Sestry z kouřové sauny

Víc než dvacet let fandím saunám a potním chýším, jakož i nejrůznějším očistám, ceremoniím, komunitním rituálům a intimním ozdravným rozhovorům, ale tenhle film na mě působí ve všech ohledech prvoplánově vypočítavě, trapně a banálně. Film nastrojený tak, aby oslovoval grantové komise a filmové festivaly - a pokud neintencionálně, tím hůř pro všechny. A jak je neautentický, tak je banální - sestavený pouze z (příliš a příliš a příliš) dlouhých opakovaných tuctových záběrů na počasí, mlhu, listí, vítr, sníh, podle ročního období, a na ženské opakovaně nosící vodu a dřevo a pak z útržků jednotlivých zpovědí na všechna typická a očekávaná trendy tabu-témata a záběrů na zpocená jistěženedokonalá těla... Nic, co by navazovalo, prohlubovalo se, žádné rámce, souvislosti, komentáře, spojitosti, reflexe, překvapení, odlehčení, žádné nadhledy, podhledy, vhledy... Vždyť ono to přece všecko hovoří samo za sebe, že? Je to přece samo o sobě tak silné, co víc bychom ještě chtěli, stačí to pěkně naskládat za sebe a opakovaně ukázat, že se nebojíme opakovaně ukázat ani povislá prsa a břicha a účastné pohledy upřené do prázdna.... No tak ano, ale pro takový přehled klišé nepotřebuji film, a už vůbec ne dokumentární, na to mi stačí pro představu sepsat anotaci, záměr, výčet tezí či dokonce jen soubor správných substantiv a adjektiv. Kterákoli sauna, v níž jsem kdy byla, mi poskytla autentičtější, životnější a vrstevnatější zážitek toho, co se tu tak chtěně a vlastně především tak necitlivě a uboze sugeruje, defiluje, profanuje a obchoduje, zatímco skutečné kouzlo se tím vším vytrácí. Jako nabírat vodu cedníkem. *** (V Libějovicích, 16. 4. 2024.) *~ (16.04.2024)

Silný dokument, který se dokáže dostat velmi snadno pod kůži a vyvolat všechny možné emoce. Tento estonský dokument si vystačí s jednou saunou a pěti ženami, které se s námi podělí o své životní příběhy. Někdy jsou ty příhody vtipné a úsměvné, a dokáží pobavit. Jenže všechno má dvě strany. Po smíchu a radosti přichází ta méně pěkná část plná bolesti, smutku, hněvu a znechucení. Dokument velmi silně mluví o nelehkém údělu žen, o tom jak se někteří muži k ženám chovají, o tom jak se společnost naučila některé věci zlehčovat nebo si nepřipouštět váhu a dopad toho, co se skutečně stalo. Neříkám, že mi dokument otevřel oči, tak naivní nejsem, a bohužel jsem si vědom toho, že to co stalo ženám v dokumentu, se bohužel běžně děje ženám po celém světě, a lidi co mají moc s tím něco dělat, tak s tím nic dělat nechtějí. Je to začarovaný kruh plný bolesti. Jediné, co nám zbývá je doufat v lepší zítřky a dobro v lidských srdcích, protože pokud stále existují slušní lidé se správnými morálními hodnoty, tak máme naději. (25.01.2024)

Považujem sa za diváka čo toho videl už celkom dosť a málokedy sa stane príjemné prekvapenie, kedy si poviem : Wow, tak niečo také som ešte nevidel.  Sestry sú absolutne jedinečný formát, ktorý vytvára akýsi svoj vlastný matriarchálny žáner, ktorý nám dovoluje nahliadnuť na ženskú intimitu tak ako sa to žiadnemu filmu čo som doteraz videl nepodarilo. Naozaj skvostný zážitok, ktorý si určite rada zopakujem. (15.01.2024)

Anonymita většiny zúčastněných napovídá o tom, že jejich příběhy jsou vlastně obecné, což vzhledem k tomu, že mnohé z postav jsou v zásadě přeživší, dělá se Sesterské sauny dost temnou podívanou. Přirozeně životem všelijak disfigurované aktérky jsou pak zabírány v detailech, v omezeném světle a neustálém lesku potu, páry, slz a když se poštěstí, tak třeba i menstruační krve, díky čemuž je dokument vlastně vhodným zástupcem do současného čarodějnického hororu se všemi jeho naturalistickými a feministickými aspekty. Zkuste si třeba představit, že jste náhodný kolemjdoucí lesem u té boudy, ve které se zrovna děje to, co v jedné z posledních scén. Zejména úžasné, evokativní nasnímání jak interiérů, tak krásně nehostinné estonské přírody umožní, aby do vás dokument takřka fyzicky vstoupil, nehledě na to, jaký máte třeba názor na sauny (o kterých jsem si donedávna myslel, že jsou regulérní mučírny než jsem v jedné byl a nyní si to myslím ještě víc) či třeba na všemožné terapeutické kinshipy. (20.02.2024)

Chápu tu paralelu mezi očistou těla a očistou duše, ale tady se probírá sebepřijetí, rakovina prsu, coming out, dick picky, domácí násilí, porod mrtvého dítěte, menzes a znásilnění. A nikde žádný titulek, že hovory na lehčí témata jsou v estonské sauně zakázány. Přijde mi to vymyšlené tak, aby dokument oslovoval poroty filmových festivalů. Každopádně jsem zvědav na film o tom, co v sauně řeší estonští muži. (17.01.2024)