StaryMech

Scénář a dialogy jsou k smíchu, herecké projevy k pláči, humor skřípe a průkopnický patos páchne běloušskou pýchou (už v úvodním mezititulku se oslavují osadníci, kteří do divočiny zasadili zrno civilizace); na druhou stranu panoramata v širokém formátu Grandeur (psal se rok 1930!) jsou velkolepá, včetně přesvědčivých rudokožců. Wayneovi to tu ještě velmi sluší.

Necelé dvě hodiny konverzace klišovitých postav rámuje působivě nostalgický úvod a závěr. "Když se legenda stane skutečností, tiskněte legendu." (Známe to: Tisk už se postará, aby se legenda stala skutečností.)

Skorodystopická skorogroteska na téma velkoměstského odcizení a samoty; a také neméně osobitý, místy roztomilý a v závěru dojemný milostný příběh, který skoro skončí špatně. Režisérovo rozhodnutí dát snovým představám hrdinky (a zároveň jakýmsi vinětám uvozujícím jednotlivé úseky vyvíjejícího se vztahu) podobu muzikálových výstupů dílku nepochybně prospělo, i když  mi samotná hudba spíš lezla na nervy.  Zajímavý pohled jistého kritika: celý film je vlastně jakési abstraktní porno, při němž šmírujeme pohlavní styk dvojice v misionářské poloze; teprve na konci se dočkáme emancipace.

Trable thajských vesničanů s menšími bratry z "neporažené a neporazitelné" džungle tvůrci "Čanga" pochopitelně zohýbali vstříc vkusu amerického kinodavu, nicméně snímek je po technické stránce snad ještě větší lahůdkou než méně lesklá předcházející "Tráva". Schoedsackova kamera čaruje - člověku se nechce věřit, že všechny ty kočky, natáčené z bezprostřední blízkosti bez teleobjektivu, byly opravdu divoké. Po vší chvále douška:  Lavran a Glowski mají samozřejmě v zásadě pravdu.

Ani napodruhé mi nebylo dáno přijít na chuť filmu, který vzbudil nadšení řady kritiků - hvězdný štáb (mj. architekt Alexandre Trauner, kameraman Eugen Schüfftan, jeho asistenti Henri Alekan a Nicholas Musuraca, střihač Léonide Azar a spoluautor hudby Darius Milhaud) podle mě zplodil nudný slepenec dvou nesourodých částí - první společenskokritické a napínavé, druhé společenskokritické a sentimentální - z něhož ční jen výkon Harryho Baura.

Na závěr odložená, v nejednom ohledu perverzně zábavná pointa s jehlou a nití a vnady Marie Montez jsou jedinými klady tohoto dobrodružného plevelu v Technicoloru z ruky režiséra sestoupivšího z horních pater evropské filmové moderny do hollywoodského suterénu.

Průběžně nevěrohodné kriminální drama s pěknou hlavní hrdinkou a kamerou.

"Manželství natruc" podle mě je výrazně slabší než Keatonovy majstrštyky - což neznamená, že se v něm nenajdou zábavné chvíle. Překvapuje mě, že nikdo z mých předchůdců nezmiňuje novomanželovo ukládání novomanželky do postele, které muselo dát zabrat oběma.

Atmosférické černokrimi, Altonem servírované v učebnicovém šerosvitu, se záhy vyvine v realistickou vyšetřovačku, kromě závěru nepříliš vzrušivou, zato chytře a vtipně napsanou. Mexický policista je fešák a sympaťák, ale na některých vedlejších postavách v čele s paní Smerrlingovou si scénáristé i představitelé dali víc záležet.

Nadprůměrně napsané a nasnímané psychologické černomelo, jedno z nečetných, ve kterých takříkajíc o něco jde. Heflin i Ryan jsou výborní, překvapivý závěr trochu přehání.