Snorlax

Při takhle kratičké stopáži se nedá očekávat, že se o těchto dámách dozvíme příliš mnoho. Ale je fajn, že vůbec někoho napadlo jim věnovat medailonek.

Klobouk dolů před Lenkou Hornovou. Zcela vymazala tu statičnost Klímových scénářů. A tak vzniknul na komerční televizi nečekaně kvalitní počin. Eva Podzimková je skvělá, mění se z holky z vesnice na nesmlouvavou kariéristickou mrchu pomalými krůčky, ale každý z nich cvakne tak, že je dlouho slyšet. A Jiří Vyorálek? Ten svému přeodbrazu snad rovnou vypadl z oka, má jeho gesta, chůzi i mimiku. Z Vyorálka se stává excelentní herec, takže hybaj častěji před kameru.

I kdybych se nedozvěděla o ničem jiném, než o houpacím kohoutovi, tak to bylo velmi poučné a hlavně milé.

Již v roce 2015 se muselo realizovat dotažení Hádej, kdo přijde na večeři? Ale stále je to trochu lepší pohled, než na Robertsovou, která už to má evidentně za sebou, jen si to odmítá připustit. Jako remake je to takové, jak se dalo očekávat, nic nového to nepřináší, tedy až na smíšený pár a neživou. Kdo neviděl originál, může být nadšen minimálně z pointy.

Je to natočené tak nudně, že je vlastně jedno, o čem to je.

Připouštím, že jsem od japonského filmu očekávala poněkud více fyzické brutality. Ale zde se jede sofistikovanějším způsobem mučení.

Zobrazení požáru je tak špatné, že jsem rehabilitovala televizní triky osmdesátých let minulého století, o nichž jsem se domnívala, že byly tím nejhorším, co kdy mohla obrazovka v této oblasti nabídnout. Nejzábavnější byly části, kdy se pánové setkali v ateliéru a Komenský vyprávěl o svém životě. Hrané vsuvky již za moc nestály. Herecky vše kolem sebe válcuje Bareš.

Sci-fi se u nás vidí málokdy, takže se na každý takový filmový kousek vrhám se značným nadšením. Musím říci, že nadšení mě během sledování trošku přešlo, ale nepochybné kvality režie snímku ho posouvají o level výš. Náhodně se zde setkávají tři ženy, jejichž citový svět je nějakým způsobem pochroumaný. Město postihuje neznámá katastrofa, která může být signálem nejen ke změně města samotného, ale především života jeho obyvatel. A je na divákovi, jestli si vyhodnotí, že to nové je pozitivní, nebo staré bylo zbouráno zbytečně.

Někdy méně znamená více. Omerzu se pokusil rozkročit mezi slaboduchou krimi, nevydařeným vztahovým dramatem a nudnou snahou o umělecký film. Naštěstí se mu na režijní stoličce daří mnohem více, než za scenáristickým stolem, takže nakonec vzniknul lehce nadprůměrný film.

Skvělý rozjezd, první série byla fantastická zábava. Druhá se více věnovala pletichám, než humoru, ale stále měla i šmrnc. Třetí série byla z jiného, značně nepovedeného, těsta.