StaryMech

Vtipná televizní reklama rozvedená do celovečerního filmu. Výchozí nápad (totožnost Santa Clause předtím, než ho popkultura a byznys zapřáhly do svých saní), norská  krajina v roli laponské a hudba v duchu starého Hollywoodu vysoce bodují v jinak prostředním klukovském dobrodružství, v první půlce šponovaném vousatými, ale stále účinnými postupy z šuplíku Věcí a Vetřelců, a v druhé naopak žertovně odlehčovaném. Co se týče závěru, pořád se nemůžu rozhodnout, zda se mu mám smát, nebo se nad ním pohoršit.

Předtím než se rozezní titulní souzvuk, dává nám režisér, scénárista a kameraman v jedné osobě nahlédnout do všedního života lidiček, kteří ho spoluvytvářejí - členů amatérského orchestru z jednoho francouzského horského městečka. Dokument impresionistického ražení, a také skromná oslava síly kolektivu a hudby.

Dokument o tom, jak prožívá prázdniny jeden francouzský patnáctiletý (nebo francouzská patnáctiletá v těle patnáctiletého?) a jeho kamarádky, se obejde bez dramatických vln, zato nabízí citlivý pohled s poetickým přesahem. Měl jsem dojem, že Harrisonovi (režisér/scénárista/kameraman) ležela na srdci víc průzračná lyrická kresba léta a života mládeže než svědectví o její naprosté závislosti na moderních technologiích; mě to první hřálo a druhé mrazilo.

Kdyby film nerežíroval Pialat, dalo by se uvažovat o jakési úchylné komedii. "Neumřeme spolu" je ale smrtelně vážná klinická črta vztahu slabošského hulváta a nerozhodné otloukané, v níž tvůrce jako obvykle bez milosti rýpe do fasády francouzského filmového šarmu, po léta vrstvené jeho kolegy. Natočeno podle režisérova autobiografického románu; zrcadlo prožitého, podívaná stejně přesvědčivá jako nepříjemná.

Retro o nelehkém dospívání, natočené podle deníku jedné z postav, má přitažlivou formu: svěží režijní nápady, rozlétlá výprava i kamera, přesvědčivé herecké výkony (pokud vám nevadí časté přestřelování do karikatury)... Hlouběji pod lesklou slupku se tvůrcům zjevně nechtělo. Druhá z hrdinek, dnes pod jménem Anne Perry známá autorka historických detektivek, se prý ohradila proti naznačenému lesbickému motivu.

Ponuré účtování se vzorečky žánru. Pro mě za mě by mohlo být i méně ponuré, jen kdyby bylo věrohodnější.

Srdceryvný krajíc suchého chleba života připomene nejen často zmiňované Truffautovo "Nikdo mě nemá rád", ale třeba i Loachovu "Kes". Režisérův první a možná nejlepší celovečerní film.

Suzanne si se sebou neví rady, spí s každým, kdo se namane, a ve chvílích oddechu čte Vianova "Srdcerváče". Hezká ukázka práce nesmlouvavého portrétisty zpackaných francouzských životů, poctivé nezábavní kino s patnáctiletou S.B. v rozpuku (Pialat spoléhá na její herectví a zároveň dobře ví, co dělá, když umisťuje její tělo pod úvodní titulky s doprovodem osudového zpěvu Klause Nomiho) a nevídanými domácími řežbami. Titulní přípitek "Na naše lásky!" možná oslovuje i diváka.    P. S. 2024: Na rozloučenou s filmem, který už nechci nikdy vidět, přidávám čtvrtou hvězdičku. (Řekl jsem nikdy?)

Nejvýraznějším motivem svého předposledního díla, roztodivného křížence melodramatu, krimithrilleru, horroru a sci-fi, Browning o víc než dvacet let předjal Arnoldova  "Neuvěřitelně se zmenšujícího muže". Jistá slavná kritička trefně poznamenala, že nejeden výjev z filmu má naději octnout se v našich nočních můrách. Nedovedu si představit čím, ale na scénáři se podílel mj. i Erich von Stroheim.

Vampyrismus na českém venkově! V nešikovné variaci na draculovské téma řádí krvesavci obojího pohlaví a provází je, nastojte, vačice! Deset minut před koncem tvůrci vyrukují se zvratem, který je stejnou měrou nečekaný, roztomilý a vzhledem k předcházejícímu ději nesmyslný. Jistý zdroj uvádí, že film byl zhruba o dvacet minut zkrácen, aby se oslabil choulostivý motiv incestního vztahu hraběte Mory a jeho dcery Luny.