou za kterou se vydává. Na dusné atmosféře ještě násobně přidá příjezd tří nebezpečných mužů. Pedra, Ricarda a pana Jonese. Mimořádně zajímavá adaptace novely Josepha Conrada. Film působí poklesle. Takový ten  předchůdce exploitation pulp subžánru. Ovšem v prvotřídní produkci, s výbornými herci a jistým režisérem. No prostě tvořit v té době Quentin Tarantino, takhle nějak by asi vypadal jeho film. S kudlou na krku dávám 5*.

Mary a Stoop jsou dva chmatáci z ulice, jež si občas lezou do zelí a občas se při sviňárnách zase podrží. Po jedné večerní akcičce a osudovém setkání se Mary rozhodne, že pochybné řemeslo pověsí na hřebík. Příjemné překvapení. Herci jsou výborní a film se střídmou stopáží s přehledem táhnou. Sice jde v pár chvílích poznat, že se nedochoval kompletní materiál, ale divácký komfort to nijak zvlášť nenarušuje. Režie a formální zpracování je na úrovni. Líbila se mi kamera. Film působí dost moderně. První spolupráce legend němého filmu, Browninga a Chaneyho, dopadla nad očekávání. Ovšem za hvězdu je zde předně tvárná Priscilla Dean,  jedna z prvních velkých hvězd Universal Pictures.

Griffithova nová múza Carol Dempster v roli Lady Fair, jež se po smrti své tety vydává na západ za svou matkou, kterou si maluje jako svatý obrázek. Realita je ovšem hrubšího zrna. Souběžně se ubírá i příběh desperáta Alvareze, jenž je pro místní něco jako Robin Hood. Toho beznadějně miluje mladá Chiquita. Láskou k Lady Fair zase vzplane sir Whiteheart, toho času zlatokop. No na 80-ti minutový film je děj dost zhuštěný a to ani nezmiňuji záporáky. Jen úvodní expozice zabere skoro 20 minut. Jinak jde o klasicky střižený western. Griffith jede na autopilota a jeho rukopis je znát hlavně v závěrečné scéně ve srubu, kde dojde na jeho klasickou "záchranu v poslední chvíli". "The New York Times" film ve své době údajně zařadil mezi desítku nejlepších daného roku. Přesto je dnes téměř zapomenutý. Asi i proto, že byl dlouho zapomenutý i v reálu a našel se až v sedmdesátých letech v sovětských archivech.

Pět gotických povídek, které si vzájemně čtou smrt, běhna a ďábel. Krátké povídky neoplývají kdovíjakou sofistikovaností. Ovšem to hlavní, nádech zlověstně morbidní atmosféry do nich tvůrci napěchovali v míře obstojné. Podporou jim je ústřední charismatické herecké trio a úsporné využití mezititulků. Za zmínku stojí povedená restaurace filmu s výbornou audiostopou. Nejpovedenější povídka - "Klub sebevrahů".

Mary Pickford jako kurážná Mavis, která se v domovských horách staví proti cizákům, jež chtějí plundrovat její kraj a nahrabat si těžbou uhlí. Kostrbatě vystavěná adaptace novely stejného názvu patří ke slabším příspěvkům v její filmografii. V mezititulcích je používána slangová vidlácká angličtina, takže je občas těžké pochopit o čem je vlastně řeč. Ale tenhle přístup byl v němých filmech, pro přiblížení zobrazovaných reálií, zcela normální.

Obrazově krásný, poetický film. Záměr natočit film z lyrické japonské perspektivy a postavit se klišé v dobovém zobrazování východních kultur se tvůrcům vydařil. Film vznikl v produkční dílně tehdejší hvězdy němého filmu Sessue Hajakaway, jenž si pochopitelně zahrál i hlavní roli. Jeho manželka Tsuru Aoki ztvárnila roli princezny.

Wallace Reid jako pohledný prodavač aut Toodles, jehož vášní jsou rychlá auta a šéfova dcera. Starý bručoun mu ji ale jen tak nedá a v hlavě má jen automobilové závody... Toodles na něj tedy páku má. Snad první film v němž jsou zachycené závody aut, i když dost staticky. Příběh je připitomělý a plochý, netřeba to dál komentovat.