Snorlax

Z hloubi duše pohrdám církví, která bezskrupulózně hromadí majetek, žehná zbraním, rochní se v dogmatech, která byla zastaralá již před tisíci roky, snaží se lidem kecat do života, který svým představitelům zakazuje, čili naprosto nehrozí, že by o něm cokoliv mohli vědět, zkrátka je to zkostnatělá a zbytečná instituce. Najednou mám před sebou film, který je o nejvyšších manažerech církve, která sebe samu prohlašuje za svatou. A ten film překvapivě perfektně funguje, značnou zásluhu na tom mají představitelé obou hlavních rolí, ale také scénář. Dessnerovi se podařila mimořádně nápaditá hudba, skloubení varhan se saxofonem je vlastně perfektním zobrazením protikladu konzervativního německého manažera a modernistického argentinského manažera.

Minimálně z historického hlediska má tento dokument celkem vysokou hodnotu. Je zajímavé sledovat, jak se proměnila technika snímání zápasu a hlavně způsob komentování, který byl poněkud mimózní.

Záběry na mlčícího Fetisova, který si hraje s mobilem, jsou možná pro někoho zajímavé, ale já jsem jejich hodnotu nedokázala docenit.