Jeoffrey

Co říct k třetí sezóně „Comfy Campu“? Asi jen to, že atmosféra je podle mě pořád stejně příjemná, jako v minulých sezónách, humor je opět takový ten lehký, milý, občas trochu bláznivý, zkrátka přesně to, co člověk od roztomilých dívek, co dělají roztomilé věci, čeká, hudebně je to velmi povedené, relaxační, plné jemných motivů s flétnami, kytarou, houslemi... Opening s endingem jsou také dobře zvolené, mají ten správný vibe, který ladí s celým seriálem a ani jednou jsem je nepřeskočil. Animace je fajn, zachycení nejrůznějších malebností japonské krajiny je stále velmi povedené, tvůrci umí prodat různé lokace, ale třeba i „jen“ kvetoucí sakury. Místo objevování japonských „geospotů“ jsme se tentokrát vydali v první půlce za lanovými mosty různých typů a konstrukcí, opět jsou zde rozličné druhy kempování, ale i cestování, pár užitečných rad pro ty, kteří by si chtěli kempování sami vyzkoušet a také spousta jídla a ukázek jeho přípravy v přírodě. Hlavní postavy jsou stále ty stejné, sympatické, zábavné, milé… Takže když je to pro mě pořád stejné, proč tentokrát dávám o tu jednu hvězdu navíc? Protože v minulých sezónách jsem furt nadával na 3DCG auta, skútr, vlastně jakýkoli zdejší dopravní prostředek a na to, jak mi to do těch nádherných malovaných 2D pozadí vůbec nesedly, kazilo mi to dojem, ale v téhle sérii se něco změnilo. Buď se zlepšily ty 3D modely, nebo se zlepšil/změnil ten, kdo je vytváří, možná se lépe sladila vzájemná kompozice, nebo (ale tomu moc nevěřím) jsem si na ně už zvykl – každopádně mě tu ten Rinnin skútr nebo auto Nadešiko sestry tentokrát nevadily – ty modely prostě byly konečně OK, nerušily mi imerzi do příběhu, nevytrhávaly mě z celkové atmosféry a já si tak mohl seriál naplno užít, kochat se krajinou a její atmosférou. Mám Juru Camp zkrátka rád, baví mě, umí mi přivodit takový ten blbý úsměv od ucha k uchu během každého dílu, a tak se těším na každé další pokračování. 8,8/10

Jakožto někdo, kdo měl zhruba od osmnácti do třiceti velmi kladný vztah k alkoholu (a moje játra mi to dnes vrací) a někdy v tomto období začal opět sledovat ve velkém anime, jsem samozřejmě viděl původní adaptaci Bartendera z roku 2006. Pamatuju si ten seriál, jeho sympatickou atmosféru plnou filozofování o životě, faktů o nejrůznějších drincích a se spoustou poměrně milých, zajímavých a uvěřitelných postav. Byl to takový ten seriál, kterému tu jeho atmosféru buď uvěříte a svezete se na celé té vlně až do konce, nebo vám nesedne vůbec a přijde vám třeba až hloupý. Já měl to štěstí, že mě oslovil, dokonce jsem z něj nabyl dojmu, že dát si někde na baru několik drinků je vlastně super! A zrovna v té samé době, kdy jsem na původního Bartendera koukal, v mojí oblíbené hospodě zkoušeli otevřít koktejlový bar. No není to neskutečná náhoda! Přesně taková, jaké byly občas i v tomhle seriálu… Nebo že by to byl osud a mě čekal nezapomenutelný večer s šarmantním barmanem, který se o mě bude start jako o vlastního? Skončilo to tehdy akorát tak s velkou opicí a následně i s tou nejhorší kocovinou, jakou jsem kdy v životě zažil, protože jedno z prvních pravidel, které by vám měl barman v určitou chvíli sdělit, je fakt, že míchané drinky není dobré míchat dohromady. Moudro, které mi už v sedmnácti udělil můj otec a na které jsem byl nucen si nyní vzpomenout. Zároveň jsem však získal zážitek, něco, na co si dodnes vzpomenu, a tak ani nezapomenu na anime Bartender z roku 2006 - které bylo hodně fajn, jen já byl prostě trouba… Nyní již mnohem zkušenější a poslední tři roky vlastně i plus mínus abstinent, a také jako někdo se spoustou vlastních životních mouder, jsem byl zvědavý, jestli se dokážu opět naladit na stejnou vlnu jako kdysi, zda si mě tento nový remake získá. A i když jsem si místo panáka ke každému dílu vzal půllitr džusu, stejně mě to celé bavilo. I tenhle Bartender má své kouzlo, atmosféru, která umí být někdy hloubavá až filozofující, jindy milá a skoro vždy tak nějak příjemná. Člověk se tu i něco dozví, postavy jsou fajn a bavilo mě je po těch letech znovu poznávat. Zkrátka i tahle adaptace se docela povedla, příprava drinků byla kvalitně animovaná, jednotlivé bary tu měly svoji osobnost, stejně jako barmani za nimi. Byl to fajn Večerníček, příjemné zakončení dne, skoro jak takový ten panák na dobrou noc před spaním, co jsem si dřív docela rád dopřál. K alkoholismu mě to už asi nepřivede, jsem za ty roky přeci jen už někde úplně jinde, ale žízeň jsem u seriálu měl stejně. Nějaké výraznější nedostatky? Animaci přípravy koktejlů jsem tu chválil, ale v dnešním posledním díle, když si náš barman šel zaházet s míčkem, jsem si všiml, že plynulé pohyby těla (to házení) tomuhle týmu, na rozdíl od míchaní drinků s shakerem, moc nejdou… 7,5/10

Nebudu lhát, po Megumin spin-offu jsem měl trochu strach, že už si Konosubu nedokážu pořádně užít. Jako největší problém, který jsem s tím spin-offem měl, si hned vybavím, že mi to prostě nepřišlo nijak extra vtipné. Co když už mi ani Konosuba nepřijde tak vtipná, jako si to pamatuju? Co když se nebudu smát každý díl, jako u předchozích sezón? Stačil jeden díl, aby všechny moje obavy rozptýlil! Konousba je zpět, Kazuma a spol. jsou v té samé skvělé formě jako kdysi, jejich vzájemná chemie stále funguje na výbornou, seriál mě opět uměl překvapovat, ale především – pořád je to neskutečně vtipné! Nebyl díl, kdy bych se nesmál. Navíc tvůrci umí tuhle zábavnost naprosto lehce kombinovat s dramatickými momenty, dokáží udělat hlavní hrdiny v určitých chvílích i reálně cool a pak to zase celé klidně a s grácií otočit do dalšího vtipu – zkrátka je to přesně ta Konosuba, kterou očekáváte, kterou znáte. Dál si k tomu přidám neskutečně nakažlivý ending, který je na jednu stranu tou nejobyčejnější "country odrhovačkou" zpívanou hlavními hrdinkami (stejně jako ending druhé série, který si pouštím dodneška), jenže v jednoduchosti je síla a stačí tu píseň jednou slyšet a nějak se vám usadí v hlavě a už jí nemůžete dostat ven, dokonce se na ní i každý díl vysloveně těšíte. Jenže tenhle ending není jen ta píseň, ale i skvělý krátký příběh o tom, jak si hlavní hrdinové adoptovali žabího pulce a stejně jako všechno, k čemu se Kazuma a spol. nachomýtnou, to nedopadlo… Strašně to tam celé sedí! Animačně tahle řada taky vypadá dobře, studio Drive tu dostálo svému jménu, obzvlášť jsem si užíval magické efekty v těch pár případech, kdy došlo na milované „Explosion!“. Co se příběhu týká, první linka s nápravou rozmazlené princezny Kazumou (nebo to bylo obráceně?) se mi líbila o chloupek víc než ta druhá kolem Darkness, ale obě části měly hodně legendárních momentů, na které nejspíš zase hned tak nezapomenu... Ve výsledku jsem dostal přesně to, co jsem si přál, jsem spokojený, bavil jsem se královsky, za mě Konosuba i tentokrát na těch 5* zkrátka má. 8,9/10