W.Goldfinch

Po Bones and All jsem se do Guadagnina zamiloval a moje láska k němu s tímhle filmem pokračuje. Čím déle jsem ten milostný trojúhelník vrcholových tenistů sledoval, tím více se mi líbil. Stylisticky je to bezchybné (nápad kamery simulující pohled míčku je geniální). A snad díky režisérově vedení mi poprvé přišlo, že Zendaya podává dobrý herecký výkon, ačkoli mi nepřijde atraktivní a tu polohu femme fatale jsem ji proto nevěřil. Trent Reznor a Atticus Ross servírují další vynikající soundtrack. Ta tepavá elektronická hudba se do vás zakousne a nenechá vás v klidu. Chvála se ovšem netýká jenom originálního soundtracku, neboť Guadagnino potvrzuje, že má nejlepší hudební vkus v Hollywoodu a do spousty scén vkládá staré hudební pecky. To, že nakonec nenatočí novou verzi Scarface, mě nikdy nepřestane mrzet. Co se týče letošních zážitků z kina, je to hned za Dunou.

Villeneuveovo Další patro nataženo na celovečerní stopáž. Film má jedinou myšlenku, která se proto nepřekvapivě vyčerpá po prvních patnácti minutách a zbytek už nikam nevede. Je to vlastně dost nevkusná a hloupá podívaná, plná samoúčelného násilí, nelogického chování postav a naprosto zbytečných flashbacků, které nic neobjasňují. Což by asi nebyl problém, pokud by ten film byl aspoň zábavný, bohužel není. Kvůli tomu i přiměřená devadesátiminutová stopáž se zdá nekonečná. I tematicky podobná Kostka, kterou nijak zvlášť nemusím je výrazně lepší film.

Díky většímu počtu postav, střídání lokací a PŘEDEVŠÍM téměř o půl hodiny kratší stopáži o něco snesitelnější, než předchozí díl. Ale jinak chvála končí. Pořád velmi špatní herci, nesmyslné zvraty a čím dál nudnější samoúčelná přehlídka násilí. A ten otravnej moralistickej dědek je tady sice už mrtvej, ale kvůli množství flashbacků má snad nejvíc prostoru ze všech dílů.