Kass

Od pohledu krásný film. Sjöström s Jaenzonem měli řemeslo v malíku a dívá se na to i po letech náramně. Stejně silný je film i v suverénním podání prostého příběhu o lásce propadlých vyděděncích. Poutavě vystavěné dílo, které svou emoční sílu zúročí hlavně ve famózní a trpké závěrečné kapitole.

Nekompromisní. Rovná se zázraku, že v době haha blockbasterů dali Warner Bros. zelenou takhle dospělému, komornímu, epickému spektáklu. Děkuju. A ještě mají koule to utnout v půlce příběhu. Blázni :-D Pokud natočí nutný druhý díl, historie je za to bude milovat. "My planet Arrakis is so beautiful when the sun is low. Rolling over the sands, you can see spice in the air."

Helga má dítě s postarším mužem. Ten své otcovství popírá a je ochoten to u soudu stvrdit i křivou přísahou nad Biblí. Helga ho ovšem jako věřící zarazí, jelikož nechce aby jeho hanebné vystupování pokračovalo i nadále. Její čin udělá dojem na mladého Gudmunda, který ji vezme pod svou ochrannou ruku. První zfilmované dílo věhlasné švédské spisovatelky Selmy Lagerlöf, držitelky Nobelovy ceny za literaturu. A ne jen tak ledajaké. Na dobu vzniku jde o prvotřídní filmařinu. Krátká délka záběrů, střih, časté změny pozice kamery. Plynulost a tempo filmu jsou obdivuhodné. Příběh je záživný, rámován venkovským prostředím a okolní přírodou. Doufám, že se mi někdy poštěstí vidět film znovu i v pořádné kvalitě odpovídající... jeho kvalitě.

Precizní. Jinak ten film popsat nejde. Není zde záběr či mezititulek, jenž by byl navíc. Až na pár vzácných vzplanutí a nádhernou baletní sekvenci, se film strnule šine vpřed,  jako smuteční průvod v očekávání labutí písně. Atmosféře filmu velmi pomáhá vynikající hudba. Vera Karalli byla balerínou Bolšoj teatru v Moskvě a proto z jejího baletního vystoupení, jež tak uhrane hraběte Glinskiho, vyzařuje taková síla. A že ve finále malířovo mistrovské dílo zůstane našim očím skryto? Ale kdeže. Leží v celé své kráse před vámi.

První film ve kterém Mary ztvárnila dětskou roli. A byl z toho fenomenální úspěch. Při natáčení jí bylo 24 let a hrála 11-letou. Může to působit podivně, ale výsledná proměna dopadla až pozoruhodně dobře. Předně, Mary byla výborná herečka a s rolemi sympatických diblíků už měla své zkušenosti. Filmu se chopil Maurice Tourneur, což byl jeden z vůbec nejtalentovanějších filmařů své doby, a na filmu je to sakra znát. Tvůrci si navíc dali tu práci aby Mary ve filmu působila ještě menší než ve skutečnosti byla. Angažovali vysoké herce, přizpůsobili scénu a velikost dekorací i kompozici záběrů... asi tak jako u hobitů v Pánovi prstenů. Chápu, že ne každého zaujme příběh malé holky lapené ve zlaté kleci. Ale jeho zpracování snese nejpřísnější měřítka své doby. Pro přátele němého filmu jde o povinnou četbu.

Nejlepší groteska ročník 1917. O to ale až tak nejde. Zajímavější je, jak emocionálně bohatý tenhle půlhodinový kraťas je. A vůbec nejlepší na něm je ta dokonalá symbióza a balanc mezi do puntíku přesně sehranými gagy a barvitou paletou emocí. "The Immigrant" určitě není lepší haha groteskou než "The Rink", "The Cure", nebo "Behind the Screen". Je jiný a tím je mimořádný. Poprve se zde Chaplinovi podařilo komplexně prolnou sentiment s komickou zkratkou. Tenhle film je milníkem na Charlieho pozvolné cestě k sociálně laděným velkoprodukcím let budoucích.

Na rozdíl od amerických filmů, jež v sobě měly ambici zachytit přirozenost a dennodenní všednost už od filmových prvopočátků, evropské němé filmy obecně působily více éterickým a od reality odtrženějším dojmem. A co potom ty italské, jimž byl excentrický výrazový projev vždy vlastní. I díky krásně sytému tónování "Il fuoco" vyznívá jako zlý sen ze kterého se nechcete probudit. Výborná režie a úchvatná Pina Menichelli, diva par excellence.

Z pohledu člověka, který viděl jen z roku 1916 na 50 filmů mi nezbývá než napsat, že "Intolerance" je filmem do té doby nevídaným. "Zrození národa" bývá taky označováno za přelomový film, ale to si tak úplně nemyslím. Je to monumentální a fantasticky natočený film, ale podobně dobrých bych v té době dokázal najít další půltucet. "Intolerance" je jiný případ. Vzala si vše nejlepší z dobové tvorby a dokázala to posunout na nový level. Produkce, režie, kamera, narace, rozsah a celková komplexnost díla je jedinečná. Ano, film působí akademicky, místy možná manýristicky a ne každého diváka se mu podaří zaháčkovat. Ale to je dnes úplně jedno. Filmařský monument, ke kterému vzhlíželi naprosto všichni.

Truchlivý náhled do duše dívky, na jejíchž bedrech stojí chod celé domácnosti. Z filmu, vystavěném na dennodenní všednosti, vyzařuje niterní pocit prázdnoty a bezvýchodnosti a je prodchnut zvláštně prchavým fluidem lyrické krásy. Režie filmu je excelentní. Lois Weber mi byla známa již delší dobu, ale je to právě tenhle film, jimž si pro mě nasadila pomyslnou korunu první dámy němého filmu. Dobový masterpice. Detailní, pohyblivý záběr na boty při chůzi v dešti nezapomenu nikdy... "She sold herself for a pair of shoes."

Nejlepší groteska ročník 1914.