Recenze (5 742)

Marco (2021)
Marco má jedinou výhodu: můžeme dlouho přemýšlet, co v něm bylo dobře. Řekla bych, že tímhle nás zabaví i roky. A hned následně si můžeme položit otázku, proč naše špatně hrající Romáky vyvážíme do zahraničí. To Dánové nemají vlastní?

Kinsey (2004)
Neeson mě poprvé přesvědčil, že je celkem obstojný herec, nejen pohledný akční hrdina. Pochvalu si rozhodně zaslouží scénář, který mohl být povrchní, nebo lascívní, případně obojí, ale nestalo se tak a poměrně zábavně a s lehkým nadhledem vypráví příběh workoholika Kinseyho. Tu největší pochvalu si však zaslouží masky. Tahle branže filmového umění mě nikdy příliš neoslovovala, ovšem zde nelze nepostřehnout naprostou dokonalost masek Kinseyho a jeho ženy.
Jan Výrava (1937)
Borský nepatřil k režisérské elitě, ale tohle je slabota i na něj. Tenhle film je natolik špatný, že mi na něm tuny patosu vadily nakonec nejméně. Štěpánek přehrává, až z toho jdou oči i uši kolem. Navíc má na hlavě naraženou jakousi parafrázi paruky, takže vypadá jako lehce mentálně retardovaný. Film se stal parodií sebe sama především díky neskutečně zábavné dvojí scéně návštěvy starého Výravy u syna vartujícího v okně zámku. Borský tyto scény zestylizoval jako kompilát lesního porostu z Lucerny, z nějž jukne Štěpánek a hledí vzhůru na balkon, společně s Romeem a Julií lehce říznutými Cyranem. Rostand, Shakespeare i Jirásek jsou v tom však nevinně, i když u toho posledně jmenovaného si nejsem tak zcela jista., neb minimálně tématem si je Lucerna s Výravou blízká. Některé filmy měly zůstat zapomenuty v archivech. Mé negativní postoje k tomuto snímku nedokázal zmírnit ani fakt, že v jeho závěru strhali pochopové ze Štěpánka košili.

Duch doby - Stále kupředu (2011)
Project Venus jen v náznaku? Ale proč ne, jako návrh možného řešení je to rozhodně lepší, než jen nadávat na stav současného světa s rukama složenýma v klíně. Joseph se postupně propracoval k zajímavému formátu, přešel od ryze propagandistického filmu k jasnému vysvětlování, v čem vidí chyby a jak by je řešil.

Hodina prasete (1993)
Samotný námět je nepochybně zajímavý, tím to ale končí. Sterilní film bez jakéhokoliv nápadu, bez duše, vizuálně stejně nudný jako vše v něm. Středověk? Ani náhodou. A Francie? No to už vůbec. Jediná opravdová byla ta dvě prasata. Zajímavým momentem scénáře byl příjezd rytíře, zmršeno však mizernou výpravou a ještě mizernější režií.
Kráľ sa zabáva (1970) (TV film)
Nudná féerie se změní v tragédii antických rozměrů, ale než se tak stane, trvá to.

Černobílá spravedlnost (2017)
Mám problém s vyzněním scénáře, který je mnohem černobílejší než ona kritizovaná spravedlnost. Policisté jsou zde jen sadistická hovada, která si vybíjí frustraci na nevinných černoušcích. Snažím se představit si práci mužů zákona, kteří se marně pokouší zabránit mase naštvaných primitivů v rabování, ničení a pálení města, napadání všeho a všech prakticky holýma rukama. Navíc rukama svázanými spoustou předpisů a zákazem použití střelby. Z jedné strany život ohrožující násilí, z druhé kritika od veřejnosti za neschopnost zvládnout situaci. Boal tohle vše neobjektivně naprosto ignoruje. Katrhryn je výtečná režisérka, která by zřejmě dokázala napínavě natočit i film o věšení ponožek na prádelní šňůru, takže Boalův nekritický postoj dokázala zamaskovat do řemeslně skvěle odvedeného filmu. V mém osobním žebříčku politicky agitačních filmů však Detroit ani náhodou nemůže ohrozit prvenství Krále Šumavy.

Zámotek (1985)
Zámotek se nesnaží si hrát na nějaké velké umění, on jím rozhodně není, je však velmi pozitivním relaxačním filmem vhodným především pro zahánění deprese z přicházejícího stáří.

Vejce – Příběh natvrdo (1975)
To, co zbytek světa objevuje v posledních pár letech, kritizoval Alfresdon již před téměř půl stoletím. Mimo jiné rozevírá i náruč osobnímu green dealu bez nutnosti popsat stohy papíru, projednat stovky hodin a stejně nic nevyřešit. Jo, kdo chce, skočí do rybníka, ostatní si mohou pořizovat škrábátka na různé tělesné výčnělky i otvory. Max von Sydow v roli otce je ztělesněním všeho, co lze nenávidět na korporátu. Na rozdíl od Bardema v Dobrém šéfovi nemá smůlu na podřadné herce v ostatních rolích.

Na každém kilometru (1969) (seriál)
Seriál je to místy značně naivní a občas i trpí poťouchlou hollywoodskou představou, že hrdinnost kladných bude zvýrazněna tupostí záporných. Hlavní záporák je však celkem kvalitně napsán, Weiss je zarputilý, oddaný německé věci, nedá se opít rohlíkem a snadno se nevzdává. Vzhledem k době natočení je nutno ocenit množství exteriérů a především minimálně jednu akční scénu na díl. Co příliš ocenit nelze, je velice špatný střih. Některé scény jsou zbytečně dlouhé (ano, já vím, že dříve se točilo pomaleji, ale co je moc, to je příliš) až za hranicí nudnosti, jindy seriál přeskočí v čase a místě někam úplně jinam, což znesnadňuje orientaci.