Exkvizitor

"Mohl jsem dobít půlku Evropy, ale můj život ovládaly ženy!" - aneb - Přesvědčivý portrét královské rodiny, kde se nenávidí každý s každým, a kde dokonce i matka spřádá intriky se svými syny proti sobě navzájem. Paralela s Shakespearovým Králem Learem je více než zřejmá a starý Jindřich II. (hraný 36-letým Peterem O'Toolem) ji koneckonců sám naznačí. Dialogy jsou brilantní, herecké výkony pozoruhodné.

Celkem průměrné nezávislé dílko, které na půdorysu propleteně-povídkového scénáře (tedy á la Pulp Fiction) líčí osudy nesympatických obyvatel jakéhosi velkoměsta okolo pro ně osudové 23. hodiny. Totéž můžeme vidět jinde mnohem zdařileji.

Výborný film z kuchyně "filmařů malých norem". Srovnávání dvou světů odlišných sourozenců sice není příliš originální téma, ale díky bravurnímu scénáři a zejména excelentním výkonům hlavních protagonistů (včetně dětské hvězdy Roryho Culkina, kterého proslavila pozdější Znamení) se povedlo nenásilně a věrohodně zkloubit dramatickou i komickou linii tohoto příběhu ze života. Silná záležitost!

Je pero skutečně mocnější meče a může být psaný zákon silnější než zákon džungle i na starém dobrém divokém západě? Mladý právník hraný (starým) Jamesem Stewartem je o tom přesvědčen, zásadový drsňák John Wayne už méně. Kdo z nich má pravdu ukáží až volby a s nimi spojená konfrontace s Liberty Valancem, padouchem terorizujícím široké okolí. Do toho se připlete i menší aférka s dámou, která se oběma hlavním hrdinům líbí. A to vše je zpracováno v chytrém scénáři, který se neohlíží na tradiční pravidla westernových snímků - viz. již samotný název, který má ironický nádech, jak ukáže závěr.

Tento film byl takovým malým hitem na karlovarském festivalu, a opravdu není špatný. Režisér (který přišel po projekci mezi nás - diváky) potvrdil, že tu skutečně hraje sám sebe, což už samo o sobě je v některých momentech vtipné: viz. scéna, kdy režisér a hlavní protagonista v jedné osobě říká: "A když se tohle stalo, bylo mi dvacet tři. Tak zapojte svou fantazii a zkuste si mě takového představit." Načež vezme černý sprej a zalakuje si pleš. - Dále mi bylo sympatické, jak si film dělá srandu ze své absolutní nízkorozpočtovosti. Třeba: "Tahle scéna se měla odehrávat v Paříži. Ale protože jsem neměl dost pěnez, odehrává se v San Francisku, kde bydlím. Takže si opět zkuste představit, že jde o Paříž." Vzápětí se v záběru na druhé straně ulice, po které hrdina kráčí, objeví chlápek v pruhovaném tričku a v baretu, s bagetou v podpaždí. Atd. Co se týče samotného obsahu snímku, téma je poměrně vážné, ale podané s patřičným nadhledem. Důvod proč dávám jen 3*, je ten, že zhruba od poloviny se film začíná silně opakovat a nudí. Také herci jsou dosti příšerní - není se čemu divit. Z pěnez se podařilo zaplatit jen víceméně ochotnické herce + z nouze i minimálně jednu skutečnou prostitutku (hrající prostitutku). Ale jinak je film příjemným a zajímavým počinem. - P.S. Distributor v oficiálním textu kecá - tento snímek rozhodně nedosahuje kvalit filmů Woodyho Allena a jeho humor je jen vzdáleně podobný. Ale čert to vem.

Pokud přesně nevíte, co paroduje Muž z Acapulca, podívejte se na "Přineste mi hlavu Alfreda Garcii" - kníratými obtloustlými Mexikánci skákajícími z křoví se to tu jen hemží. Než se však film zvrtne v závěr naplněný mrtvolami, který je dnes spíš směšný než drsný, obsahuje zejména zajímavé vylíčení vztahu ústřední milenecké dvojice, která jede sehnat hlavu z názvu filmu. Tato psychologizace postav film vyzdvihuje z průměru dobrodružných snímků. Protože také Benny (člen milenecké dvojice), hraný Warrenem Oatesem, který po odměně za hlavu zejména pase, rozhodně není klasickým hrdinou bez bázně a hany. Pokud toužíte po oddechovém snímku, tento je velmi solidní.

Slyšel jsem mnoho o Samu Peckinpahovi, ale po Železném kříži, který jsem od něj shlédl jako první a nebyl jsem z něj nijak na větvi, je tento film pro mne ještě větším zklamáním. Vždyť to je slátanina, přátelé! Všechny scény jsou takřka stejné: do místnosti vejde hrdina/padouch a přítomné postřílí, jen vyjímačně je sám postřelen. A jde dál, do dalších místností, kde zabíjí další barmany, strážce ve vězeních, atd. apod. Střih je stupidní - jednotlivé výše popsané veskrze hloupě přímočaré scény na sebe navazují jen velmi vyjímečně. Děj i chování postav jsou značně nelogické, scénář je průměrný. Herecké výkony jsou solidní v případě ústřední dvojky Pat "Drsoň" Garrett a Billy the Kid s neutuchajícim stupidním úšklebkem na rtech. Ale co tam dělá třeba ten Bob Dylan? Jeho postava je naprosto nadbytečná, bez jakéhokoliv určení procházející celým dějem. - Takže opakuji znova: obrovské zklamání.

Upřímně řečeno, způsob, kterým v Cannes vybírají filmy pro ocenění mi zůstává záhadou. Čím si ji zasloužil tento jen mírně nadprůměrný snímek? Neviděli jsme náhodou podobných sociálních dramat již desítky či stovky, a to v mnohem lepším zpracování? Neříkám, že pohled do světa zlodějíčků a drsného světa odvrácené strany belgické společnosti, je nezajímavý - samotné téma (prodej dětí) je krom toho více než aktuálním. Ale kde je nějaká režisérská invence a jakási "dech-beroucnost", kterou by člověk očekával od filmu ověnčeného zlatou palmou? Páni porotci, jsem hluboce zklamán.

Poetické filmy asijské provenience většinou patří k příjemnému zpestření euro-americké tvorby, jež nás ve střední Evropě zaplavuje na každém kroku. Stejně tak i Kim Ki-Dukův Luk, který ovšem pro mne zůstává jen oním zpestřením, nikoliv snímkem, který bych musel vidět znovu. Na celovečerák je děj příliš jednoduchý a předvídatelný (snad až na závěr odkazující k nadpřirozenu), takže se nedaří po celou dobu udržovat divákovu pozornost na patřičné úrovni. Být film krátkometrážním, ocenil bych ho patrně více.

To co bylo v Team America ohledně loutek a jejich světa jen naznačeno (samozřejmě ve velmi ironickém duchu), je ve Strings dotaženo ad absurdum. I když chybí sexuální scény z výše zmíněného, dozvíme se zde například nejen to, že provázky loutek vedou k "bohu", že nejdůležitejším provázkem je provázek na hlavě, ale třeba i způsob jímž se malé loutky rodí. Tato promyšlenost a současně technická vyspělost celého filmu (loutkohra je velmi plynule prolínána zdařilými počítačovými animacemi) kontrastuje s prostoduchostí příběhu. Přesto se jedná o příjemné a celkem originální dílko, které potěšilo hladně dítě ve mně.