StaryMech

Na pohled spíš šedivá, citově zdrženlivá adaptace silného humanistického příběhu, přemístěná z Vídně do Bernu. Z postav mě zaujaly jen ty otcovské, z herců Vanel.

Atmosféricky snímaný úvod přejde v nudnou detektivku a ta v nudné soudní drama s nepřesvědčivou obžalobou měšťácké společnosti. Scénář a dialogy napsal Henri-Georges Clouzot podle Simenona. Film byl těsně po válce ve své vlasti zakázán jako antisemitský; klíčovou postavu, vrstevníky opovrhovaného syna obchodníka z východu, pro obnovenou premiéru po pár letech přejmenovali z Ephraima na Amédéea.

Renoir, Gabin a Jouvet - špičkové kino včerejška. Někteří kritici si posteskli na režisérův pesimistický pohled na svět, ale co by chtěli - ostatně film (k jehož natočení dal umírající Gorkij údajně osobní svolení) končí happyendem, který předlohu vlastně zrazuje, a v dialozích je každou chvíli čemu se zasmát... Na scénáři spolupracoval Jevgenij Zamjatin.

Ve Scolově drhnoucím pingpongu otce se synem mě Mastroianni a Troisi dávali zapomenout na místy papírový scénář. A setkání s Lou Castelem v roli rybáře oněměvšího po vítězství nad nezbadatelnou přírodou potěšilo.

Výtečná filmařina vyrostlá na hnojišti politických lží, klenot ve skromné koruně českého černofilmu.

MATTY a nejeden profesionální kritik dělají filmu velmi dobré advokáty a Scolův nostalgický příběh jednoho biografu/vývoje filmového diváctví/moderní Itálie je bezpochyby na jiné úrovni než Tornatoreho "Bio Ráj" - přesto mě "Kino Splendor" nepřesvědčilo a často nudilo. Asi to opravdu bylo režisérovým citovým odstupem od hlavních postav, z nichž jedna mi připadala plochá, druhá příliš pitoreskní a třetí docela bezvýrazná. A závěr filmu: inu, jako z filmu... Jenomže tam se jen málokterý zázrak povede tak jako třeba ten kdysi v Miláně.

Komedie po italsku v rozpuku mládí. Český název z nějakého mně neznámého důvodu zpacifikoval chlapáctví původního "Předjíždění".

Vzrušoun o domě s tajemstvím, poněkud pouťová črta rozpolcené osobnosti a zřejmě i satira (pro mě jakožto Čecha těžko čitelná). Promluvy - zvlášť ty ing. Pyšného a učitele malby - tu a tam zajiskří; hudba je líbivá. Dílo si podle mě nezaslouží chválu, která se na ně snesla, ale německý distribuční název (v překladu "Ejakulát hrůzy") také ne.

Herecká smetánka v dvanácti černohumorných anekdotách, takřka bez výjimky věnovaných bezcitnému sobci, pokrytci, zbabělci a žvanilovi - jinak řečeno karikatuře vzorového italského muže. Jakost je nevyrovnaná; můj osobní žebříček: 1. "První pomoc"; 2. mimořádně hořké "Jako královna"; 3. "Tantum ergo"; 4. něžně anarchistické "Maminka a mamánek " atakdál.

Zábavná, byť zoufale sexistická sentimentální komedie na trase Turín-Janov-Řím-Neapol. Podbízivá jímavost jen tu a tam vystrkuje hlavičku, aby se v závěru utrhla ze řetězu. Přemíra manického Gassmana, příjemný hudební doprovod.