Arbiter

Hrozně smutné.

Nežádoucí je lehce teatrální a polopatický snímek, který milimetr po milimetrů mapuje formy systémové nerovnosti a cesty radikalizace.

Co do vztahů v rámci posádky hrozně hřejivé a pozitivní! Alespoň několik prvních dílů, než se začne hrát na vážnější notu, a začne dominovat trochu ukecanej cringe se scénáristickými loopholes. ___ Kdyby člověk dovedl do důsledku seriálem prezentovaný hodnotový žebříček, jsou hlavní hrdinové v podstatě dost sobeckými lidmi, kteří se řídí striktně pocity a sny a svými preferencemi, což odmítají jakkoliv racionálně filtrovat. Staví sebe nebo své blízké nadevše, čímž v důsledku ohrožují a v některých případech pravděpodobně také ukončují životy tu své, tu svých blízkých a skoro vždy kompletně nezúčastněných bytostí. Ale máme je mít rádi, protože jsou super, takže to radši do důsledku dovádět nebudu. Třeba u Miazakiho ale takovou filtrací procházet nemusím. ___ Pro tu vnitřní hodnotovou nekonzistentnost a pendlování mezi dětinskostí a dospělostí si ale říkám, jestli není anime přeci jen lepší formát než hraný film. Nic, jsem starej a nudnej, sry.

(spoilery) Klasika: nolanovsky chladné ale nekonečně precizní řemeslo __ v IMAX jde o pro mě první film využívající celou plochu plátna (nebo jsem to jindy vyignoroval, nvm); to bylo fascinující samo o sobě __ Opravdu moc mě potěšil sound design a zejména hudební motiv evokující štěpnou reakci, ze kterého se na konci snímku vyklubalo rytmické dupání nadšeného davu. __ Přijde mi, že přes určující limity dobových reálií se ve snímku prostřednictvím Oppenheimerovy manželky i milenky setkáváme se dvěma nejvíc empowering ženskými potavami Nolanovy tvorby (což je hodně dáno tím, že Nolan ženské postavy úplně napsat neumí, ale i tak..). Zejména  manželka je zosobněním toho, jak bychom byli bývali většinou chtěli reagovat v krizových situacích - ale většinu z nás to napadne až 15 minut poté, když si na záchodě se skřípěním zubů rekapitulujeme, jak jsme reagovali ve skutečnosti. (viz scéna z výslechu) __ Příjemně s odstupem nahlíží americký patriotismus. __ Silná byla také série scén následující po úspěšném testu bomby: Oppenhaimer byl nucen se skokově srovnat s pro něj novou realitou, kdy svůj účel splnil a nadále se s jeho názory moc nepočítá. __ Víc ve mně ale posvátnou hrůzu z jádra vyvolal seriál Černobyl. A Jdu si konečně pustit Hrob světlušek.

Nádherně křehké a zároveň posilující.  Sestry z kouřové sauny stojí pevně nohama na zemi jako stromy které vítr nezlomí. Inspirují svou ochotou sdílet, otevřít se a naslouchat a díky tomu se hojit. Tíha slov, zpěvu, rytmu, smíchu, potu, slz, krve, pláče a společného času se vpijí do letitého dřeva sauny. A tak ta tíha ze sester odchází a dává jim lehkost pod proudem vody a rytmickými šlehy proutím. Všichni nutně potřebujeme podobné rituály.

Slepičí kibuc zpracovává a redefinuje PTSD základy své kolektivní identity. Bylo to místy trochu pitomé a vyvolalo to ve mně nutkavou chuť na KFC kyblík classic se dvěma barbecue omáčkami navíc, což je samo o sobě dost matoucí, ale jako jednohubka je to celkem milé.

Esteticky i tentokrát fenomenální. Úvodní část a pak mnoho dalších berou dech. Dynamika snímku připomíná pád do víru pod splavem, zatímco vám někdo tubusem rve do krku hamburgery jeden za druhým - což se sice dá klasifikovat jako adrenalinový zážitek, ale minimálně ve chvíli, kdy se člověk začne reálně topit, to přeci jen přestává být zábavné. ___ Děj není děravý a hezky plyne, ale hodnotově mám podobný problém, jako u Eternals a podobných: je pro mě náročné cítit sympatie k hlavnímu hrdinovi a scénáristům, pokud sugerují, že je lidsky správné riskovat život celé jedné reality pro hypotetickou záchranu jednoho člověka. Stejně tak by mi nevadilo, kdybychom už velice rychle opustili koncept mnohovesmíru a zase zkusili něco jiného.

No tak to je vemeno.

Šel jsem si do kina oddechnout. Nesplněno. Borgli to tak chtěl. ___ Paul je člověk nudný, malý, protivný, vystrašený, neasertivní - kompiluje vše politováníhodné, šedivé a děsivé nezapamatovatelné. ___ Paul je pasivní vor, který vůbec nechápe, kam ho proud unáší. ___ Paul je děsivý představou, že jsem Paul. ___ Paul je oběť. ___ Celé je to děsivé. Posledních 20 minut, kdy ho sežere i kapitalismus, jsem nepotřeboval, ale ok.

Lobotomie a bicáky.