Snorlax

Výprava je naprosto skvostná, jen některé pasáže jsou příliš táhlé. Škoda výborného filmu, když se rozplizává do nudy. A celkem by mě zajímalo, co měl Kurosawa proti starým hercům, že starce musel zase hrát mnohem mladší člověk. ;-)

Obraz v obraze v předminulém století? A proč ne, když u toho byl Méliès.

A zase jsme se posunuli dál, už nám nestačí barevný film, už se nespokojíme s jednoduchým trikem založeným na mizení a znovuobjevování, teď musíme zblbnout diváky, aby si mysleli, že jsme přelstili gravitaci.

Tak tohle je hodně vtipná anekdota!

Ono by to bylo i vtipné, ale ta animace, ta animace.

Ten vítězný závěr je roztomilý.

A prý že láska přenáší jenom hory. Částečně, ve srovnání s tehdy aktivními kolegy, ledabyle kolorováno.

Celkem snesitelný humor v podání skvělých herců.

Desirée byla v té době roční miminko, právě vyšla na singlu a tak se musela opakovat. Nechci si ani představit, jaké tam muselo být vedro, když Gilbert Bécaud poprvé před televizní kamerou odhodil sako.

Do dnešního dne jsem měla Clauda Francoise za menšího perkusionistu, který skládal skvělé písně a bohužel se je i snažil zpívat. Siri tvrdí, že chtěl Francoisovi vzdát hold. Je-li tomu tak, musel to být pěkně nafoukaný zmetek. A než přešel na disco, skládal skutečně dobro muziku. Odpustím Sirimu drobné nepřesnosti, které musí vzniknout, když chcete za dvě a půl hodiny odvyprávět čtyřicet let, zkratce se zkrátka nevyhnete. Jen mě trochu mrzí, že když už byl zmíněn Gilbert Bécaud, mohlo být zmíněno i jejich společné vystoupení v srpnu 1974, aby z toho nevyšlo nepřátelství až za rov. Nu což. Jerémie Renier byl proměněn v téměř dokonalou repliku Clocloa, jako obvykle zahrál výtečně a dlužno dodat, že nezklamal ani v tanečních kreacích.